Po zničení starého hradu v roce 1421 si Zajímačové z Kunštátu postavili na protějším kopci nový hrad, který se poprvé připomíná roku 1432. Zanedlouho – roku 1468 – odolal nový hrad pokusu o dobytí vojskem uherského krále Matyáše Korvína. Jevišovická větev pánů z Kunštátu přestavěla hrad v 16. století na renesanční zámek, jak o tom svědčí nápis na schodišťové věži s datem 1564; ten pak držela až do svého vymření po meči v roce 1587, kdy jej dědička Kateřina odkázala knížatům z Minsterberka. V jejich vlastnictví byl zámek opět až do vymření rodu v roce 1649.

Císař pak zámek i s panstvím prodal Ludvíku Raduitovi de Souches, který si získal skvělé renomé obranou Brna proti Švédům. On a jeho potomci se zasloužili o další, raně barokní přestavby zámku. Některé stavební úpravy na zámku provedla v 19. století i hrabata Ugarte, která vlastnila zámek v letech 1736–1879. Posledními soukromými majiteli zámku byli Offenheimové z Potexinu, kteří jej drželi od roku 1916. Dnes je objekt majetkem státu; Moravské zemské muzeum nedávno provedlo jeho památkovou obnovu.

Historické slavnosti v Jevišovicích.Jevišovický starý zámek stojí na ostrohu proti zaniklému starému hradu. Původní struktura obou staveb byla velmi příbuzná, což prozradí i pouhé srovnání hmotových rekonstrukcí M. Plačka. Jádro původního hradu mělo trojúhelníkový půdorys s původně čtyřdílným palácem na západě a kaplí na severu. Hrubost obvodového zdiva jádra se pohybovala mezi 1,4 a 2 m. Vstup do jádra vedl věžovitou branou, která stála za mostem přes 20 m široký příkop. Při pozdější pozdně gotické přestavbě – snad v důsledku obležení Uhry – bylo opevnění jádra na vstupní straně zesíleno parkánem a byl rozšířen i hradní palác. Před příkopem bylo široce rozevřené obdélníkové předhradí bez větší zástavby, do nějž se opět vcházelo po mostě přes příkop na jižní straně. I přes výše uvedenou strukturální podobnost se starým hradem je ale nutno zdůraznit některé odlišnosti, jako např. minimální použití dřeva při výstavbě nové stavby, přece jen modernější přístup k aktivní obraně, kterou zajišťovaly dvě půlkruhové bašty na předhradí, i dvě příčné zdi, spojující jádro s předhradím a zabraňující útočníkovi, aby pronikl do příkopu. Renesanční přestavba hradu na zámek ovlivnila zejména severní a východní stranu jádra – východní zeď byla zbořena a na obou těchto stranách vznikly nové renesanční budovy a obdobná zástavba vyplnila i původní parkán na jihu. I starý palác byl přestavěn renesančně. K výrazným změnám došlo i na předhradí, jež bylo obestavěno renesančními budovami. Barokní úpravy se dotkly zejména hradní kaple a přízemí východního křídla jádra.

Zachována gotická a renesanční okenní ostění, v přízemí a v patře gotické a renesanční klenby, barokní kaple sv. Ludvíka. Interiér byl v 80. letech minulého století adaptován pro muzejní účely a dnes jsou v prostorách zámku umístěny již výše zmíněné stálé expozice.

Po rekonstrukci, je zámek opět zpřístupněn veřejnosti.

Historické slavnosti v Jevišovicích.Z historie Jevišovic

Krajina okolo malého městečka Jevišovic byla osídlena již v pravěku. Archeologové Jaroslav Palliardi a František Vildomec zde našli zbytky pravěkého hradiště a nálezy byly takového významu, že tato kultura byla pojmenována podle místa naleziště – Jevišovická kultura.

První zmínka o Jevišovicích pochází z roku 1289, kdy se připomíná jako majitel Boček z Kunštátu. Tomuto rodu patřily po více než tři století.

V místě hradiště byl na konci 13. století postaven hrad. Jeho nejznámějším držitelem byl Hynek z Kunštátu, který se proslavil jako úspěšný a odvážný obránce Znojma proti Uhrům a Rakušanům, ale současně byl postrachem kraje pro svoji divokost a loupeživost, že ho později charakterizoval František Václav Peřinka ve Vlastivědě Moravské „Hynek z Kunštátu a na Jevišovicích zvaný Suchý Čert byl své doby pověstným rušitelem zemského míru a lupičem nad jiné nebezpečným."

Jevišovice se staly jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. Tuto část jevišovických dějin připomíná památník na vrchu Žalově.

Poté co byl dobyt a rozbořen starý hrad, postavili pánové z Kunštátu na protějším ostrohu nový hrad, který získal Ludvík Raduit de Souches za své zásluhy při obraně Brna proti Švédům v roce 1645. Ve „Starém zámku" prý žila i tajná láska Prokopa Diviše.

Po roce 1736 přešly Jevišovice a přilehlé statky na rod Ugartů Ten zde vládl 161 let. V roce 1898 koupil jevišovické panství vídeňský bankéř Biederman, v roce 1916 je koupil vídeňský průmyslník Vilém Offenheim (nechal vystavět historickou budovu ,,Komenium", které je součástí Základní školy Jevišovice) a v roce 1932 Larisch-Monnich.

V době boje za národní svobodu se Jevišovice postavily do čela zápasu proti poněmčenému Znojmu. Na protest proti germanizmu byl uspořádán v Jevišovicích v září 1871 mohutný tábor lidu (16 tisíc občanů Znojemska) pod vedením notáře Jana Vlka, kde se poprvé na Znojemsku zpívala píseň ,,Kde domov můj".

Před koncem první světové války se Jevišovice jako první z měst přihlásily k národní přísaze vyjadřující požadavek svobody, vyslovené dne 13. dubna 1918 Aloisem Jiráskem.

Historické slavnosti v Jevišovicích.

Historické slavnosti v Jevišovicích.V roce 1990 bylo historické jádro Jevišovic vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Jako nádherná perla svítí ve slunci tzv. „Nový zámek" postaven koncem 17. století. Jeho okolí dodnes zdobí krásné sochy od Mattielliho ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma.

Na řece Jevišovce byla postavena r. 1897 kamenná přehradní nádrž, která ve své době byla první přehradou na Moravě. K její výstavbě byli povoláni inženýři až z Itálie.

PROJEKT OBCE: Tento text je součástí komerčního projektu Deníku Rovnost Obce. Představují se v něm obce jihomoravského regionu.

www.jevisovice.cz