Bouzek: Začínal jsem na koleně s vyvoláváním fotek

Někteří lidé si možná ani doposud nevšimli, že nevstupují do bývalého Supraphonu, prodejny dnes již neexistujícího státního podniku, ve které před rokem 1989 lidé nakupovali černé gramofonové desky, takzvaný vinyl. Mladý podnikatel chtěl přirozenou cestou na prodej hudebních nosičů navázat, což se mu, jak potvrzují nejen místní lidé, podařilo. Dnes je na trhu prodejen CD a DVD nosičů se svým malým kamenným obchodem spíše výjimkou a určitou raritou.

Jak jste se k tomuto typu podnikání dostal?
Původně jsem chtěl být kameramanem. Asi třikrát jsem se snažil dostat na FAMU. To se mi nepodařilo, takže jsem se začal věnovat fotografii. Před revolucí jsem pracoval v Agrodatu, kam jsem se vrátil i po vojně. V podstatě od roku 1989 jsem začal podnikat. Původně jsem pouze fotil, postupem času se na tuto práci nabalovaly další obchodní činnosti, tedy především prodej hudby.

Když jste začínal se zpracováním fotografií, měl jste ve Znojmě konkurenci?
Zpočátku jsem se věnoval zpracování amatérské fotografie pro své zákazníky. Původně to byly pouze černobílé fotografie, které jsem vyvolával z klasických kinofilmů. Dělal jsem to v podstatě na koleně, pěkně doma v koupelně. Začal jsem tak pomalu konkurovat zavedeným službám ve městě. Snažil jsem se konkurovat cenou, rychlostí a kvalitou. Pak se k tomu přidaly barevné fotky. Byl jsem jedním z prvních soukromníků ve Znojmě, který tyto služby nabízel. To jsem ještě pracoval v Agrodatu. Jenže jsem dělal často do noci, což nešlo zvládnout, takže jsem se zpracování fotografií začal věnovat naplno. Zařídil jsem si provozovnu na Havlíčkově ulici kousek pod kinem.

Chodili za vámi lidé i tam?
Lidi na to nebyli zvyklí, je to mimo centrum. Musel jsem jít do reklamy, chodili ke mně stálí zákazníci a postupně přicházeli noví.

Podnikáte sám nebo vám někdo pomáhá?
Kdysi jsem měl společníka, ale nedopadlo to dobře. Asi od roku 1993 podnikám se svojí nynější životní partnerkou Radkou Antonínovou. Společně provozujeme tento obchod a navíc máme fotoateliér a fotíme i točíme svatby, děláme různé zakázky pro firmy.

Musel jste si zpočátku vzít úvěr?
Ne. Začínal jsem v podstatě od nuly, i když ještě před začátkem jsem měl vlastní techniku na zpracování fotografií. Všechny peníze, které jsem začal vydělávat, jsem však musel vkládat zpět do firmy. Tedy do techniky, do literatury, do školení.

Kdy se dařilo nejlépe?
V podstatě do roku 1997 šly zisky postupně nahoru a pak nastala stagnace.

Jak dlouho jste v prodejně na Horním náměstí?
Tady jsme od roku devětadevadesát. Mám rád tradice a myslím, že se nám právě tím, že jsme v místě, kde se hudba prodávala desítky let, podařilo navázat na tuto tradici. Občas se tu objeví lidé, kteří jsou překvapeni, že tady hudbu ještě prodáváme.

Co vás při prodeji CD a DVD nosičů nejvíc ničí?
Samozřejmě možnost nelegálního stahování hudby a filmů z internetu, ale také třeba prodej filmů jako příbalové DVD u různých magazínů. Tento způsob prodeje degradoval filmy na úroveň prodeje rohlíků.

Přesto, dnes jsou ceny CD zcela jinde, než před deseti, patnácti lety…
To je pravda. Před rokem 1997 stála zahraniční novinka na CD třeba šest stovek. Vydavatelským firmám trvalo hodně dlouho, než změnily obchodní politiku. Dnes třeba nový Ozzy Osbourne stojí dvě stě padesát korun, což mnohé zákazníky hodně překvapuje.

Jak tedy vidíte budoucnost prodeje hudby na CD případně filmů na DVD nosičích?
To je hodně těžká otázka. Já už tenhle prodej dělám jen jako hobby. Žijeme jen díky stálé klientele, kdy si lidé objednávají především speciální edice. Co pro nás bylo posledním hřebíkem do pomyslné rakve, byly už zmiňované příbaly cédéček k různým novinám . Takže se může stát, že hudbu či filmy přestaneme prodávat zcela.