Od jitrnic a jelit, přes čerstvé maso vepřové i hovězí, po nejrůznější pochutiny a salámy, měkké i tvrdé. Kdo by neznal jednu z nejstarších prodejen s masem na Horním náměstí ve Znojmě. Zákazníci si zde už padesát let mohou koupit všechny druhy masa a donedávna mohli ochutnat pravé zabíjačkové speciality.

Za celou dobu však masna na Horním náměstí výrazně nezměnila svoji tvář. Jen v době, kdy ji v privatizaci koupil nový majitel František Havlík, prošla rekonstrukcí. Ten také vzpomíná na to, co dříve kupovali zákazníci, jaké to bylo za jednatřicet let, kdy stál v jejím čele.

„Celý život jsem pracoval s masem. Když jsme se ženou v privatizaci koupili prodejnu, rozjeli jsme v ní výrobu. Lidé si k nám zvykli chodit pro čerstvou černou polévku, takzvanou prdelačku a také pro zabíjačkové speciality. Měli jsme výběr i ze tří druhů sekané, vyráběli jsme játrovou paštiku, takřka všechno, kromě trvanlivých salámů,“ popisuje majitel prodejny.

Podle něj nikdy nebyl nedostatek sortimentu.

„Uzeniny byly v minulosti určitě kvalitnější. Dříve totiž byly československé státní normy. Takže uzeniny byly všude stejné, protože je všichni vyráběli podle normy,“ říká Havlík.

Dodává, že vše bylo i více hlídané. „Dnes si myslím, že u některých výrobců je to katastrofa. Někdy totiž nízká cena odpovídá nabízené kvalitě,“ popisuje.

Pamatuje na dobu, kdy prodejna dostávala maso na příděl. „Když byl dostatek masa, bylo to fajn. Jenže když ho bylo málo, dostali jsme měsíční příděl. To se třeba stalo, že jsme otevřeli v sedm hodin ráno a například v deset už jsme neměli co prodávat. Dnes je ale všeho nadbytek,“ vzpomíná Havlík.
Lidé v minulosti stávali i fronty na maso.

„Kdo si chtěl vybrat, tak raději přišel už brzy ráno. Protože odpoledne už nebylo tolik kvalitního sortimentu a takový výběr,“ říká.

Dříve lidé nakupovali masa mnohem více. „Dnes kupují všelijaké náhražky, například sojové maso. Pamatuji dobu, kdy nakupovali po kilech a dnes už jenom nakrájené maso na plátky. Je to asi dobou, zbývá totiž na jídlo čím dál méně peněz,“ konstatuje.

Každé zboží mělo své ceníkové číslo, zaměstnanci dělali čtvrtletní a pololetní soupisy. „Vše bylo zařazené, každý výrobek měl své pojmenování, ceny byly stejné. Vědělo se, co leží na pultě, dnes už to totiž nikdo neví, protože hodně masa a výrobků je z dovozu,“ popisuje.

Zlom nastal v masně po převratu v devětaosmdesátém roce. „Kšeft se rozběhl velice dobře. Ale postupem času lidé přestali více chodit do města do menších obchodů. Raději jezdívali do supermarketů,“ říká.

Pro podnikatele byla důležitá výrobna.

„Recepty jsme si vymýšleli sami. Každý den jsme měli speciální nabídku lahůdek a pochutin,“ vzpomíná Havlík, který každé ráno už od čtyř hodin pracoval.

Vzpomíná také na dobu, kdy se jim všechno nepodařilo tak, jak by si to s manželkou představovali.

„Taky se nám občas ve výrobě něco nepovedlo. Například jsme zapomněli osolit maso na uzení. Přišlo se na to až ve chvíli, kdy jsme ho vytahovali z udírny. Nechytlo totiž tu správnou barvu a podle chuti jsme zjistili, že nebylo osolené. Ale zachránili jsme ho,“ směje se.

Podle něj v dnešní době v prodejně, kterou před čtyřmi roky převzala společnost Jatky Moravský Krumlov, chybí výroba. Tím pádem mají, podle jeho slov, málo nabízeného sortimentu.