„Mám na starosti pět kostelů, vyučuji náboženství, lidé se mi svěřují ve zpovědnici a ještě řeším převážně rozpadlá manželství u církevního soudu. To pak člověku někdy problémy přerostou přes hlavu a potřebuje vypnout. Já utíkám do přírody a ke sportům,“ vysvětluje Husek. V mládí hrával rugby a chodil po horách. „Právě tam jsem snil, jaké by to bylo létat v oblacích, dostat se k moři a pod moře. Bylo to za komunismu, tak jsem za hranice vyjet nemohl. A zdálo se mi to nesplnitelné. A najednou, ve čtyřiceti letech, se mi všechno splnilo,“ vzpomíná farář. Vystoupal na vrchol Mont Blancu, začal skákat s padákem, potápět se i létat paragliding.

I mezi nevěřícími parašutisty či potápěči je jako farář užitečný. „Kdybych tam přišel jako farář a začal jim kázat, asi by mě rychle odkázali do patřičných mezí. Když jsem jeden z nich, často vedeme zajímavé debaty o životě, o bohu i církvi,“ dodává.

Pro své kolegy sportovce je jakousi zárukou jistoty. „V letadle před seskokem mi třeba někdo z nich řekne: tak nám požehnej, ať se nic nestane. Sice tomu vůbec nerozumím, ale když žehnáš, jde mi mráz po zádech,“ směje se farář.

Nulový strach z výšek využívá i v kostele. „Když se opravovala fasáda jednoho z kostelů a dělníci viseli na lanech, vylezl jsem na střechu a spustil se vedle nich, abych je zkontroloval. Byli vážně překvapeni, za dvacet let se jim nic takového nestalo,“ vzpomíná Husek.

Podobná věc se mu ovšem málem stala osudnou. „Podruhé, když jsem se k dělníkům chtěl spustit, se se mnou při upevňování lana utrhl vikýř a já padal i s metrákovým kusem zdi. Dva a půl metru po šikmé střeše a pak osm a půl metru ze střechy,“ vzpomíná na téměř rok starou historku. Jak říká, vyzkoušel svého anděla strážného. „Nic se mi nestalo. Odnesl jsem to jen dvěma stehy na bradě,“ popisuje. Ani tato zkušenost ho od adrenalinových sportů ale neodradila. „Měsíc na to jsem už zase skákal s padákem. Můj anděl strážný je prostě hodně šikovný,“ se smíchem zakončuje rozhovor farář Husek.