Své nadřízené zaujal praporčík Radomil Salát především nadstandardním přístupem ke své profesi a také množstvím pohřešovaných či hledaných lidí, které každoročně dokáže najít. Průměrným počtem pětadvaceti vypátraných hledaných osob ročně výrazně převyšuje úspěšnost svých více, než tří tisíc kolegů na jihu Moravy.

Co vás přivedlo do řad policie?
Tuhle práci máme v rodině. Policistou byl i můj děda a také já jsem chtěl dělat zodpovědnou práci především pro ostatní lidi. K policii jsem nastoupil už před dvaadvaceti lety. Absolvoval jsem policejní školu a rok jsem působil v hlídkové službě v Praze. Od roku 1992 až doposud sloužím ve Znojmě.

Jaké pozice jste až dosud zastával?
V Praze jsem byl u hlídkové služby, tady ve Znojmě jsem dělal třeba dozorčí službu. Práce v kanceláři mne ale příliš nebavila, proto jsem šel raději sloužit jako okrskář přímo do terénu. Dnes mám na starosti asi deset až patnáct vesnic severně od Znojma.

Jak je možné, že se vám daří najít takové množství lidí, po kterých policie pátrá?
Mojí výhodou je obrovská místní znalost. Pracuji ve Znojmě už tak dlouho, že mám přehled, který každý policista pro tuto práci nezbytně potřebuje. Mám velmi dobrý přehled o lidech. Můžu uvést příklad.
V novinách jsem četl nějakou anketu a došlo mi, že respondentkou, kterou vidím na fotografii, byla žena, po které jsme asi rok a půl pátrali. Ona sama možná ani netušila, že ji hledáme. Věděl jsem, kde se mám po té ženě podívat. Postupně jsem ji vystopoval a zadržel. V podstatě když se dívám ve svém okolí na skupinku lidí či jednotlivce, vždy přemýšlím, jestli ho znám nebo ne a zda náhodou není právě tím člověkem, po kterém pátráme.

Kolik lidí ročně vypátráte?
Pětadvacet, šestadvacet osob. Velkou část z nich tvoří chovanci z ústavů, kteří jsou na útěku.

Co pro vás znamená ocenění Policista roku?
Je to pro mne opravdu velká čest. Znamená to jednak, že si moji nadřízení mé práce váží, je to ale také velký závazek do budoucna. Víte, policisté dostávají například medaile za věrnost, když mají odslouženo deset, dvacet, třicet let. Ale toto ocenění je skutečně za konkrétní pracovní úspěchy a výkony. Bylo pro mne příjemné se tváří v tvář setkat s vysokými policejními důstojníky z policejního prezídia, krajským ředitelem, některými známými politiky. Je to událost, na kterou se nezapomíná.

Jak na ocenění Policista roku 2010 reagovala vaše rodina a okolí?
Manželce jsem o tom řekl až v den, kdy jsem si pro ocenění jel. Byla nadšená a věřím, že i ona si takové odměny za moji práci váží. Od nadřízených jsem dostal diplom a značkové hodinky s věnováním.

Máte ve své sbírce vypátraných lidí nějakého nebezpečného zločince?
Vraha či násilníka ani ne. Vesměs se jedná o zloděje. Vzpomínám si však třeba na muže, který měl za sebou sérii vloupání a kterého jsem zadržel v okolí znojemského nádraží. Nebo na jednoho vysokoškolsky vzdělaného muže ze Znojemska. Kradl u Znojma dřevo. Kácel načerno stromy. Nezastavil hlídce a ujel. Podařilo se mi vypátrat auto, kterým jel, přestože nebylo jeho. Nakonec jsem našel i tohoto muže. Vyšlo najevo, že má za sebou celou řadu různých krádeží. Na něj jsme museli použít prvky sebeobrany i služební pouta. Letos jsme s kolegou vypátrali muže, kterého jsme hledali pět let. Měli jsme trochu potíže poznat jej. Změnil se, přibral. Taktickým způsobem jsme jej doprovázeli v autobusu, připravili jsme se na zákrok a po vystoupení z autobusu jsme jej zadrželi. Stane se, že i když mám volno, pokud vidím někoho, koho hledáme, dám kolegům vědět a hledaného dopadneme.

Co vás po dvaadvaceti letech u policie stále drží?
Tahle práce mne baví, jinak bych ji nedělal. Máme dobrý kolektiv a šlape nám to. Každé dva, tři roky dostávám nového parťáka, takže už jsem zaučil kolegy, kteří slouží třeba u kriminálky, v zásahové jednotce, ale mým parťákem byl i jeden současný vysoký policejní důstojník. Vesměs šlo vždy o policisty po škole, kterým jsem předával první praktické zkušenosti a dovednosti.

Máte nějaký profesní sen či cíl? Co vás motivuje podávat nadstandardní výkony?
Tuhle práci dělám hlavně pro lidi. Čím méně bude například krádeží, tím více budou lidé spokojeni. Chtěl bych, aby kriminalita u nás byla tak nízká, jako v sousedním Rakousku. Když občas s rakouskými kolegy sloužím, říkáme si, kolik kdo z nás pochytal zlodějů. U nás je to zatím stále nesrovnatelně vyšší číslo.