Všechno to začalo v roce 1953, kdy byl založen první oddíl boxu. Postaral se o to zejména Rudolf  Štafl.

„Už jsem ho jako trenéra nezažil, protože jsem začal s boxem v šedesátém roce.  Byl to velmi kvalitní trenér. Dostal vyznamenání od Gradopolova, což byl významný učitel boxu. Znojmo mělo tehdy vynikající boxery jako třeba Rocka, Hrdu, Prince, Zoufala, Matulu, Malého, Krčála, Slimáka a mnoho dalších,“ zavzpomínal Lubomír Nesnídal, který byl úspěšným boxerem v další vlně.

Znojemští sportovci patřili mezi reprezentanty, získávali republikové tituly. „Za nás se počítaly tituly jen u republikových mistrů mezi muži, protože těch juniorských bylo velice mnoho,“ pokračoval Nesnídal.

Nejpopulárnějším boxerem byl Erich Rock. V roce 1957 se dostal do evropského čtvrtfinále a v roce 1960 vybojoval titul mistra republiky. „Byl to technický, tvrdý boxer. Skvěle mu to myslelo.  Byl kamarádský a dodnes je,“ vypočetl bývalý rozhodčí světové boxerské asociace Jan Pavlík. 

Rock kvůli tehdejšímu politickému režimu přišel pravděpodobně o olympijský titul. „Bojoval o účast na olympiádě v Římě v roce 1960 s Bohumilem Němečkem, který se pak stal olympijským vítězem. Erich s ním měl vyrovnané souboje. Ale do nominace zasáhla politika. Erich měl rodinu na západě, a to mu přitížilo. Na olympiádu se nedostal,“ prozradil Pavlík.

Nesnídal zažil Rocka jako trenéra. „Byl vynikající psycholog. Když jsem ho měl u zápasu, tak ze mě dostal všechno. Nevím, jak to dělal. Měl to prostě nějak v sobě,“ dodal bývalý boxer.

Koncem šedesátých let byl box kvůli úmrtím boxerů v republice zakázaný. „Umřeli dva kluci, ale jejich smrt neměla s boxem nic společného. Přesto byl od roku 1966 do roku 1968 zakázán,“ podotkl Pavlík.

Ve Znojmě se oddíl boxu postavil znovu na nohy v roce 1970. „Kluci v roce 1969 boxovali v oddílech mimo Znojmo. Dělal jsem s Karlem Houskou u hasičů a říkali jsme si, že bychom tyhle kluky mohli dát zase dohromady. Pomohl nám Pepa Vodák, který už dříve dělal funkcionáře a také jiní lidé, kteří se kolem boxu pohybovali. V roce 1970 jsme začali boxovat druhou ligu,“ popsal Pavlík.

Nový znojemský tým po roce bez problémů postoupil do první ligy.  „Utvořili jsme velice silný kádr, ve kterém byli Nesnídal, Banga, Čech, Držmíšek, Železný, Bogdalík, Švarc, Černohlávek a Krčál. Později Švenk, bratři Havlíčkové, Brauner, Jakubec, Matoušek, Poláček, Divoký a Kohút. Ve druhé lize jsme byli dva roky a podařilo se nám postoupit do extraligy. Neměli jsme ale peníze, tak jsme soutěž přenechali Chomutovu. Dodnes nám za ni dluží peníze,“ usmál se pamětník Pavlík.

Ve Znojmě  byl o box velký zájem. „Na tréninky přišlo třeba čtyřicet kluků. Skoro každý kluk si box vyzkoušel. Málokdo ale vydržel,“ přiblížil Nesnídal.

Velkou popularitu měl tento sport i u lidí. „Na zápasy do Liďáku chodila  návštěva nejméně pět set lidí. Když jsme postoupili do první ligy, tak policajti museli třikrát uzavřít Liďák, protože venku stálo ještě dalších dvě stě lidí, kteří se nemohli dostat dovnitř,“ komentoval Nesnídal. 

Kromě Liďáku se ve Znojmě  dříve boxovalo v sokolovně a v dnešní spořitelně. Fungoval i venkovní ring u stadionu v Horním parku.

Ze Znojma také pocházeli funkcionáři českého svazu. Karel Houska byl předsedou mládežnické komise českého svazu, předsedou českého svazu a místopředsedou federálního svazu. Trenér Karel Malý předsedal trenérsko-metodické komisi českého svazu, vedl juniorskou reprezentaci a trénoval ve středisku mládeže.  Jan Pavlík se stal rozhodčím AIBA, předsedou komise rozhodčích a generálním sekretářem České boxerské asociace. Znojmo tak velelo českému boxu.

Ve Znojmě box prakticky nikdy nezanikl, i když třeba nefungoval tým mužů. „Ke konci osmdesátých let se v republikovém měřítku blýskli mezi dorostenci bratři Pilarové, Kočka a Matula,“ doplnil Pavlík.

V téměř šedesátileté historii znojemského boxu nechybí ani pořádání několika republikových mistrovství mužů a mládeže.