Plavec Květoslav Svoboda potvrdil svou aktuální formu. Na právě skončeném evropském šampionátu v chorvatské Rijece se probojoval do finále na kraulařské dvoustovce, čímž si splnil svůj cíl. Nakonec se umístil na šestém místě, když překonal svůj osobní rekord.

Evropský šampionát asi nebudete hodnotit záporně, že?
To určitě ne. Panuje u mě obrovská spokojenost. Vždyť jsem svůj osobní rekord překonal o vteřinu. Zároveň to je třetí nejlepší čas v Evropě, takže co víc si přát.

Čekal jste už před závodem, že by mohlo něco podobného přijít?
No, moc ne. Byl jsem po dlouhé době neskutečně nervózní, svíral se mi žaludek a klepal jsem se. Ale jakmile jsem v rozplavbě skočil do vody, tak ze mě všechna nervozita spadla. Prvních sto padesát metrů jsem si se všemi dělal, co jsem chtěl a na poslední padesátce jsem do toho neskonale kopnul.

Už předchozí závody naznačovaly vaši dobrou formu…
Plaval jsem sice dobře, ale cítil jsem, že to stále není ten top čas. Na Evropu jsem se připravoval hodně dlouho a jsem neskutečně rád, že se nám podařilo načasovat formu.

Nemrzí vás, že takový čas jste zaplaval až teď, a ne na letní olympiádě?
Takhle o tom nepřemýšlím. Musel jsem si to všechno vyžrat až do samého dna. Po olympiádě v Aténách v roce 2004 se všechno kazilo. Nic se mi, co se sportovního života týče, nedařilo. Trenér mi nevěřil a vlastně ani neměl důvod, když jsem každý závod pokazil. Nemohli jsme společně najít cestu, kudy vést trénink. Hodně jsem o tom přemýšlel, napadaly mě i myšlenky, že bych skončil. Prostě jsem už do bazénu nechtěl vlézt, ale letos se to všechno otočilo a já jsem zase plný elánu. Rozhodnutý plavat na sto dvacet procent.

Kdy přišel ten zlom?
Bylo to hned začátkem roku, kdy jsme s trenérem Kyněrou našli společnou cestu a řekli si, že bychom problémy mohli konečně zlomit. Hodně mi v tom pomohlo soustředění v jižní Africe. Nejvíc mi pak dal měsíční pobyt v Kanadě, kde jsem přešel na jiný tréninkový rytmus, plaval s jinými plavci a zjistil, jak je vše jednoduché. Tady jsem vždy musel. Musel někomu něco dokazovat a podobně. Tam to je postavené úplně naopak.

Takže Kanada byla klíčová?
To každopádně. Tehdy se ve mně všechno zlomilo. Prostě jsem tam nemusel nikomu nic dokazovat a plaval jsem si, jak jsem potřeboval. Začal jsem si znovu věřit, dostal neskutečný impuls na sobě pracovat dál a ještě něco v plavání dokázat.

Přenesli jste s trenérem vaše poznatky z Kanady do tréninku?
Určitě. Všechno spolu více konzultujeme. Ptá se mě, jak jednotlivé tréninky cítím, jestli bych chtěl do tréninku zapojit něco svého. Já tohle potřebuju slyšet. Strašně mně pomohl jeho přístup v Rijece. Prostě šel se mnou krok za krokem naproti tomu úspěchu.

Plánujete se do Kanady ještě podívat?
Je to jeden z mých cílů do příštího roku. Rád bych tam strávil dva měsíce a posunul se zase o kus dál. Hodně mi tam pomohli i tamní plavci, ze kterých se během dne stali mí přátelé. Teď mi psali, jak jsou strašně šťastní, že se mi ten závod povedl. Že tam mají na mou oslavu party, a to je něco, co vás strašně motivuje jít dopředu.

Už nějaký ten pátek vás hodně trápí problémy se zády. Jak to momentálně vypadá s vaším zdravím?
Je to lepší. Bylo to hodně špatné, ale vzal si mě do rukou doktor Kolář, který mi hodně pomohl. Doporučil mi nějaké cviky na posílení břišních svalů, aby všechna zátěž nevisela jen na zádech. A hodně mi to pomáhá, i když vždycky po závodech cítím hodně velkou bolest. Je to jako by vám někdo mlátil kladivem do zad.

Svoboda v pěti bodech

Květoslav Svoboda začal s plaváním v deseti letech ve Znojmě. Mezi jeho největší úspěchy patří druhé místo na světovém šampionátu v roce 2002 a letošní šesté místo na Mistrovství Evropy. Zúčastnil se posledních tří olympiád, a to v Sydney, Aténách a Pekingu. Je držitelem pěti národních rekordů na tratích 200, 400 a 800 metrů volný způsob, 200 metrů znak a 400 metrů polohový závod.