Bluesrockovou kapelou B-jam za deset let jejího fungování prošla řada muzikantů. Lidé si je mohou pamatovat z poměrně známých jam session. Po hudebních prázdninách se parta muzikantů nyní znovu pustí do koncertování.

„Kapela vznikla roku 2002 těsně po záplavách, které tehdy potrápily Znojmo. Tři roky jsem hrál s Mirkem Pokorným, který měl na starosti kytaru a zpíval. Za bicími seděl Michal Bulín a součástí kapely byl i basák Aleš Mrňa. Pak odešel bubeník Michal a nastoupil Zdeněk Novotný," přibližuje začátky kapelník Roman Havlík.

Asi před třemi nebo čtyřmi lety byly celkem populární jejich jam session v Sedlešovicích. „V této době jsme měli i tři hostující členy. S chutí si s námi zahráli Petr Nešetřil na klávesy, Pavel Novotný tenor saxofon a Dan Krhut zpíval. Zmiňované akce proběhly i díky Karlovi a Ivošovi Oprchalovým, kteří nás pokaždé zvučili. Zahráli jsme si také na znojemském vinobraní," pokračuje Havlík.

Pak odešel Aleš Mrňa do Free bandu a na jeho místo nastoupil Otto Wanke. Docházelo zde k jakémusi prolínání kapel a mísení různých hudebních žánrů.

„Získáváme tak od sebe navzájem zkušenosti. Hrajeme rock a blues, i když B-jam začal jako čistě bluesová kapela. Já sám jsem začínal v devadesátých letech hrát tvrdý rock v kapele Karakan. Pak následovala kapely Sanny, což byl rock poněkud lehčí a melodičtější. S B-jamem jsem se vrátil ke kořenům muzikantství. Blues je pro mě totiž základem muziky," vysvětluje Havlík.

V poslední fázi B-jamu hrál v kapele také syn kapelníka Martin. „Přišel za mnou v deseti letech, že chce hrát na bicí. Chtěl jsem ho přesměrovat na nějaký skladnější nástroj, třeba pikolu, ale zdůvodnění, že ho bicí prostě baví, se nedalo odolat. Rádi spolu muzicírujeme dodnes," říká.

Své koncerty se snaží přizpůsobit příznivcům muziky snad všech věkových kategorií. „Rock a blues nejsou až tak vzdálené. Snažíme se proto přilákat rockové i bluesové posluchače. Rádi bychom zaujali mladé sedmnáctileté lidi, kteří začínají chodit po koncertech, ale pobavili i šedesátníky," plánuje kapelník.

Havlíka okouzlila hra na kytaru někdy roku 1985. „Tehdy jsem slyšel hrát kluky u táboráku Krylovy písničky na otlučenou španělku. Chtěl jsem to pochopitelně také umět, ale otázka byla, kde vzít hudební nástroj. Natrhal jsem tenkrát švestky, odvezl je do výkupny ovoce a za získané finance koupil tehdy ruskou kytaru. Hrálo se na ni opravdu špatně, měla vysoko struny a hmatník mi také nevyhovoval. Ale nevzdával jsem se. Se základními akordy mi pomohl učitel na základní škole. Cvičil jsem doma v kotelně," přibližuje nelehké začátky Havlík.

Později ho lákal čím dál více rock, a proto přešel k elektrické kytaře. „Byla to Jolana a stála nějakých sedm set korun, což byla tehdy spousta peněz. K financím opět pomohly brigády. Muzice jsem zůstal věrný i na vojně, kde jsem hrál v posádkové kapele, která se jmenovala Zelení Pavouci. Při jednom vystoupení jsem si střihnul Judas Priest, což způsobilo opravdový poprask. Je fakt, že na vystoupeních jsme museli hrát to, co od nás chtěli, ale zkoušky jsme si opravdu užívali. Tam jsme se dokázali hudebně vyřádit," usmívá se při vzpomínkách kytarista.

Nedávno dokonce přesedlal na elektro-akustickou kytaru. „Je to zase něco úplně nového. Musím říct, že se považuji spíše za kytaristu než zpěváka. Občas prostě něco zazpívám," zakončuje.

Muzikanti seskupení v B-jamu mají v srdci hudební velikány, jako jsou Eric Clapton nebo B. B. King.