Ledové sluje: skalní labyrint nad Dyjí

Proud balvanů, skalní jeskyně a rozsedliny a koneckonců i skutečnost, že na Ledových slujích je téměř po celý rok zpravidla větší zima a že zde roste i jiná vegetace než všude okolo, dávalo tušit, že se jedná o lokalitu mimořádně zajímavou.

Zalesněný hřeben Ledových slují se nachází v areálu bývalého panství vranovského zámku. Do poloviny devatenáctého století sem chodili jen místní lesníci či lovci. Před rokem 1860 však jejich okolí nechala zpřístupnit pro veřejnost tehdejší majitelka panství hraběnka Helena Mniszková.

Na hřeben slují se tehdy chodilo buď úzkým kamenným chodníkem ve svahu, jehož zbytky jsou dodnes v terénu patrné. A nebo Kočárovou cestou, po níž je vedena i současná červená turistická značka pro pěší.

V roce 1860 pak členové Okrašlovacího spolku vranovského se souhlasem hraběnky nechali postavit na samotném vrcholu romantický obelisk, který dominuje skalnímu hřbetu dodnes.

Obelisk nad Ledovými slujemi se koncem devatenáctého století stal vyhledávaným výletním cílem. V roce 1892 sem byla znojemskou sekcí Rakouského turistického klubu vyznačena jedna z prvních turistických cest. Měla červenou barvu a spojovala Čížov s Vranovem.

Po roce 1951 se stalo území při státní hranici součástí hraničního pásma. Koncem šedesátých let dvacátého století byly Ledové sluje od vnitrozemí odděleny i fyzicky, a to výstavbou železné opony. Ta byla odstraněna na jaře 1990.

Neznámá hornina

Až poté se turisté mohli do těchto krásných míst opět vrátit.
Ledové sluje jsou systém skalních srázů, rozsedlin, suťových polí a propasťovitých pseudokrasových jeskyní v příkrém severozápadním svahu nad řekou Dyjí. Skalní podloží zde tvoří bítešská ortorula. Tedy hornina, ve které se běžně jeskyně nevyskytují.

Na vzniku zdejších podzemních prostor se nepodílely krasové procesy, ale spíše běžné zvětrávání horniny. Pukliny v hornině postupně trhala a rozšiřovala zatékající a mrznoucí voda. Vrstvy ortoruly jsou mírně ukloněny směrem do údolí a jednotlivé skalní bloky vlivem gravitace pomalu kloužou dolů po svahu. Jedná se sice o proces pomalý a souvislý, doprovází ho však i občasná drobná skalní řícení.

Výsledkem celého složitého procesu, nad kterým si geologové a jeskyňáři lámou hlavy již více než sto padesát let, je systém drobných propastí a jeskyní v několika patrech nad sebou s celkovou délkou chodeb okolo jednoho tisíce metrů, na ploše přibližně tři sta krát sto metrů.

Teplota ve většině jeskyní se v letní polovině roku pohybuje mezi pěti a dvanácti stupni Celsia. Na počátku zimy však do jeskyní (hlubokých běžně deset metrů, výjimečně i čtyřicet) velmi rychle klesá těžký studený vzduch. Pokud napadne na povrchu sníh a poté roztaje (nejlépe několikrát za zimu), zateče tající voda dovnitř. Zde vzápětí zmrzne (zimní teplota v některých jeskyních se blíží i -20°C) a vytvoří ledové rampouchy na stěnách či hromady ledu na dně jeskyní. Tyto ledové tvary jsou zároveň jedinou výzdobou podzemních prostor. S krápníky se vzhledem k charakteru horniny v celém areálu Ledových slují pochopitelně nesetkáme.

Areál Ledových slují je jedním z přírodovědecky nejhodnotnějších území Národního parku Podyjí. Po stránce zoologické má území zcela zásadní význam pro ochranu netopýrů. Z celkově šestadvaceti druhů žijících v České republice jich v Ledových slujích odborníci zjistili sedmnáct. Z hlediska vegetace je snad nejzajímavější přirozený výskyt smrku v takto nízké nadmořské výšce.

Pohyb návštěvníků v areálu Ledových slují mimo značené turistické cesty není ale možný. Kromě ohrožení unikátní přírody přináší jednoznačně i řadu nebezpečí. Každoročně se zde vyskytují drobná skalní řícení. Navíc každý krok mezi sutěmi a kolmo se otevírajícími skalními puklinami musí chodec pozorně vážit.

Návštěvníkům se ale místo neuzavírá stoprocentně. Správa Národního parku Podyjí sem každoročně zavede účastníky organizované vycházky pro veřejnost. Kromě toho, že se účastníci této exkurze dostanou i k některým vchodům do Ledových slují (a pocítí na vlastní kůži chlad vystupující ze zemských hlubin), budou moci v létě 2011 vidět i podobu nově zrestaurovaného obelisku nad těmito jeskyněmi. Letos se tak stane v sobotu šestého srpna.

JAN KOS (Autor je vedoucí odboru veřejných vztahů, dokumentace a informatiky)