Jako o velkém člověku s úctou mluví o zesnulém prezidentovi Václavu Havlovi, jejím vzorem je přitom současný prezident Václav Klaus. Její předky rozdělil fašismus a válka a později také komunismus. Starostka městysu Blížkovice s komunistickým režimem nesouhlasila, přesto s komunisty v zastupitelstvu spolupracovala.

Vaše rodina má pohnuté osudy. Co se vlastně stalo?
Rodina z dědečkovy strany je částečně židovská. Děda byl ve druhé světové válce pilotem ve Velké Británii. Když se rok po válce vrátil domů, zjistil, že kromě jednoho bratrance fašisté celou rodinu vyvraždili. V sedmačtyřicátém roce se narodila jeho dcera, moje maminka. O rok později na něj stejně jako na ostatní letce komunisté vydali zatykač. Proto opustil republiku. Jenže máma musela zůstat v republice. Převaděč totiž odmítl převést přes hranice malé dítě, a tak se rodina rozdělila. Maminku potom vychovávala babička s dědou. Jednu část rodiny tak postihl fašismus, druhou komunismus.

Proto váš odpor ke komunismu jako takovému?
S minulým režimem jsem velmi nesouhlasila. Proto jsem rok 1989 přivítala s velkou úlevou a očekáváním. Navíc je tato doba pro mne úzce spojena s panem Havlem. Musím říci slovy jisté herečky, že i když jsem si nemyslela, že za politika někdy uroním slzu, v případě Václava Havla se tak stalo.

S komunisty jste přesto v zastupitelstvu spolupracovala…
Před volbami jde vždy o politiku. Ve chvíli, kdy jste zvolen jako člen zastupitelstva, musí se pracovat pro společnou věc. Ať je člověk v jakékoli partaji.

Říkáte před posledními volbami. Pro městys pracujete již druhé volební období. Co vás vůbec do politiky před těmi pěti roky přivedlo?
Ještě v době, kdy jsem dálkově studovala, za mnou přišli někteří místní lidé s požadavkem, abych kandidovala do zastupitelstva. Já jsem jim řekla, že až po dokončení studia. To jsem ukončila v roce 2003. Když za mnou znovu přišli před volbami v roce 2006, připustila jsem, že jim tedy kandidátku doplním. Sestavilo ji sdružení nestraníků. Šla jsem do toho s podmínkou, že budu někde na konci kandidátky a že pomohu po ekonomické stránce.

Jenže vaše kandidátka volby vyhrála a vy jste měla dokonce největší počet hlasů…
Když jsem na statistice v Moravských Budějovicích sčítala výsledky voleb a zjistila, co se vlastně stalo, podlomila se mi kolena. Přišli za mnou hned druhý den a nabídli mi funkci starosty. To jsem nejprve odmítla. Až do posledního dne, kdy bylo ustavující zasedání zastupitelstva, jsem se bránila. Nakonec mne přesvědčili.

Něco jiného ale bylo ve volbách v roce 2010. Tehdy jste sestavila vlastní kandidátku. Proč?
V Blížkovicích bylo sestaveno šest kandidátek. Naše kandidátka byla jednou ze dvou nezávislých. Vítězství našeho sdružení bylo jednoznačné. Voličů bylo devět set šestaosmdesát. Volit tehdy přišlo sedm set pětadvacet lidí a já jsem dostala šest set deset hlasů. Čtyřiaosmdesát procent lidí, kteří k urnám přišli, dalo hlas mně. Což je obrovská podpora, ale také závazek. Sice tvrdím, že politik by ve funkci neměl být moc dlouho, ale na druhou stranu, když se daří a jsou rozpracované důležité projekty, musí do toho člověk jít. Také si ale pamatuji, jak za mnou po tomto úspěchu přišel jeden místní a říká: Tohle se už nikdy nestane! Já vím: to se už asi nikdy opakovat nebude.

Co při vašem prvním politickém angažmá na radnici říkal muž?
Pamatuji si jeho slova zcela jasně. Říkal: Nemysli si, že ti za to někdo postaví pomník! Tohle jsem si nikdy nemyslela a ani to rozhodně nebyl můj cíl.

Jakou práci jste dělala předtím?
Byla jsem vedoucí finančního odboru na městském úřadu v Moravských Budějovicích. Byla to úžasná práce a mnohdy mne moc mrzí, že jsem tohle zaměstnání opustila. Navíc kvůli organizačním změnám na tamním úřadě se už na stejnou pozici nemohu vrátit. Měla jsem na starosti rozpočet a ekonomii celého úřadu. To jsem studovala a to se mi líbilo a bavilo mne.

Jakou školu jste studovala?
Masarykovu univerzitu v Brně obor ekonomie bankovnictví. Školu jsem dělala až v pozdějším věku. Za totality jsem totiž studovat nemohla. Jak jsem již naznačila, celá rodina žila v zahraničí. Babička například žila na Jamajce. A já jsem se prostě nehodila. Nebyla jsem, jak to tehdy bývalo, kádrově vhodná pro studium vysoké školy.

Jak byste zhodnotila svoji dosavadní práci a co máte před sebou?
V prvním volebním období jsme udělali investiční akce za šedesát milionů korun. Když jsme totiž zjistili, co vše Blížkovice potřebují, stanovili jsme si priority a jeli podle nich. Nyní máme před sebou dokončení kanalizace. Čekáme, zda dostaneme dotaci. Jde o akci za osmdesát milionů korun. Pak už nám z velkých akcí zbývá jen rekonstrukce našeho náměstí, které je druhé největší trojúhelníkové náměstí v republice. V naší obci je stále co dělat. Přeji si určitě za všechny občany, aby se nám tady dobře žilo a byli jsme všichni spokojeni.

Šárka Ježková

Věk: 45 let
Stranická přísl.: bez politické příslušnosti
Rodinný stav: vdaná, jedno dítě
Narozena: ve Znojmě
Vzdělání: vysokoškolské
Povolání: starostka