„Dvakrát jsem zkoušel štěstí a přihlásil jsem se ke studiím na Akademii výtvarných umění. Bohužel to nevyšlo,“ vypráví mladý kameník.
Své dětství prožil na Slovensku, v podobné vesnici jako jsou Tasovice.

„Bydlím tady teprve rok a znojemský kraj jsem si zamiloval. Zabývám se řemeslem kamenickým a dekorativním, které lidé rádi nakupují. Ale poptávku nestačím pokrýt,“ říká Kupkár.

Nejraději pracuje s pískovcem, který má moc rád. „Drží krásně hranu a má teplou barvu,“ tvrdí. Vytváří různá domovní a cechovní znamení. „Ta si pak lidé umístí nad vchod domu nebo obchodu,“ vypráví.

Nejvíc pracuje a vytváří různá znamení pro vinaře. „Mezi nimi se to rozkřikne. Každý si pak nechá udělat něco jiného, ale rozhodnutí většinou nechají na mně. Chci své řemeslo dělat poctivě. Velmi mě baví a bude ještě více bavit, dokud z něj budou mít lidé v okolí radost. Když přijde člověk a řekne to jsem viděl a chtěl bych to taky, to mě nejvíce zahřeje u srdíčka,“ popisuje kameník.

Vnitřní uspokojení má ze sochy svatého Kryštofa, která je umístěna na zrekonstruovaném mostě v Plenkovicích. „Socha je můj osobní návrh a je patronem řidičů. Kdykoliv jedu okolo, tak se s ní vždycky v duchu pozdravím,“ s úsměvem dodává kameník.

Socha je vysoká více jak dva metry a na jejím modelu pracoval měsíc a půl. „Samotná realizace a sekání mi trvalo asi pětatřicet dnů,“ dodává Kupkár.
Jeho práce jsou k vidění už po celém okolí. „Když jsem se podílel na kamenických pracech na kostele svatého Mikuláše ve Znojmě, strašně jsem se lekl. Mám fenku Žofii a ta za mnou vylezla po lešení do šestého patra. Vůbec jsem to nečekal a dodnes je mi záhadou, jak se tam po lešení a žebřících dostala. Žofinka se mnou pravidelně jezdí pracovat,“ říká.

Nyní sochaře plně zaměstnává hodonický kostel, konkrétně výroba schodů ke kapucínskému kostelu.