V ochranném pásmu a zejména uvnitř samotného národního parku jsou již po mnoho let omezeny dávky herbicidů běžně používaných v zemědělství k ochraně proti plevelům. Proto se v Podyjí v plevelových společenstvech vyskytují i citlivé druhy, které provázely při hospodaření naše předky.

Z dnešních polí jinde už ovšem téměř vymizely.
Namátkou uveďme hlaváček letní nebo plamenný, pryskyřník rolní nebo dejvorec stroškový (neboli velkoplodý).

Díky teplému podnebí jsou na Znojemsku poměrně četné i druhy pocházející z Asie – kolébky obilnářství, které se v chladnější západní části našeho státu nevyskytují vůbec, nebo zřídka. K nim patří třeba černucha rolní a šrucha zelná.

Polní kultury jsou pro rostliny místem velmi nepřívětivým. Mnoho problémů způsobuje každoroční orba, která zničí veškeré nadzemní části rostlin a poškodí i kořenový systém.

Drtivá většina polních plevelů proto patří mezi jednoleté rostliny – na jaře vyraší, vykvetou, odplodí a zimu již nepřežijí.
Semenům ukrytým v půdě orba neublíží a na jaře mohou opět vesele klíčit.

Vytrvalé (víceleté) polní plevele, jako je pýr plazivý nebo pcháč oset, mají jiné přizpůsobení. Jejich kořeny nebo oddenky se snadno lámou a z každé ulomené části vyroste nová rostlinka.

Málo prostoru

V hustě zapojeném porostu jediného druhu plodiny zbývá dalším druhům málo životního prostoru. I to dokázaly plevele vyřešit. A to trojím způsobem.
Vyhýbají se konkurenci pěstované plodiny v čase – prostě rostou jindy. Ptačinec žabinec, rozrazil perský i jiné druhy rozrazilů, hluchavka objímavá, violka trojbarevná, kamejka rolní a další rostou brzy zjara.

Když obilí vyroste do výšky, mají už po sezoně, semena zralá a zástin či konkurenční boj o vodu jim nevadí.
Jiné druhy naopak obsadí pole až po sklizni: bažanka roční, knotovka luční, různé druhy šťovíků a pryskyřníků, sléz přehlížený, rdesno blešník.

K nim se znovu přidávají některé jarní druhy, které tak za jednu sezonu dokážou vytvořit dvě generace semen.
Další možností, jak se vyhnout konkurenci, je využít pro život jiný prostor. Růst buďto při zemi pod úrovní hlavní hmoty plodiny – tak to dělá bračka rolní nebo myší ocásek nejmenší, nebo naopak vystrčit hlavu až nad obilí jako chundelka metlice nebo pcháč oset.

Třetí, a zřejmě nejvychytralejší strategií polních plevelů je imitovat svým růstem pěstovanou plodinu. Štíhlé vysoké rostlinky, které se v řádce obilí tváří, jako by se nechumelilo, mají různé druhy máků, ječmen myší nebo třeba oves hluchý. Ten roste v poli společně s ovsem setým, ovšem jeho klásky se rozpadnou a semena vypadají dřív, než vyjedou do pole kombajny.

Využijete-li závěru prázdnin k vycházce do lesa, zastavte se chvíli již na cestě mezi posečenými poli. Při bližším pohledu totiž můžete zjistit, že svět polních plevelů je opomíjen zcela neprávem.

LENKA REITEROVÁ (Autorka je botanička a vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny Správy NP Podyjí)