„Bývalo nás víc, ale už jsme zbyli jen dva,“ zamyslel se starší z dvojice Lubomír Pelech, který pravidelně každý týden plave s Petrem Konvalinou u louckého splavu v řece Dyji. Mají zde i svou buňku se zázemím.

„Je to už šestadvacátá sezona, kdy se věnuji otužování. Dělal jsem hodně venku po montážích, kde bývají sparťanské podmínky, takže na zimu jsem byl zvyklý. Také jsem míval problém s angínami. To mě přivedlo k otužování,“ zavzpomínal čtyřiašedesátiletý důchodce Pelech.

Angínu už od té doby nemívá, netrápí ho žádné zdravotní problémy. „Když si tělo zvykne, je odolné,“ dodal otužilec. Dřív se účastnili i závodů. „Je to hodně časově i finančně náročné, takže na závody téměř nejezdíme. Pravidelně se ale účastníme zahájení sezony na začátku října, které bývá na řece Punkvě. Zavezou nás tam do jeskyní a z nich plaveme ven,“ uvedl.

Na otužování si člověk musí postupně zvyknout a naučit se, co má dělat. „Než jdeme do vody, tak se lehce rozcvičíme. Důležité ale je, když vylezeme z vody, abychom tělo co nejrychleji zahřáli. Ve vodě totiž dostane obrovský šok. Takže si jdeme ještě zaběhat dvě stě tři sta metrů. Je to dobré i pro to, abychom rozhýbali ztuhlé klouby. Nesmí se to ale rvát násilím. Je třeba také doplnit tekutiny, dáváme si teplý čaj,“ sdělil Pelech.

Do vody jdou otužilci za jakékoliv teploty. Nevadí jim ani silný mráz. „Jednou se stalo, že my jsme se koupali a vedle hráli kluci na ledu hokej,“ usmál se.

Otužování se jeví jako nějaká atrakce, znojemský otužilec to ale vyvrací. „Je to opravdu tvrdý sport. Navíc pěstuje silnou vůli. Kolikrát se nám nechce jít, je třeba hodně škaredé počasí, ale přemůžeme se a do vody vlezeme,“ zmínil.

Znojemští otužilci jsou organizováni pod plaveckou sekcí ČSTV, od které mají licenci, kterou si musí platit a každý rok obnovovat. Rádi by mezi sebe uvítali nové členy. Zájemci se mohou hlásit Lubomíru Pelechovi na telefonním čísle 604 187 715.