Toto zaměstnání mu v té době vyhovovalo i tím, že mohl prázdniny využívat na své fotografické aktivity. „V jiném zaměstnání bych takovou možnost a tolik volna neměl,“ uznává Vokurek.

Ze své vlastní zkušenosti může říct, že na většině základních škol je více učitelek než učitelů. „I když zrovna tam, kde jsem učil já, to bylo tak půl na půl. Tím pádem si mě tam kolegyně moc nehýčkaly,“ směje se bývalý učitel. Podle něj je toto zaměstnání pro muže vhodné jen ve chvíli, kdy si je schopný vydělat i jinde.

„Může se zdát, že učení není časově náročné. Ale když to chce člověk dělat opravdu dobře, tak stráví spoustu času přípravou. A hlavně to leze na mozek. Učitelkám sice víc, ale i já jsem to postupně čím dál hůř rozdýchával,“ vysvětluje Vokurek.

I učitel se může ve škole ledasčemu přiučit. „Na konci roku se už deváťákům nechtělo moc učit. Tak jsme si jednu hodinu povídali. Brali mě spíš jako kamaráda a tak jsem se dozvěděl, jak tráví současná mládež volný čas: hospoda na denním pořádku, kouření trávy,“ říká Vokurek. Tahle třída ho pak přemlouvala, aby s nimi jel jako dozor na školní výlet. „Zprvu jsem se bránil a argumentoval tím, že mě tak někde sfetují. Nakonec jsem jel a všechno bylo v klidu,“ usmívá se.

Kdyby se měl rozhodnout v této době, už by se k učení nevrátil. „V té době mi to vyhovovalo. Teď už bych do toho znovu nešel. Je to finančně neohodnocená práce a hlavně ji vůbec neocení samotní žáci,“ dodává na závěr bývalý učitel.