Před pětadvaceti roky otevřel jednu z prvních čajoven na jižní Moravě. Po deseti letech se začal věnovat také kávě. Dnes v jeho Kafírně Dogvill v bývalé židovské čtvrti v Boskovicích mohou lidé ochutnat kávu prakticky z celého světa včetně košer kávy. „Nabízíme šestnáct druhů káv. Nejžádanější jsou z Brazílie a Kolumbie a poslední dobou také z Afriky, třeba Keňa a Burundi," říká Václav Cikán, který před deseti roky začal kávu sám pražit.

Václav Cikán před Kafírnou Dogvil.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Lidé se podle něj v posledních letech naučili pít dobrou kávu a také ji poznat. Už tak neplatí, že zákazníci chtějí jen klasického turka nebo espresso a vybírají si. „Ve městě se za ta léta podařilo vychovat nespočet fajnšmekrů, kteří ví, co chtějí. Poznají dobrý čaj či kávu a vše si i sami připraví doma. Dychtivě očekávají nové sklizně a dělí se s námi o zážitky z jiných koutů světa. To dřív nebylo," podotýká dvaapadesátiletý majitel kafírny, která se nachází v rohovém domě ve Zborovské ulici.

Václav Cikán před Kafírnou Dogvil.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Sám vypije asi deset káv denně. Ráno na probuzení nejprve jednu připravenou ve french pressu a během dne několik šálků espressa. Lidé by se podle něj neměli bát kávu popíjet. „Je opravdu málo lidí, kterým káva škodí. V drtivé většině je to tím, že jsou zvyklí připravovat si nekvalitní kávu, zpravidla nějakou levnou robustu, a ještě k tomu špatně. Nechají v hrnku ležet lógr, který jim potom dráždí žaludek," vysvětluje muž. Kávu a čaj také mezi lidi dostává díky svému e-shopu.


Václav Cikán v Kafírně Dogvil.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Na začátku ale byla Čajovna Hermanna Ungara, kterou v roce 1994 založil se svou tehdejší ženou.  Milovníkem a znalcem čaje se stal později. „Čaj se mi ale dostal pod kůži a stále se v něm hrabu a objevuji nové čaje i příslušenství. Je to jak s vínem. Každý rok je nová sklizeň, nové chutě. A takových lidí jsou desítky. Dnes už třeba do čajovny chodí vnoučata těch, kteří přicházeli před pětadvaceti roky. Vlastně i za pultem častěji potkáte moji dceru Kristýnu," říká.

Václav Cikán na dvorku čajovny.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Nápad otevřít si kafírnu podle něj vznikl právě v čajovně. Ve městě se tehdy konal tradiční Festival Boskovice a lidé si často žádali také kávu. Pak jeden rok otevřel v garáži vedle čajovny improvizovanou kavárnu s čerstvě praženou kávou a takzvanou chillout atmosférou, což v té době nebylo běžné. V prosinci roku 2004 se pak otevírala stálá Kafírna Dogvill. Po vzoru slavné vídeňské kavárny Hawelka tu dnes najdete dorty a moučníky, které s láskou připravuje jeho žena Gabriela.
Václav Cikán před Kafírnou Dogvil.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Spojení s boskovickým festivalem kafírně zůstalo dodnes. Během čtyř červencových dnů, kdy se akce ve městě koná, má kafírna plno od rána do večera. „Na jednu z stranu z toho máme radost a jsem rád, že se k nám lidé vrací, na druhou  je mi těch lidí i líto, protože je mezi nimi hromada fajnšmekrů, kteří si nás oblíbili, a my se jim nemůžeme věnovat tak, jak bychom chtěli, jelikož je plno," dodává Cikán, který se kromě kávy a čaje věnuje také cestování. Zamiloval si především Řecko a Turecko.

Václav Cikán před Kafírnou Dogvil.Zdroj: Deník / Michal Záboj