„Určitým vzorem a autoritou mi byl můj otec, který byl vojákem z povolání, proto jsem měl jako mladý představy, že bych mohl v podobné práci pokračovat,“ říká Mráka. Kdysi soustružník ve Sklostroji se v pětadvaceti letech rozhodl, že oblékne policejní uniformu. „Nejprve jsem pracoval na obvodním oddělení v Jevišovicích, kde jsem byl na funkci řadového policisty. U policie se tomu říká šlapat chodník,“ vzpomíná na začátky své práce u policie Mráka. Jeho jméno ale měla řada lidí také v občanském průkazu. „Protože jsem měl úhledný rukopis, byl jsem nějakou dobu na správním oddělení, kde jsem ručně vypisoval patnáctiletým občanské průkazy,“ tvrdí Mráka.

Následovala praporčická, důstojnická a později vysoká škola. „Fakultu veřejné bezpečnosti jsem ukončil v osmdesátém šestém roce a dvakrát odmítnul nabídku práce jako vedoucí oddělení obecné kriminality. Chtěli mne dát do Prostějova nebo do Jihlavy, jenže já chtěl do Znojma. Začal se věnovat krádežím historických předmětů a také romské problematice.

Po listopadu 1989 se stal kandidátem na nejvyšší policejní posty ve Znojmě. „Neměl jsem žádné škraloupy ani spolupráci se státní bezpečností. Vybrali mne společně s pány Sýkorou, Černochem, Štěpanovským a Doválelem. Absolvovali jsme prověrky a já se stal nejprve zástupcem ředitele pro pořádkovou policii a později jsem přešel ke kriminální policii,“ vypočítává Mráka. Jednadvacet dní dokonce byl policejním ředitelem. Od té doby vedl znojemskou kriminálku.

Absolvoval ale také zajímavé zahraniční stáže. Nejprve to byl kurs ochrany zákona v Maďarsku, který pořádala americká FBI a později kurs v Roswellu v Novém Mexiku. „Po jedenáctém listopadu chtěli američané vědět, jak shromažďujeme závažné informace, protože si uvědomili své chyby. CIA a FBI měly své vlastní evidence a při špatné analýze pak došlo k tragédii jedenáctého září,“ říká Mráka.

A jak hodnotí závěr své kariéry? „Dnes a denně jsem slyšel: Vy staří už tady nemáte co dělat, už to místo uvolněte mladým. Přesluhoval jsem tři roky a vnitřně jsem bojoval s tím, jestli skončit či ne. Nakonec jsem se rozhodl odejít. Jestli ale někdo řekne, že odejde a je mu hej, tak to asi nebude pravda,“ smutně konstatuje Mráka. Že se ale pomyslné uniformy nikdy nezbaví, to dobře ví.