Divočina jako lék. Pobyt v přírodě doporučují i psychologové

Kolik lesů nám asi zbude teď, až se sečtou makroškody způsobené mikrobroučkem? Ať už jich ale bude, kolik chce, pořád v nich musí zůstat místo pro váš léčivý výlet.

Přehlídka nesplněných snů

Touha po výletech do divočiny je vlastní většině lidského rodu – tisíce let starý způsob života máme pořád tak trochu v krvi. Jenže kde tu divočinu najít a jak si ji užít? A co je vlastně ta divočina? Amazonské pralesy, nebo remízek s malinami u blízké říčky?

Medvědín, Vlkov, Býčí skála. Místa se zvířecími názvy stojí za prozkoumání

Zkušení cestovatelé radí: divočina je místo, kde trávíte čas „na vlastní triko“ a třeba se i potýkáte s problémy. Nikoli deštný prales na Borneu, kde vám ukážou ohradu s orangutany, načež vás odvezou do asepticky vypulírovaného hotelu s TV kanály z celého světa. To jsou spíš atrapy divočiny, za nimiž se obvykle skrývají velké problémy – odlesňování, pytláctví apod.

Našemu chápání divočiny jsou dnes asi nejblíže obrovské plochy lesů na Sibiři a na Aljašce, možná také Sahara (vynechme divočinu podmořskou). Kolik lidí se ale do těchto končin doopravdy odváží? Jen pár – a pak většinou o svých zážitcích píší knihy, které po jejich stopách lákají další „kandidáty divočiny“, pro něž však takové dobrodružství zůstává nesplněným životním snem.

Černobylská idyla

Za zmínku určitě stojí vývoj v Černobylu, kam směřuje stále více dobrodruhů. Původně se čekalo, že po nukleární tragédii bude celá oblast nadlouho mrtvá, a to doslova. Kupodivu se tu však divočině skvěle daří – lesy jsou plné jelenů, zubrů, bobrů, vlků i medvědů, v řekách je spousta ryb a ptáků už zde žije více než 200 druhů!

Samozřejmě, že důsledky katastrofy z dubna 1986 se tu do jisté míry také projevují. Zřejmě coby částečnou ochranu před zářením mají například žáby tmavší zabarvení a někteří ptáci včetně vlaštovek zase růžovější peří, ale mutanty v okolí Černobylu neuvidíte.

Na tomto výjimečném místě ještě ke všemu vznikla jakási replika biblického ráje – zvířata, která už několik generací žijí bez kontaktu s lidmi, v člověku nevidí nepřítele a ve vztahu k němu ztratila všechnu plachost.

Situace v Černobylu se mění v obrovský „pokus na přírodě“, který přitahuje vědce i lovce zajímavostí. Tato nepřirozeně vzniklá divočina sice láká i české turisty, ale ne v masovém měřítku.

Divočina jako lék. Pobyt v přírodě doporučují i psychologové

Podobně svobodně a bohatě se mimochodem rozvinula i člověkem nekontrolovaná příroda v demilitarizovaném pásmu mezi Severní a Jižní Koreou či za „totáče“ na hranicích mezi Bulharskem a Tureckem.

Ráno a odpoledne

V praxi začíná česká divočina hned někde za městem či za vsí. Ještě v minulé generaci bylo běžné, že si kluci v roztrhaných teplácích v lese stavěli „bunkry“, načerno lovili ryby a vůbec se pohybovali v přírodě jako doma.

Dnes si mileniálové kupují „funkční“ věci za těžké peníze a v přírodě se pohybují podle návodů vyčtených z brožurek. Tedy – někteří, abychom zas do téhle přihrádky nezahrnuli všechny.

Psychologové radí, aby se lidé „léčili přírodou“ podle vlastního vkusu: někdo za hvězdných nocí rád spí pod širákem, jiný miluje sladkou vodu rybníků, další zas hlubiny ticha v malém stanu se spacákem. Jejich divočina je přitom tam, kde se jim právě zalíbilo.

Pokud ovšem našinec chce divočinu oficiální, jaksi „s razítkem“, nejčastěji zamíří na Šumavu. Mimochodem NP Šumava a NP Bavorský les dohromady tvoří nejrozsáhlejší neobhospodařované území střední Evropy.

Nesnažte se bavit děti pořád. Klidně, ať se chvíli nudí, radí psycholožka

„Máme tu ryzí divočinu na řadě míst,“ říká tiskový mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák. „Není to jen Boubín, ale také třeba prostory bývalého vojenského prostoru Dobrá Voda či moje oblíbené prameny Vltavy. Tam je ovšem nejkrásněji ráno před osmou hodinou a odpoledne po páté – když odejdou davy turistů.“

Právě tyhle davy jsou pro adepty pobytu v divočině největší problém. Když je před některou slavnou přírodní scenérií hlava na hlavě, ztrácí půvab. To už je pak lepší najít si hezké opuštěné místo kdekoliv poblíž bydliště a uchylovat se do něj meditovat či jen tak odpočívat. (Možná si při tom vzpomenete na Jaroslava Haška, na jeho Průvodce po ničem a na vandráka, který leže v příkopě upozorňoval kolemjdoucí, že i tam je krásně.)

S hvězdami nad hlavou

Pokud ale toužíme po zážitcích v „oficiální“ divočině, můžeme zůstat právě na Šumavě. V rámci programu Průvodci divočinou zde totiž připravili 125 výprav na 37 trasách; nově včetně bobří či vlčí výpravy anebo trasy údolím Roklanského potoka.

Mrzuté ovšem je, že všechny tyto výpravy dohromady mají kapacitu jen 1273 turistů – téměř jistě se tedy na všechny zájemce nedostane (například pro Roklanský potok je v plánu pouze 32 návštěvníků).

Jsou tu ovšem i další možnosti – třeba Dny pro rašeliniště, kdy návštěvníci pomáhají obnovovat šumavské mokřady, anebo akce Hrrr na lupinu, zaměřená na likvidaci invazivní rostliny lupiny mnoholisté.

Pět výletů za odměnu

Šumava je vůbec vůči milovníkům divočiny velmi vstřícná – skvělým nápadem je zdejší síť nouzových nocovišť s kapacitou po deseti stanech, která jsou celoročně otevřená vždy od šesti odpoledne do devíti ráno druhého dne.

Nelze tam sice tábořit trvaleji ani rozdělávat oheň, i tak však jde o skvělou pomoc lidem, kteří si chtějí jen tak lehnout na záda a dlouho do noci sledovat hvězdy. Ty zde mimochodem díky minimu světelného smogu září velmi jasně.

Zarámovaná příroda

Přírodě národních parků a chráněných oblastí paradoxně pandemie trošku napomohla – nepřítomnost lidí ale byla přece jen příliš krátká. Co se měnilo stovky let, to by se zase muselo stovky let vracet do původního stavu. A zvláště na horách, kde je příroda velmi křehká, to jde těžko.

Podle statistik každoročně navštíví Krkonoše více než čtyři miliony Čechů (plus Poláci, Nizozemci, Rusové aj.). Ubránit před nimi poklady přírody je často dost těžké: mnoho lidí se chová bezohledně.

Krajinu velmi blízkou kýžené divočině ovšem najdete v Bílých Karpatech (to je tajný tip Květů). Čeká tu na vás málo známá přírodní rezervace Ploščiny, horské kotáry, les zvaný Ščúrnica (což sice hezky zní, ale „ščúr“ tady znamená krysu či potkana).

Školáci nebo dospělí, zmrzlinu milují všichni

Zvláštní pocit budete mít na vyhlídkovém místě Durch: v krajině zde stojí masivní rám obrazu, přičemž svým pohybem můžete měnit výjevy v něm. Jde o naprostý unikát – nenechte si ho ujít. Pokud máte čas, můžete se pustit dále na Javorníky, do míst s kouzelnými názvy Huslenky a Halenkov a užívat si tu relativní nepřítomnost mas turistů (ty jsou třeba na Kohútce).

Pro zpestření se můžete také vydat na nepříliš vzdálený Baťův kanál: když si tu půjčíte loď, ocitnete se na vodě sami na celém světě. A ty kouzelné večery s dobrým místním vínem i rybami!

Pozapomenuté střípky krásy

Míst, kde budete víceméně sami a kde na vás čeká víceméně neporušená příroda, je samozřejmě u nás bezpočet. Najdete je v Podyjí, na řece Moravě u Litovle, na kouzelné řece Oslavě, na Blanici, Jevišovce, ve Šluknovském výběžku, v Blanském lese, Ralsku, Novohradských horách anebo v krásných Rychlebských horách.

Nebo vás více lákají pozoruhodné zaniklé vesnice ve vojenských újezdech či v pohraničí? Jedno snadné vodítko praví: vydávejte se tam, kde je nejméně turistických značek. To se sice v zemi s rekordní hustotou stezek pro pěší snadněji řekne, než udělá, ale za zkoušku to určitě stojí.

Les všemi smysly

Nemusíme se trápit tím, že nejznámější přírodní atrakce budou zřejmě letos zaplaveny turisty. Najděme si naše vlastní krásná místa, které budou jen pro nás a pro naše blízké. A

pokud potřebujeme svoji pohodu opřít o vědeckou konstrukci, sáhněme třeba po japonském „šinrin-joku“, záležitosti předepisované lékaři a často placené zdravotními pojišťovnami. Přitom jde vlastně pouze o „lesní lázeň“, tedy procházku lesem, při níž dojde k očistě všech smyslů a člověk se vrací jako znovuzrozený.

Nový seriál Deníku: Podejme Zemi pomocnou ruku!

Tohle vám nic jiného než les nemůže dát! Což nakonec velmi dobře ví i známý německý lesník Peter Wohlleben, jehož knihy pojednávají o očistném vlivu lesa na duši. A v Norsku například rekonvalescentům přímo předepisují pobyt v chatičkách v lese poblíž nemocnic, což je pro doléčování mnohem efektivnější než pobyt přímo na nemocničních pokojích!

Chcete si tedy pořádně užít lesní divočinu, aniž byste přitom museli jezdit na někam na Sibiř? Vyrazte do některého blízkého sympatického lesa a všemi smysly vnímejte jeho krásu: vůni, barvy, zvuky, chlad vody ve studánce, chuť mladého jehličí – no prostě vše, co vás dokáže s lesem spojit. A budete šťastní…