"Dnes už je všechno jen o penězích, už to není ten krásný sport," říká devadesátiletá Olga Oldřichová z Boskovic na Blanensku. Proslavila se jako sprinterka. Před sedmdesáti lety. Atletiku už ale nesleduje, a to nejen kvůli velkým sumám, které se v ní točí. „Závody jsou často v noci a taky mi vadí málo oblečené atletky a atleti,“ přidává další důvody.

Nový starosta Blanska Jiří Crha.
Stop hazardu platí dál, říká starosta Blanska Jiří Crha

Olga Šicnerová, provdaná Oldřichová, se narodila v Břeclavi. S atletikou začínala v Přerově. Vítězství a rekordy sbírala především v letech 1946 a 1949. „Byla jsem velice populární. Jeden čas to ale bylo se mnou blbé, byla jsem tuze namyšlená, protože jsem si byla vědomá všech těch úspěchů. Myslela jsem si, že jsem snědla půl světa, ale pak mne to přešlo,“ vzpomíná dnes už se smíchem.

Olga Oldřichová, rozená ŠicnerováNarodila se 1. června 1928 v Břeclavi.
Byla pětkrát mistryní republiky, vytvořila několik československých rekordů.
V roce 1948 startovala na letních olympijských hrách v Londýně.
V 60. letech závodila za TJ Spartak Metra Blansko.
V 70. a 80. letech reprezentovala na veteraniádách.
Je ve sportovních síních slávy okresu, kraje i Sokola.
Československá televize o ní natočila dva dokumenty.

Vrchol její kariéry měl přijít na olympijských hrách v Londýně v roce 1948. Tehdy ale těsně nepostoupila v běhu na sto metrů do finále a na dvoustovce z prvního místa upadla a nedoběhla. „Můj nejlepší zážitek z olympiády je tak setkání s králem a královnou. Na audienci jsme za naši výpravu šli ještě s Emilem Zátopkem a s jedním Slovákem. Byla tam i nynější královna Alžběta II., která tehdy byla zrovna v sedmém měsíci. Čekala prince Charlese,“ popisuje své zážitky sportovkyně, která je jednou z posledních žijících účastníků londýnské olympiády.

Pak vrcholový sport opustila, vdala se a odstěhovala do Boskovic, kde se jí narodili tři synové. Několik let pak závodila za TJ Spartak Metra Blansko a až do své šedesátky běhala na veteraniádách, kde opět vyhrávala. „Dnes už cvičím jenom na posteli. Ráno jsem ztvrdlá nebo mne bolí nohy, tak si je rozcvičím. Nerada chodím do kopce. Když jdu přes náměstí, tak se pětkrát zastavím, ale dolů to jde dobře,“ směje se.

Její jméno se skví v několika síních slávy. „Známe se léta letoucí. Vzhlížím k ní jako ke sportovkyni, která to někam dotáhla,“ říká učitel tělesné výchovy na boskovické základní škole Zdeněk Žáček. Její výkony oceňuje i předseda a zároveň trenér Atletického klubu ASK Blansko Jiří Ošlejšek. „Bylo úžasné, že dokázala závodit do pozdního věku. Běhala, dokud mohla, a velice dobře. Nezapíchla to jako jiní,“ vyzdvihuje.

Pro mladou generaci má Oldřichová jasný vzkaz: „Nekuřte, nepijte, cvičte a učte se cizí jazyky,“ nabádá devadesátiletá legenda.

Do druhé světové války stála v areálu Jeskyně Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu socha prvního prezidenta Československa. Vytvořil ji Stanislav Rolínek v roce 1928.
Zbyly jen boty. Zničenou sochu Masaryka může oživit projekce, chybí ale peníze