Kdy jsi se závoděním začal a kdo tě k němu přivedl?

Začínal jsem v pěti letech a mým vzorem byl starší brácha a taťka. Bratr Vojta Vaculík závodil mnohem dřív než já, a tak jsem na jeho závody jezdil s mamkou a taťkou už od mých dvou let. Byl jsem tedy často v závodním prostředí a měl to moc rád, takže jsem také začal závodit. Hodně mě podporoval taťka, který stále jezdí v královské divizi Superbuggy 4 000 ccm.

Které ocenění je pro tebe nejvzácnější?

Získal jsem putovní pohár, tak z toho mám moc velkou radost. Jde o pohár, který obdrží nejlepší jezdec roku a putuje napříč všemi sportovními divizemi. Také jsem se stal mistrem České republiky, z toho měl táta velkou radost. A nyní mám další, jsem hvězdou deníku.

Jak vnímáš fakt, že ses stal hvězdou deníku? Čekal jsi to?

Mám velkou radost, stejně jako rodiče. Velice si vážím, že mně čtenáři poslali hlasy. Tu skleněnou plaketu, kterou jsem dostal, už mám vystavenou na poličce mezi svými poháry ze závodů a pořád na ni koukám. A nečekal jsem to vůbec, věděl jsem, že jsem nominovaný. A přitom tam bylo mnoho výborných sportovců.

Jak hodnotíš loňský rok vzhledem k dosaženým úspěchům?

Jsem s ním spokojený. Podařilo se mi vybojovat jedenáct vítězství, tedy postavit se jedenáctkrát na zlatý stupínek. Tento rok už ale musím přestoupit do vyšší divize, a proto se budu učit zacházet s novým vozem. Konkurence bude větší, budu nejmladším závodníkem ve své kategorii. A právě proto pro nás bude jakékoli umístění na bedně veliký úspěch.

Jak často trénuješ a co tréninky obnáší?

Trénovat začínám každé jaro, kdy se účastním seriálu Pohár sponzorů. Každý víkend vyjíždíme na závodní tratě, kde poměřuji síly s jinými závodníky, a také testujeme vůz a popřípadě jej chystáme na republikový závod. Cvičím ve škole, s bratrem chodíme jezdit na kole anebo blbneme s taťkou, jinak nic speciálního na fyzičku nemám.

Jaký je tvůj závodní sen?

Chtěl bych postupovat do dalších, vyšších kategorií a v patnácti letech se dostat do reprezentace České republiky, abych se mohl zúčastnit i evropských závodů, které se konají většinou v Itálii, Maďarsku, na Slovensku, v Portugalsku a dalších evropských státech. A největší sen je stát se mistrem Evropy.

Chtěl by ses živit závoděním?

To asi ne, ježdění je pro mě zálibou, a tak bych chtěl, aby to byl můj koníček pořád. Mám ale i jiné zájmy, rád chodím ven do přírody, hraji si se zvířaty a chodím na tenis a do kroužků ve škole. Ale závodění mám ze všeho nejraději. A čím budu, až budu velký, zatím nevím, ale asi obchodníkem po tátovi.

Co je pro tebe na závodění nejtěžší?

Nejtěžší je vždy start. Strašně důležité je soustředit se na to, abych vystartoval přesně v ten správný světelný pokyn. Jelikož jsou pravidla přísná, po špatném vystartování bych třeba musel odstoupit a tím pádem skončil poslední.

Nemáš v autě při závodě strach? Zažil jsi už nějakou havárii?

Nemám, mě to moc baví. Brácha závodí už dlouho a já si to odmala zkoušel a nikdy se nebál. Mám rychlost rád a také to, že jsme tam celá rodina pohromadě, je fajn. Jezdí s námi i maminka, která nám dělá fanynku a asistentku. A jinak se mě zatím drží štěstí a neměl jsem vážnější havárii.

Kdo je tvým závodním trenérem? Je autokros jako sport nákladný?

Trénuje mě můj táta, který zároveň závodí v královské divizi. A drahé to asi je, kromě auta potřebuji totiž i vybavení. Proto jezdím za sportovní Klub Racing Team Znojmo a nebýt sponzorů, nemohl bych se tomu vůbec věnovat.

Jaké vybavení vlastně k závodění potřebuješ?

Potřebuji kromě speciálního závodního auta také nehořlavou kombinézu, rukavice, helmu, brýle s převíjecí páskou proti dešti a blátu a závodní boty.

Můžeš popsat, jak se při samotném závodu cítíš?

Baví mě to. Prostě ta rychlost je skvělá. A moje auto mi umožňuje na některých tratích i skákat, což je opravdu hodně zábavné.

Co můžeš prozradit našim čtenářům o tvém bratrovi? Jaký je závodník?

Vojta je starší a má už v závodění hodně zkušeností. Jezdí také buginou a je moc dobrý závodník, často mi i radí, abych nedělal zbytečné chyby, třeba v jaké zatáčce si mám dát pozor a jak do ní najet.

Jak vnímá tvoje závodění a úspěchy rodina?

Jezdíme na závody všichni, takže jsme pořád spolu. Závodím já, bratr a táta, ale každý v jiné divizi. Maminka nám fandí, pomáhá s chystáním závodních věcí a stará se o jídlo. Rodiče mají radost, že mě závodění také baví a následuji tak tátu a bratra.