Peníze tak bude muset ušetřit jinde. „Vůbec se mi nelíbí nové zavedení poplatků. Mělo by se to týkat pouze lidí, kteří jsou výdělečně činní. Mě osobně se to dotkne tím, že mám dost léků. Beru asi třináct druhů a za každý zaplatím poplatek třicet korun, plus poplatek za ty, které mám ještě navíc,“ říká Stehlík.

Do smrti to prý podle svých slov nějak vydrží. Stará se pouze sám o sebe. „Rodina mi pomáhá, jsem jim za to velice vděčný,“ smířeně se usmívá Stehlík.

Měsíčně již dnes zaplatí spoustu peněz a s příchodem nového roku a zavedením placení to bude ještě mnohem větší částka. „Určitě se to dotkne i rodin s dětmi a sociálně slabších skupin,“ říká Stehlík.

Na konci roku si zlomil nohu, která vyžaduje odborné ošetření.

„Nemělo se mi to stát. Naštěstí si zlomenina nevyžádala žádný operační zákrok,“ pochvaluje si Stehlík.
Teď ho ale čeká dlouhodobá léčba. Až začátkem února mu v nemocnici sádru sundají. „Je těžké se o sebe sám postarat. Když jsem měl svou zlatou pusinku, manželku, bylo o mě postaráno dobře,“ zavzpomíná si Stehlík. „Ještě pořád nevím, kde a za co všechno budu muset zaplatit. Zdražili potraviny, vodu, elektřinu, plyn a kdo ví co ještě,“ vypočítává důchodce.

V lékárně zatím za žádné recepty neplatil, od začátku roku totiž ještě v žádné nebyl. Ale v nejbližší době bude muset navštívit lékaře, který mu je předepíše. „Nyní čekám na sanitku, která mě odveze do nemocnice. Možná zaplatím i za odvoz. Zajímalo by mě, kam všechny vybrané peníze ve zdravotnictví přijdou,“ zamýšlí se Stehlík.

„Jsem prožraný nemocemi a ještě nevím, o kolik více teď zaplatím. Malým dětem by měli poplatky odpustit. Myslím si, že plno lidí na to nebude mít dostatek peněz,“ doplňuje.

„Moji příbuzní to se mnou určitě nějak vydrží. Nemám zase tak velký důchod, abych si mohl dovolit cokoliv navíc, než jen bydlení a jídlo,“ dodává.
Josef Stehlík pochází z rodiny, která je celá umělecky založena. Píše básně, které se pravidelně objevují v novinách. „Můj otec byl redaktorem, bratr malířem. Jeho syn učil v hudební škole ve Znojmě. Jsme všichni v rodině tak trochu praštění,“ směje se Stehlík.

Odměna za psaní básniček je malá, ale každá koruna mu teď přijde vhod. „Kvůli penězům básně nepíši, mám z nich radost. Měsíčně mi vyjdou asi tři. Jsem již starý dědek, tak nejsem již tak plodný,“ vypráví důchodce.

Básničky píše ze života. „V zásobě žádné nemám, vždy mě v noci něco napadne. Hned vstanu a napíši si to, jinak bych to zapomněl,“ popisuje.
„Myslel jsem že po sametové revoluci se budou mít všichni solidně. Ale to, co se děje, je hrůza. Zdražuje se voda, potraviny, plyn. A teď i léky. Když slyším jméno Julínek, tak mě opravdu chytá vztek,“ zlobí se důchodce.

Co nám dále podraží?

J.R. STEHLÍK

Co nám dále podraží ?
Snad i chlupy v podpaží.
Ještě že je móda nová.
Jen do hola, jen do hola.
Až budeme komplet holí,
snad budeme Julínkovi.