Dva roky chodili lidé kolem nevzhledné ruiny bývalé elektrárny na břehu řeky Dyje s tázavě pozdviženým obočím. Cyklopenzion, noční podnik pro pány, byt pro ředitele znojemského muzea, zámečnictví – nesly se městem zaručené zprávy.

Dnes je díky nové fasádě jasno: v průmyslovém objektu z první republiky se chystá Muzeum motorismu. První návštěvníky uvítá v neděli v devět hodin ráno. Za vším přitom stojí jediný muž se svou manželkou a partou přátel.

„Především jim bych chtěl poděkovat. Bez nich by budování muzea bylo těžší. V neděli, po otevření, si trochu oddychnu, ale tím starosti s muzeem nekončí. S budováním expozic budeme pokračovat. Chystám se na venkovní expozice a strašně rád bych otevřel i sklepy se starým náhonem. Tam jsou ohromné prostory,“ plánuje už teď Jan Drozd, povoláním zámečník a nadšenec do meziválečné motoristické historie. Sběratelem je deset let.

V muzeu, které začal budovat před dvěma a půl lety, vystavil část své soukromé sbírky. V členitém interiéru budovy jsou k vidění desítky starých osobních i nákladních aut, motocyklů, bicyklů, mazniček, čerpacích stanic, heverů, řidičských průkazů, starých reklamních desek, historických fotografií a dalších artefaktů a věcí spojených s počáteční érou motorismu.

„Chtěl jsem ukázat vše, s čím byl nějak spojen provoz na silnici. Muzeum bude otevřené celoročně, denně kromě pondělí od devíti do pěti hodin. Když ale budeme doma, tak návštěvníky samozřejmě pustíme,“ říká Drozd.

Objekt, kde by mohl vytvořit muzeum, hledal více než rok. „Chodil jsem po městě i v okolí, hledal jsem hotové domy k prodeji, přemýšlel jsem o stavbě úplně nového muzea,“ popisuje začátky pátrání po vhodném místě pro soukromé muzeum.

„Až jednou jsem šel kolem a vlezl jsem dovnitř rozbitým oknem. A strašně mě překvapilo, jak je to uvnitř členité a veliké. A co mě úplně dostalo, byla klenutá okna a betonové zatočené schodiště. I když to byla ruina, okouzlilo mě to. Pak jsem se sem vrátil ještě s metrem a přeměřoval, kolik se sem vleze aut,“ pokračuje Drozd.

Nejhorší bylo přemlouvání původního majitele k prodeji. „Sám by mi to prodal, ale chtěl týden na to, aby se ještě domluvil se svými syny, jestli to nebude chtít některý z nich. Ten týden jsem skoro nespal a pak k němu šel se srdcem v krku. Dopadlo to dobře a já se s ním na všem velmi seriózně domluvil,“ pochvaluje si.

Čeho se teď nejvíc bojí, jsou vandalové a zloději. „Na jednu stranu se těším, na druhou se bojím. Strach mám jak se zlodějů a vandalů, tak i z některých dětí, které jejich rodiče nehlídají. Ty vám skákají po autech, něco ulomí a jak se pak mám s rodiči dohadovat?“ ptá se sběratel.

Provozovatelkou, pokladní a průvodkyní v jedné osobě bude manželka Jana Drozda Dana. „Na otevření se spíš netěším. Nevím totiž, do čeho jdu,“ usmívá se i přes svou negativní odpověď Drozdová.

Kvůli snu svého muže opustila práci švadleny a vrhla se do nejistého podnikání. Na starých autech spravuje střechy, sedadla, polstrování i další věci.

Základní informace o vystavených exponátech zná. „U všech navíc budou tabulky. A když by přišel nějaký odborník, tak si určitě předem domluví schůzku s manželem,“ dodává.

„Manžela znám a věřila jsem, že muzeum dokáže dotáhnout do konce. Co si umane, to dokáže i přes mrtvoly. Hlavně přes tu svou,“ dívá se s důvěrou na manžela.