Úspěšnější houbaři si z lesů Podyjí mohou nyní odnášet kotrče, václavky nebo čirůvky. V jejich košících byste ale našli jen zlomek druhů, které zde rostou. Odborníci zde napočítali na 1000 druhů. Jsou mezi nimi i takové unikáty jako hřib královský nebo pavučinec plyšový.

Pouze část z celkového druhového bohatství hub tvoří velké plodnice a říká se jim „velké houby“ (makromycety). Právě tyto jsou mezi lidmi tak populární. Celá řada z nich se totiž dá dobře využít v kuchyni. Neříká se nadarmo, že houbaření je českým „národním sportem“.

I do Národního parku Podyjí se vypravují v „dobrých“ sezónách zástupy houbařů. Většinou se zaměřují na houby hřibovité. Menší část jich však sbírá houby lupenaté. Právě mezi lupenatými je nejvíce „jedůvek“ a to může leckoho odrazovat. Jejich určení navíc vyžaduje větší pečlivost. Naučit se poznávat i základní druhy zabere určitý čas a úsilí.

Letošní sezóna byla – oproti loňskému roku – o dost slabší. Přičítá se to nepříznivému vývoji počasí. Zatímco lidé hlásili například z nedaleké České Kanady překrásné „úlovky“, u nás ve stejné době houbaři o houbu takřka nezakopli. I letos ale je v Podyjí co sbírat.

Bude-li mít houbař štěstí, nalezne v těchto dnech ještě poslední lišky nebo pravé ryzce. S nadcházejícím podzimem může natrefit třeba i na hlívy ústřičné, václavky nebo čirůvky fialové. Roste jelení jazyk (pstřeň dubový), kotrč kadeřavý nebo velmi pěkná houba límcovka měděnková. Pozdně letně-podzimní houbařské košíky lze obohatit i méně známou šťavnatkou holubinkovou.

Ovšem kromě kulinářsky využitelných druhů v Podyjí rostou i jinak zajímavé houby. Kupříkladu některé vzácnější pavučince (například pavučinec plyšový), nebo řidčeji se vyskytující hřiby (hřib královský či hřib satan).

Houby provázejí člověka odnepaměti a to doslova na každém kroku. Všudypřítomné jsou například spory (výtrusy) různých plísní. Úrodná půda, která dává vzejít rostlinám a plodinám živícím nejen lidské obyvatele Země, by bez činnosti houbových organismů vzniknout vůbec nemohla. Houby jsou i součástí každodenních potravin člověka. Jako například chléb či pivo, na jejichž výrobě se podílejí kvasnice – jedna z forem, které na sebe houby mohou vzít. Zkrátka bez nadsázky lze říci, že za vším stojí tajemný svět hub.

Využití hub člověkem je proto značně různorodé a má velmi dlouhou historii. Kromě obohacení kuchyně a pečení chleba, se houby také užívaly a užívají jako omamné prostředky mající schopnost měnit stav vědomí i vnímání. Díky této vlastnosti našly své uplatnění při různých obřadech celé řady přírodních národů.

Dlouhou historii má i fenomén otrav houbami. Všichni vědí, že některé druhy hub jsou jedovaté. Některé z nich méně, některé více a jiné smrtelně. Toho se přirozeně v minulosti hojně využívalo v oboru zvaném travičství. S „úspěchem“ se tak dalo zbavit různých protivníků, ale i nepohodlných protějšků.

Řada hub má ale i léčivé účinky a proto jsou předmětem zkoumání i z tohoto hlediska. Ve staré Číně léčivé vlastnosti hub již znali a tyto se právem objevovaly v lékopisech. Odhlédneme-li od objevu penicilinu a antibiotik, byly prokázány léčivé účinky i u kloboukatých hub sbíraných pro kuchyni. Například oblíbená čirůvka májovka vykazuje velmi příznivé účinky při snižování krevního cukru u diabetiků.

Houby ovlivňují i zvuk hudby. Při výrobě hudebních nástrojů v určité fázi napadení určitým druhem dřevokazných hub mění rezonanční vlastností dřeva. Cena takových nástrojů, je pak samozřejmě vyšší, a to i přesto, že jsou vyrobeny v podstatě z nemocného dřeva.

Nezbývá, než si přát, aby houby rostly

Martin Valášek je biologem Správy Národního parku Podyjí