Motocyklový jezdec Zdeněk Brabec má za sebou první sezonu v kategorii Superbiků. V rámci Mistrovství České republiky skončil na pátém místě. Sezonu znojemský zástupce na silničních okruzích hodnotí kladně, a to i přesto, že se v posledním závodě ošklivě zranil.
Jak vůbec hodnotíte letošní sezonu?
Byla to vynikající sezona. A to říkám i přesto, že jsem se v posledním závodě Czech Endurance Cup nepříjemně zranil.
Máte za sebou první sezonu v kategorii Superbike. Jste s ní spokojený?
Určitě. Popravdě řečeno, měl jsem z přechodu do třídy Superbike, před sezonou malinko strach. Přece jen špička jezdců této kategorie používá už profesionálně naladěné motocykly, často odkoupené od jezdců z mistrovství světa. I přesto, že jsem jezdil se sériovým motorem, dojel jsem v každém závodě do patnáctého místa. Takže jsem letos hodně spokojený.
Když vezmete vaše dosavadní sezony a srovnáte je. Jaká ta letošní byla?
Zase bych se opakoval. V celkovém hodnocení středoevropského šampionátu AlpeAdria jsem skončil dvanáctý z jednačtyřiceti jezdců, a to jsem se nezúčastnil tří závodů v chorvatské Rijece. V Mistrovství České republiky mi patří páté místo a nebýt technické poruchy hned v prvním závodě, tak bych byl čtvrtý. Ve vytrvalostních závodech Czech Endurance Cup jsem letos nastupoval za českobudějovický superbikový tým Ibos Racing, kterému jsem pomohl k celkově třetímu místu. A hlavně jsem na všech okruzích výrazně zrychlil, takže tohle je zatím jednoznačně moje nejlepší sezona.
Proč jste vynechával závody v Rijece?
Výsledky závodů v Rijece se nezapočítávají do hodnocení Mistrovství České republiky, ale pouze do celkových výsledků AlpeAdria Championship. Chtěl jsem se letos soustředit hlavně na domácí šampionát.
Proč jste letos ve vytrvalostních závodech nenastupoval za svůj znojemský tým Caine Eagle Racing, ale za Ibos Racing?
S mým týmovým kolegou Markem Káňou jsme se před sezonou rozhodli nastoupit pouze do některých závodů Czech Endurance Cup. Vybrali jsme si pouze závody na šest hodin a čtyřhodinovky jsme absolvovat nechtěli. Náš záměr však pořadatel neakceptoval, a tak jsme svoji účast v těchto závodech kompletně zrušili. Pak se na mě obrátil manažer českobudějovického týmu Ibos Racing Martin Hobza a požádal mě o výpomoc. Vyšel jsem mu vstříc.
Loni vás provázely technické problémy. Jak tomu bylo mezi Superbiky?
V prvním závodě AlpeAdria na Pannoniaringu mi odešla převodovka. Mrzelo mě to už v závodě, protože jsem odstoupil z desátého místa a mrzí mě to i teď, protože mi kvůli tomu uniklo celkové čtvrté místo v Mistrovství České republiky. Ale to se nedá nic dělat, je to jen technika. S tím se občas potká každý. Kromě této drobnosti motocykl fungoval na výbornou.
V čem vidíte zásadní rozdíl mezi kategorií Superstock, ve které jste závodil loni a Superbike?
Třída Superstock je třídou téměř sériových motocyklů. Smíte na motorce udělat jen pár úprav a na motoru vůbec žádné. Velice těžko je kontrolovatelné, jestli to jezdci a týmy dodržují. Superbiky mi přijdou férovější. V nich si nikdo nehraje na to, že má sériovku a že to, co jezdí, je jen díky jeho šikovnosti. Jezdecky mám pocit, že ve třídě Superbike jsou zkušenější závodníci.
V čem je hlavní zdroj vašich letošních úspěchů?
Je to souhra několika okolností. V první řadě to byla moje vynikající fyzická připravenost. Když máte dostatek síly a dobrou kondici, můžete se líp soustředit na jízdu, potažmo na svůj výkon na trati. Pak to byl dostatek tréninku na okruzích hned na jaře před prvními závody, a také vždy výborně připravený stroj, na který jsem se mohl stoprocentně spolehnout.
Na jakou trať byste se už letos nevrátil a naopak?
Nemám žádnou vyloženě neoblíbenou trať. Nejmíň rád mám Pannoniaring, přestože to je jediný okruh, kde jsem zatím neměl žádnou havárii. Naopak, rád mám Brno, ale mým nejoblíbenějším okruhem je Hungaroring.
Nějaká perlička nebo zajímavost z letošní sezony?
Nevím, jestli to nazvat perličkou, ale podařilo se mi v jednom závodě rozbít dvě motorky.
Jak k tomu došlo?
Do posledního vytrvalostního závodu jsem nastoupil na Hondě CBR1000. Tým se tak rozhodl, protože silně pršelo a tahle motorka byla připravená do deště. Bohužel, hned ve druhém kolem jezdci přede mnou vytekl olej z motoru a já se na tom vyválel. Bylo to na konci rovinky, zhruba ve dvousetkilometrové rychlosti. Rozhodl jsem se ale pokračovat. To už na své Yamaze R1. Došlo však k havárii jednoho z jezdců, na trať vyjel safety car a v momentě, kdy už jsem jel zhruba třicetikilometrovou rychlostí, tak se přiřítil další ze závodníků a zezadu to do mě ve dvoustovce napálil. Bylo to ve stejném místě, jako jsem měl ten první pád. Takže traťoví komisaři nevěřili vlastním očím a celkem se tomu smáli.
Mně až tak do smíchu nebylo, protože jsem měl pravou nohu těsně nad kotníkem pěkně rozlámanou.
Kdy začne příprava na další sezonu?
Vlastně už začala. Stroj už je po havárii opravený. Právě na něm probíhá posezonní repase a motor se chystá na naladění. Letos jsme hodně ztráceli na rovinkách díky slabšímu výkonu motoru, takže s tím chceme něco provést.