„K tomuto zaměstnání jsem se dostal náhodou. Jsem vyučený sklář. S mým oborem to šlo z kopce. Pak se mi naskytla příležitost pracovat v útulku. Prošel jsem konkurzem, speciálním kurzem na veterinární fakultě v Brně a už tu pracuji dva roky,“ popisuje svoje začátky v útulku Žák.

Za jiné zaměstnání by neměnil. „Je to můj koníček. Psy jsem měl od malička. Teď mám doma tři. I na vojně jsem byl psovodem,“ říká. Ze začátku pro něj bylo těžké vyrovnat se s osudy svěřenců.

„Bral jsem si vše velmi osobně. Když nám třeba policisté dovezli psa, který byl ve špatném stavu a veterinář doporučil utracení, měl jsem i já slzy v očích. Nebo třeba když nedávno dovezli z Přímětic malá štěnata vyhozená na ulici. Už si na to jakž takž zvykám. Bohužel, teď je to každodenní realita,“ dodává.
I on sám měl doma psa, kterého zachránil před smrtí. „S rodiči jsme si vzali psa, kterého majitel krmil jednou za týden. Ten se pak toulal po vesnici. Bylo to v zimě, byl vyhublý a někdo mu zlomil žebro. Když ho viděl veterinář, řekl, že je v tak špatném stavu, že ho máme utratit. Odmítli jsme. Uzdravil se a měli jsme ho deset let,“vypráví

Psí obyvatelé útulku rozhodně nestrádají. „Krmení máme od města dostatek. Něco vozí i lidé. Teď v zimě je větší spotřeba dek a matrací, to je jediné, co nám chybí,“ vypočítává Žák.

V současné době má v útulku na starosti osmadvacet psů. „Nejradši bych si je všechny vzal domů. Mít možnost a finance, zařídím si svůj vlastní útulek,“ uzavírá ošetřovatel.