Sedí za zády diváků a v pravou chvíli mačká tlačítko a spouští ohňové efekty.

„Sestavovat ohňostrojovou choreografii na operu Dorilla in Tempe byla pro mě výzva. Zkušenosti s vážnou hudbou jsem už měl, ale tohle bylo jiné i v tom, že jsem původně efekty chystal na venkovní produkci,“ vysvětluje Kubík. Kvůli počasí se ovšem většina představení přesunula do vnitřních prostor.
„Měl jsem nachystanou jen venkovní variantu. Z minuty na minutu jsem musel chystat tu vnitřní,“ usmívá se už dnes Kubík. Operu slyšel poprvé na zkoušce. Tam se s režisérem domluvil na místě, kde by byly efekty vhodné.

Venkovní variantu efektů vymyslel tak, aby ani případný déšť ohňostroj nepřerušil. Suchou variantu musel upravit a ubrat kouřových efektů. „Uvnitř například draci nemohli chrlit dým. To byla škoda,“ posteskne si.

Všechny efekty, které k ohňostrojům používá, si kupuje. Domácí výroba by se podle něj rozhodně nevyplatila. „Podle mě se nevyplatí experimentovat. K výrobě pyrotechiky jsou povolanější osoby v Číně,“ usmívá se ohňostrůjce.

Může se pochlubit tím, že kromě řidičáku vlastní i průkaz odpalovače ohňostroje, i tím, že se mu za celou jeho prosefionální dráhu nic zlého nepřihodilo.
„Na tomto povolání je nebezpečné spíš to, že lezeme do výšek, na střechy. Když dodržíme všechna bezpečnostní opatření, odpalování je bez problémů,“ říká Kubík. Těch musí při akcích zajistit spoustu. „Když organizujeme velký ohňostroj, musíme mít vypracovaný projekt s bezpečnostními okruhy, zajistit hasiče, policii i záchranku. A pak přijdete do tržnice v Hatích a tam si může kdokoliv koupit i ty nejnebezpečnější rachejtle. To pak člověka naštve,“ uzavírá Kubík.