Miroslav: meruňkobraní, guláše i skořápkovník

Posledně jmenovaná bříza, zvaná Skořápkovník miroslavský (Ciciricus Craslicus) dokonce Miroslav zviditelnila v tuzemské knize rekordů. Stalo se tak v březnu před šesti lety.

Poloha městečka a úrodná půda tvoří příznivé podmínky pro pěstování vinné révy i meruněk. Nejznámější viniční tratí v Miroslavi jsou Weinperky, kde se rodí výborné Veltlínské zelené a Svatovavřinecké. Místní lidé organizují každoročně den plný meruněk a výrobků z nich.

„Na tradičním meruňkobraní volíme knedlíkového krále. Za dvacet minut se zúčastnění borci snaží sníst co největší počet meruňkových knedlíků. Sladké dobroty mohou zapíjet půllitrem libovolného nápoje a knedlíky si ochucují dle vlastního uvážení a vkusu. Neméně oblíbenou disciplínou je výběr nejlepší pálenky s názvem Meruňkovice roku,“ uvedl místostarosta Miroslavi Roman Volf.

Komise hodnotí také nejoriginálnější recepty na meruňková jídla a vyhlašuje soutěž o nejkrásnější meruňku.
„Před třemi lety přišlo pět tisíc návštěvníků a přijeli lidé ze všech koutů republiky. Bylo opravdu krásné počasí. První ročníky meruňkobraní se nesly ve znamení vítězství místních jedlíků Michala Formana a Ludvíka Vlčka. Přijíždějí k nám nyní i skuteční profesionálové, jako je Kamil Hamerský říká Volf.

Historický průvod

Součástí meruňkobraní je již čtvrtým rokem jarmark. Náměstí zaplní prodejní stánky a dílny s ukázkou tradičních řemesel. Jarmark zahajuje historický průvod v čele s bájnou kněžnou Miroslavou.
„Oblíbené jsou u nás krojované hody, pořádané vždy druhý víkend v září. Kroje nejsou bohužel původní, protože Miroslav byla v minulosti rozdělena na část českou, německou a židovskou. Miroslavské Židy připomíná také starý židovský hřbitov, který byl za uplynulá desetiletí značně zanedbaný. Za pomoci mezinárodních dobrovolnických akcí, potomků pochovaných židů a s podporou brněnské židovské obce se nám podařilo hřbitov vyčistit,“ vysvětluje druhý muž radnice. Pod silnou vrstvou hlíny nalezli dobrovolníci neporušený náhrobek neslavnějšího miroslavského Žida Raphaela Königa.

Známým rodákem je akademický sochař Pavel Krbálek. Před deseti lety věnoval městu monumentální sochu, nazvanou Radost, kterou mohou návštěvníci města obdivovat v parku u kulturního domu. Dalšími plastikami z jeho dílny jsou Péče a socha kněžny Miroslavy.

Zpestřením předvánočního času a nákupního shonu bývá Gulášová olympiáda. „Místní kuchaři připraví každoročně asi dvacet druhů guláše a soupeří mezi sebou o titul Řád zlaté vařečky,“ přibližuje Volf.

Miroslav má dva tisíce devět set pět obyvatel. „Lidí postupně ubývá, za kvartál se narodilo pouze pět dětí, což je málo. Mladí z Miroslavi odcházejí za prací do větších měst,“ říká matrikářka Irena Kotrncová.

Pracovních příležitostí v Miroslavi je poměrně dostatek, zejména pro muže. Úspěšnou firmou jsou třeba Miroslavské strojírny.
„Zaměstnáváme asi osmdesát lidí a stále nám chybí kvalifikovaní zaměstnanci. Mám pocit, že mladí lidé dnes nemají zájem pracovat ve výrobě. Produkujeme zejména jednoúčelové stroje, jako jsou drtiče, dopravníky, sušárny, komponenty do klimatizací a vytápění kolejových vozidel. Obrat se za posledních patnáct let existence firmy asi pětkrát znásobil. Nyní se pohybujeme v číslech pod sto milionů, ale údaje ovlivňují podstatně vyšší ceny vstupů oproti minulým letům,“ vysvětluje ředitel firmy Ivan Novotný.

Dalšími místními významnějšími zaměstnavateli jsou Zemědělské družstvo a firma BMTI, specializující se na servis bednění a lešení.
„Panu Sochorovi se také podařilo obnovit výrobu v bývalé Frutě. Jeho firma Ekon se specializuje na zpracování ovoce a zeleniny, říká místostarosta.

Málo pracovních příležitostí

Kovovýrobu zde provozuje také Stanislav Křápek z Hostěradic a zaměstnává patnáct lidí.
„Bydlím v nedalekých Hostěradicích. Do Miroslavi jsem přijela s dětmi, podívat se na jejich velikonočně ozdobenou břízku. Jezdíme sem často na nákupy. Je to klidné městečko, bez většího dopravního ruchu, což s malými dětmi oceňuji. V létě bych se měla vrátit do práce, ale zatím nevím, kam. V okolí není moc příležitostí. Slyšela jsem, že spousta možností je v Pohořelicích, což se mi zdá daleko,“ říká Jana Eliášová

Poměrně výraznou, ale chátrající dominantou, je zdejší zámek, o který projevil nedávno zájem brněnský architekt Zdeněk Fránek. Ten si objekt nejprve pronajal a nyní vypověděl městu nájemní smlouvu. O samotnou koupi asi nemá zájem a jednání trvají déle, než dva roky. Podle starosty Augustina Formana je pro prodej nyní špatná doba.
„V dnešní ekonomické situaci si velmi těžko dokážu představit, že by zámek někdo koupil například na provozování hotelu. Byl by to asi ztrátový podnik. A fungování neziskového projektu, jaký měl na mysli právě architekt Fránek, si už představit neumím vůbec,“ dodal starosta.

Otázkou dalšího osudu zámku, pocházejícího ze čtrnáctého století, se podle místostarosty budou zaobírat zdejší zastupitelé na svém příštím zasedání.
„Zatím se celá záležitost nikam neposunula a uvidíme, co přinese jednání zastupitelů,“ povzdechl si Volf.

Na opravy zámku by město potřebovalo asi čtyřicet milionů korun a opakované žádosti o poskytnutí dotací zatím nebyly úspěšné.
O poznání šťastnější osud měl zdejší rybník, jehož historie sahá až do patnáctého století. „Rybník se nám podařilo revitalizovat a odbahnit v roce 2005.
Jsem na něj velmi pyšný, je to v podstatě moje dítě,“ usmívá se Volf. Odbahnění přispělo k vytvoření izolovaných mokřadních ploch, kde hnízdí řada chráněných druhů ptáků. Domov zde našlo asi deset druhů obojživelníků. Národní přírodní památku Miroslavské kopce mohou milovníci přírody najít jižně od Miroslavi. I zde žijí chráněné druhy ptáků, hmyzu a rostou kriticky ohrožené druhy rostlin.

Další díly seriálu Vesničky a města najdete ZDE