Očekávali jste, že tým mladších žáků dosáhne na nejvyšší republikovou metu?
Úplně jsme to nečekali. Kluky trénuji druhým rokem a je to velmi pracovitý tým. Nejdříve se stali přeborníky Jihomoravského kraje a pak vyhráli kvalifikační turnaj v Kojetíně, který prošli bez ztráty setu. Kluci měli sen skončit na mistrovství České republiky v první polovině. Do turnaje jsme nevstoupili dobře, protože jsme prohráli první set se Svitavami, ale od toho momentu jsme vyhráli v podstatě všechno. Psychicky bylo velmi náročné semifinále, ve kterém jsme narazili na Brno, které jsme potkávali v sezoně a nikdy jsme s ním neprohráli. Nastupovali jsme tedy jako favorité. Kluci to ale zvládli skvěle. Nejsložitější bylo finále s Ostravou.

V čem bylo tak složité?
Družstvo z Ostravy tam mělo asi třicet bubeníků, kteří dělali skvělou atmosféru. Na druhou stranu zbytek haly, včetně rodičů našich kluků, fandil nám. Byla tam atmosféra skoro jak na mistrovství světa, protože hala byla nabytá diváky. V prvním setu jsme nehráli špatně, ale nezvládli jsme ho asi v hlavách a prohráli. Pozoruhodné a zajímavé bylo, že ve druhém setu se kluci nesložili, naopak ho opanovali a vyhráli 25:16. A v tie breaku v podstatě moc šancí Ostravě nedali.

Mario Zelený
∙ 47 let
∙ trenér a předseda oddílu Volejbalový klub Znojmo – Přímětice
∙zástupce ředitele ZŠ Přímětice
∙učitel matematiky, chemie a informatiky

Jak je dlouhá cesta k takovému úspěchu?
Bavili jsme se s týmem Ostravy, který skončil za námi, a Olomoucí, která byla třetí, že je to v podstatě dvouletá práce dostat kluky na takovou výkonnost. Je potřeba začít v páté šesté třídě. Měl jsem štěstí, když jsem loni šesťáky přebral, tak už s námi trénovali páťáci, kteří byli hodně šikovní. U týmů, které s chlapci začaly už tak brzy, byl rozdíl vidět.

Jak jste oslavili mistrovský titul?
Vlastně to pořád ještě pokračuje. Po cestě zpátky jsme se stavili na společný oběd a chystáme akci na 22. června v beachovém areálu v Louce, kde bude společná rozlučka, jak s hráči, tak s rodiči. Uspořádáme turnaj, budeme mít pohoštění a přespíme tam ve stanech. Kluci dostanou vítězná trička. Půjdeme také k panu starostovi. To jsou takové vnější oslavy. Podstatné je, že se kluci velmi těší na další sezonu. My jim zdůrazňujeme, že tento úspěch si musí nechat v srdíčku a musí z něj čerpat ve chvílích, kdy to nejde, nedaří se, jak by chtěli, nebo budou unaveni a nebude se jim chtít předvést na tréninku sto procent. Kluci jsou šikovní a vědí, že úspěch schovaný v srdíčku jim pomůže překonat nesnáze.

Vy děti nejen trénujete, ale i učíte. Nepolevili kluci z mistrovského týmu ve výuce?
Nesmí polevit. Nesmí jim úspěch vlézt do hlavy. Řekli jsme jim, že je to bomba úspěch, ať si ho užijí, ale nesmí se stavět někam jinam. Je to začátek konce, když si někdo začne myslet, že je někde jinde. Musí čerpat energii z tohoto úspěchu.

Mohou získávat úspěchy i dál?
Pro mě by bylo největší odměnou, kdyby u volejbalu všichni zůstali. Máme spoustu hráčů, kteří vybojovali nějaké úspěchy v mladších kategoriích, ale pak se rozhodnou, že už toho udělali dost, a přejdou na jiný sport nebo přestanou úplně sportovat. Krizovým věkem je přechod do dorostenecké kategorie. Byl bych rád, kdybych se šel za deset let podívat na juniorskou extraligu a někdo tam z těch kluků hrál.

Jak jste spokojený s podmínkami pro volejbal?
Velmi nám pomáhá spojení s firmou Pegas, které trvá už deset let. Když se řekne volejbal, tak si to lidé spojí s Pegasem a naopak. Významná je také podpora města Znojma. Když se bavíme s kluby z podobně velkých měst, tak my máme opravdu nadstandardní pomoc. Náš největší problém je, že nemáme kde hrát. Nemůžeme tady dělat turnaje v sezoně jako třeba Český pohár nebo Mistrovství republiky.



Proč je nepořádáte ve sportovní hale v Horním parku?
Do haly se v sezoně nedostaneme. Jsou tam jiné sporty, které se nedají hrát jinde než v hale a které patří pod Tělovýchovnou jednotu. Ta halu užívá a pod tu my nepatříme. Jsme rádi, když můžeme mít v hale turnaj mimo sezonu. Závidím třeba Kojetínu nebo Svitavám, že mají halu, ve které pořádají v sezóně řadu celostátních akcí včetně reprezentačních soustředění. My hrajeme mistrovská utkání v tělocvičnách, kde není pro diváky žádné zázemí. Je to škoda, protože by jich přišlo víc a celkově by to volejbalu pomohlo. Když jsme dělali přípravku ve znojemské hale, tak chodily mraky dětí. Rodiče si tam mohli sednout, počkat, ale v Příměticích se jim nechce čekat někde v autě.

Jak si stojí vaše mládežnická družstva v rámci České republiky?
Dlouhodobě patříme určitě mezi špičku v ČR, jak velikostí členské základny, máme čtyři sta třicet členů, tak opakovaně dosahovanými výsledky. Budu jen rád, když to tak bude i nadále.