Předchozí
1 z 5
Další

Odešel z vysoké, pracuje jako zastavárník. Převzal i lžičku z osmnáctého století

Studium na Vysokém učení technickém v Brně jej nenaplňovalo, proto začal Brňan Ondřej Cvrček hledat práci, které bude pestrá, zábavná a zároveň dobře placená. Našel ji až v zastavárně. „Střídal jsem práce a brigády, ale nikde to nebylo ono. Pak jsem uviděl inzerát, že v zastavárně hledají odborného pracovníka,“ vzpomíná na své začátky mladík.

Ondřej Cvrček pracuje v brněnské zastavárně. Naučil se i rozeznávat padělky.Zdroj: Deník/Vojtěch Dufek

Váhal a přemýšlel, kde může být háček. Nakonec se odhodlal a šel na pohovor. „Háček nikde nebyl, nastoupil jsem a jsem dodnes rád, že jsem to udělal,“ zmiňuje Cvrček. Zákazníci nabízejí zastavárníkovi zboží všeho druhu. Je na něm, aby posoudil cenu a kvalitu zboží. „Například o elektroniku se zajímám dlouho, tam jsem neměl problém. Oproti kolegům mám znalosti o mobilech nebo televizích,“ říká. Větší oříšek pro něj bylo zlato. „Musel jsem se naučit, jak poznat padělek, kde najít punc pravosti nebo jak daný šperk ocenit,“ popisuje pracovník zastavárny.

Ondřej Cvrček pracuje v brněnské zastavárně. Naučil se i rozeznávat padělky. Foto: Deník/Vojtěch DufekZdroj: Deník / Michal Hrabal

Naopak poznat, zda jsou předměty jako jízdní kolo, mobil nebo šperk kradené, bývá pro pracovníka zastavárny skoro nemožné. „Určitě jsem zastavil pár ukradených mobilů, ale neměl jsem možnost, jak to zjistit. Pak přijdou policisté a několik jich zabaví. Chodí k nám pravidelně, ale vycházíme si vstříc,“ přibližuje Cvrček. Policisté se pak ptají, jestli někteří konkrétní lidé něco zastavili nebo pátrají po věcech, které jsou předmětem jejich vyšetřování. „Ale když přijde někdo s pěti jízdními koly, a je jasné, že je ukradl, tak věci nepřijmu,“ zdůrazňuje zastavárník.

Ondřej Cvrček pracuje v brněnské zastavárně. Naučil se i rozeznávat padělky. Foto: Deník/Vojtěch DufekZdroj: Deník / Michal Hrabal

Hádky a rozepře se zákazníky jsou pro Cvrčka denním chlebem. „Většinou musím vysvětlovat, že věci už nemají tu hodnotu, za kterou je lidé nakoupili. Někdo si myslí, že když koupí prsten za pět tisíc, tak ho za stejnou částku prodá, ale to je omyl,“ poukazuje zaměstnanec brněnské zastavárny. Lidé se pak vztekají, křičí nebo rovnou odejdou. „Většina se jich zase za hodinu vrátí, když zjistí, že víc nedostanou,“ uvádí dvaadvacetiletý muž.

Ondřej CvrčekZdroj: Vojtěch Dufek

Do rukou zastavárníka lidé svěřují i méně obvyklé předměty než porcelán nebo kočárky. „Někteří lidé si pletou zastavárny se starožitnictvím. Díky tomu jsem vykupoval třeba starožitnou misku na kaviár i se lžičkou. Vykoupil jsem ji asi za sto korun a později jsem zjistil, že byla z Ruska osmnáctého století. Její hodnota pro nás pak samozřejmě mnohonásobně vzrostla,“ vzpomíná na raritu Cvrček.

Ondřej CvrčekZdroj: Vojtěch Dufek