„Skládala jsem ho více jak tři měsíce, několik hodin denně. Koníčku se věnuji už přes patnáct let. Všechny zajímavé puzzle si sháním přes internet. Přichází mi poštou například z Kanady nebo Německa,“ popisuje Počarovská.

Když vejde návštěva k Anně Počarovské do její šicí dílny či do domu, dívají se na ni ze všech stěn její výtvory. „Musím se pochlubit, že na obrazu New York, který se skládá z dvanácti tisíc kousků, jsem pracovala jenom třicet šest dní. Ty, co jsou v lepších rámech, mám většinou někde pověšené,“ říká.

Ve sbírce už má více jak tři desítky velkoplošných obrazů. „Ty menší, které se skládají z pěti set kousků, ani nepočítám. Takové jednoduché složím za hodinu,“ dodává Počarovská, která má raději historické motivy.

Puzzle si skládá pro radost každý večer u televize. „Skládám je v obýváku vždycky po částech a pak to dávám dohromady. Když jsem skládala puzzle na čas, přijel ke mně vnouček s dětským kolečkem a část mi rozjezdil. Musela jsem to dávat znovu dohromady,“ popisuje se smíchem historku.

Rodina má vždy jasno ve výběru dárku k narozeninám nebo k vánocům. „Vždycky si nějaký obraz vyberu a děti mi ho potom zaplatí. Ještě se zatím nikdy nestalo, že bych dostala dva stejné. Musím taky říct, že to není levný koníček. Ale nekouřím ani nepiji, tak co bych si neudělala radost. Ten největší obraz stál šest a půl tisíce korun. Ty menší se pohybují v ceně kolem šesti set korun,“ říká.

Paní Počarovská se může pochlubit i certifikáty, které za svého koníčka dostala. „Jsem rekordmanem roku 2007 za největší počet dílků složených jedním člověkem. Další ocenění je za skládání velkoformátových obrazů,“ popisuje.

Kromě skládání puzzle sbírá i jezdce u zipů. „Jde většinou o jezdce z bund, a každý je jiný. V dílně vyměňujeme zipy, tak je mi líto jezdce vyhazovat. Jsem jediná v republice, kdo je sbírá, a mám jich už kolem dvou tisíc. Vytvořila jsem rekord ve sbírce zipových koncovek,“ říká rekordmanka.