Jinak se fotbalu aktivně nevěnuje. „Když jsem byla malá, hrávala jsem často s dětmi na hřišti či s mým dědou, který náš místní tým i trénoval,“ vzpomíná budoucí zdravotní sestra. Spolu s ní zamířilo do amerického Bostonu dalších pět tuzemských studentů. „Kempu se dohromady účastnilo nejméně padesát lidí. Ač se to nezdálo, byli jsme velice početnou skupinou,“ prozrazuje Veronika Krčmářová v rozhovoru pro Znojemský deník.

Jak jste se na fotbalový kemp v Bostonu dostala?

Abych řekla pravdu, tak jsem se na tento kemp dostala úplnou náhodou. Navrhla nám to ve třídě rodilá mluvčí Alex a ve většině se k tomu nikdo moc neměl. Společně se spolužákem jsme si řekli „Proč by ne? “ Napsali jsme jí (rodilé mluvčí Alex – pozn. red.) a už jsme byli jaksi zapojení do tohoto programu. Bohužel dále jsem se úspěšně dostala jen já.

Jak kemp probíhal?

Kemp probíhal v podstatě jen první týden, kdy jsme měli čtyři hodiny dlouhý trénink, a to hned ráno. Odpoledne se většinou konaly všelijaké workshopy a přednášky ohledně univerzit v Bostonu, anebo jsme měli poznávací obhlídku samotného města. Druhý týden jsme byli ve škole, kde jsme si oprášili pár pravidel v anglické gramatice a taktéž jsme řešili taktiky v samotném fotbale. Odpoledne jsme měli taktéž workshopy či leadership projekty, kdy jsme se poznávali s ostatními lidmi z jiných zemí a učili jsme se vzájemně o svých kulturách.

Čím vás cesta do Ameriky obohatila?

Především jsem se zlepšila v anglickém jazyce, kdy jsem se rozmluvila v konverzacích. Dále mě zaujali úžasní lidé, kteří mě neustále překvapovali tím, co dělají. Jsem za to hodně vděčná, protože tolik věcí o daných zemí a jejich kulturách bych se přes internet nedozvěděla.

Kdo vás na kempu učil?

Co se týče kempu a trenérů, musím říct, že lepší kouče jsme si nemohli přát. Byli to trenéři ze Soccer Without Borders (program vlády USA pro integraci přistěhovalců a naplnění jejich potenciálu – pozn. red.). V samotných lekcích angličtiny nás vyučoval pán Timothy. Po celičký čas však na nás brali ohledy Ryan Plourde a Ian Evans.

Jaké fotbalové dovednosti jste procvičovala?

Nejvíce jsem si procvičila samotnou týmovou práci a respektování ostatních. Následovně jsem se soustředila nejvíce na střelbu a samotné obehrávání.

Kolik se akce zúčastnilo lidí?

Kempu se dohromady účastnilo nejméně padesát lidí. Ač se to nezdálo, byli jsme velice početnou skupinou, která se ještě navýšila, když se kempu zúčastnili i lidé z Bostonu.

Kolik let se již věnujete fotbalu?

Fotbalu se nijak nevěnuji. Hraji občas jen za mou školu, avšak když jsem byla malá, hrávala jsem často s dětmi na hřišti či s mým dědou, který náš místní tým i trénoval.

Za nějaký klub na Znojemsku tedy nenastupujete?

Ne. Pamatuji si čas, kdy jsem hrát chtěla, avšak existovaly věci, které mě bavily víc.

Přesto, vzpomenete si za svou sportovní kariéru na nějakou perličku, která se vám přihodila. Ať už se jednalo o kuriózní situaci či hraní s nějakou slavnou sportovní osobností?

Žádnou perličku popravdě nemám, možná tak vymknutý kotník či silnou srážku s protihráčem. Nicméně, co se týče slavné osobnosti, na samotném kempu jsme měli možnost trénovat pod vedením trenéru známého týmu New England Revolution.