Tento trend z posledních několika let potvrdil také Martin Kovařík z Ústavu nábytku, designu a bydlení Mendelovy univerzity v Brně. „Při renovaci nábytku chtěli dřív lidé zachovat jeho dobový charakter. Teď si zájemci často nechávají staré kusy přečalounit moderními materiály," vysvětlil. Takový nábytek pak podle něj ještě zdvojnásobí svoji hodnotu.

Kupci se navíc nebojí utrácet. „Už skončila doba ekonomické krize. Nikdo už lidi tolik nestraší, tak získali rázem pocit, že mají víc peněz, a nebojí se tolik nakupovat a investovat," uvedl David Drábek, který od roku 2006 provozuje prodejnu dobového nábytku v Břeclavi.

Obrazy drží cenu

V době recese podle něj lidé spíš investovali do obrazů. „Ty drží cenu, nyní už je ale opět zájem téměř o všechno. Boom je celoplošný, přitom na jižní Moravě moc starožitnictví nepůsobí a konkurence není nijak veliká," shrnul Drábek.

V případě nákupu jako investice jsou podle odborníků nejjistější vzácné mince. V posledním roce jejich cena ještě narostla. „Sběratelé nakupují různé pamětní medaile, zlaté či stříbrné. Často investují i do poštovních známek. Ty také dlouho zachovávají svoji hodnotu," poznamenal ekonom Michal Kozub.

Trh se starožitnostmi oživují podle expertů také internetové bazary a hlavně velký zájem o nábytek a dekorace z padesátých a šedesátých let minulého století.

Naopak ložnice či pánský salon ve stylu art deco z doby první republiky spíš draží movitější zájemci v aukcích. „Občas se dá sehnat i původní nábytek třeba z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, ale to už jsou kusy třeba za půl milionu korun. Na takové zboží na jižní Moravě chybí klientela," přiznal Drábek.

Pokles zájmu o dražší nábytek pociťují i starožitníci na Znojemsku nebo Hodonínsku. „Dřív jsme prodali asi osm až deset kusů do měsíce. Dnes už jsou to jen tři až čtyři. Mladí lidé ke starému nábytku nemají vztah," myslí si restaurátor Josef Buček ze Sudoměřic na Hodonínsku.

Někteří zájemci si nechávají starý nábytek rekonstruovat. „Lidé většinou chtějí menší věci, třeba nějakou komodu, čtyřšuplíkový stolek, židle, sekretáře nebo občas skříň. Větších kusů je málo," poznamenal Buček. Nejstarší nábytek, který rekonstruoval, byla komoda ve stylu biedermeier z roku 1835. Častěji se setkává s klasicistními skříněmi z konce devatenáctého století.

Pro zvětšení klikněte.

PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE.

Změnu přineslo jedenácté zář, říká starožitník a restaurátor Páč

Brno /ROZHOVOR/ - Starý nábytek či dekorace do bytu lidé kupovali vždy. Podle Vladimíra Páče, který v oboru podniká od roku 1996, se za dvacet let hodně změnilo. „Internetové aukce ukázaly rozdíl mezi poctivými obchodníky a podvodníky," tvrdí.

Jaký byl obchod se starožitnostmi v polovině devadesátých let, když jste začínal?

Starožitníků bylo mnohem víc a všichni prosperovali. Obchodníci často jezdili po vesnicích, nakoupili cennosti a vozili je do měst. Lidé také běžně objevovali restituovaný majetek, který si následně nechali opravovat.

Kdy přišla změna?

Paradoxně po jedenáctém září. Dřív se tento obchod týkal spíš Evropy, pak se začalo víc věcí vyvážet do Ameriky. Jako by tamní lidé po útocích změnili své hodnoty.

Co hledají sběratelé starožitného nábytku nejčastěji?

Jsou dva druhy klientů. První chtějí nábytek renovovat, ale přiblížit například pomocí čalounění dnešní době. To jsou většinou mladí lidé. Ti starší vyrůstali v nějakém druhu interiéru a teď si našetřili peníze na renovaci. Chtějí mít vše sladěné do stejných barev a vzorů.

Změnilo se za dvacet let i toto?

V devadesátých letech lidé restaurovali, aby co nejlépe prodali předměty dál. Teď už by se jim to nevyplatilo. V dnešní době chtějí lidé spíše renovovat věci, ke kterým mají osobní vztah.

Jak obchod se starožitnostmi změnily internetové aukce?

Lidé si snadněji ověří cenu věcí, které nakupují, stejně tak i prodejci. Obchod už není o smlouvání. Vytříbily podvodníky, kteří prodávají bezcenné zbytečnosti za velké peníze, od těch, kdo se v oboru opravdu vyznají.