Moudrá: Na posed nechodím, lov mě ale baví

Třiačtyřicetiletá Iveta Moudrá je od podzimu 2010 první ženou Běhařovic. Na postu starosty vystřídala Václava Filipce, který městys vedl dvanáct let. Starostku ale místní dobře znají. Více než dvacet let působila na úřadě jako účetní.

Z okna své kanceláře vidíte chladicí věže dukovanské jaderné elektrárny. Jak jste daleko od elektrárny?
Jsme v desetikilometrovém pásmu a jsme tedy součástí Svazku obcí Sever Znojemska. Díky tomu nám elektrárna na základě žádosti přispívá na různé akce. Svazek má sídlo u nás, protože jej spoluzakládal bývalý starosta pan Filipec.

Pro místní nejste neznámou tváří. Většina lidí vás zná jako bývalou účetní vašeho úřadu. Jak jste se ocitla v politice?
Jednadvacet let jsem pracovala zde na úřadu městyse Běhařovice jako úřednice. Při posledních komunálních volbách mne někteří místní požádali, abych šla s nimi na kandidátku za nezávislé. Byla jsem na devátém místě a nakonec jsem díky voličům přeskočila celou kandidátku. No a výsledkem byla starostenská pozice. Přiznám se, že předtím jsem o politice nikdy moc nepřemýšlela. Dělala jsem svoji práci, která mne bavila.

Jak se vám po vašem předchůdci, dnes místostarostovi Filipcovi, nastupovalo? Jste fungující tandem?
Rozhodně můžeme mluvit o fungujícím tandemu. Já jsem díky předchozí práci měla bohaté zkušenosti v oblasti úřední práce. Pan místostarosta mi po nástupu do funkce starostky vydatně pomáhá ve všech investičních akcích, které byly za jeho působení rozpracované. V tom byl můj předchůdce velmi aktivní a já bych tyto projekty chtěla dotáhnout do konce. Hodně mi pomohl třeba s nasměrováním na lidi, se kterými jsem musela jednat. Pomohl mi například, když jsem přemýšlela, za kým jít kvůli dotacím. Můj předchůdce má za sebou dvanáctiletou praxi na pozici starosty. To jsou rozhodně zkušenosti k nezaplacení.

Vaše devítičlenné zastupitelstvo je složené výhradně z nestraníků. Je to výhoda pro práci?
Myslím si, že díky tomu, že ani jeden náš zastupitel není členem žádné politické strany, nesnaží se tady nikdo politikařit. To se ani na malé obce nehodí. Jsem přesvědčena, že na radnici je nyní parta dobrých lidí, kteří táhnou za jeden provaz. Je příjemné s nimi pracovat. Zastupitelstvo je omlazené. Až na výjimky jsou tu lidé kolem čtyřicítky.

Řada starostů hodnotí svoji účetní jako jakýsi motor obce…
S tím nemohu, než souhlasit. Naše paní účetní je samostatná žena a já ji rozhodně nemusím s prací, kterou jsem dříve dělala, nijak pomáhat. Mojí výhodou z praxe účetní je to, že si dokáži překontrolovat či pohlídat třeba plnění rozpočtu, různé paragrafy nebo si třeba pohlídat dlužníky.

Jaké úkoly máte před sebou?
Alfou a omegou našeho snažení je výstavba kanalizace. Máme vše připravené už z doby bývalého starosty. Je tady i řada dalších investičních akcí. Dostali jsme například dvě dotace z kraje na hasiče a na rekonstrukci místního kulturního domu. Opravit chceme hasičskou zbrojnici, ale také kulturní dům a bývalou školku v Ratišovicích. Požádali jsme o dotaci také na obnovu prostranství před naším kostelem. Rozděláno máme také spoustu projektů. Plánujeme například rekonstrukci hřbitova, chystáme víceúčelové hřiště tady v Běhařovicích.

V posledních týdnech se na Znojemsku hovoří o takzvaných losovačkách. Jaký je váš názor na tento způsob výběru dodavatele staveb mnohdy za obrovské sumy?
Obecně musím říci, že bych spíše podporovala otevřená veřejná řízení. Výběr dodavatelů losováním bohužel nemá v naší zemi dobrou pověst. Na druhou stranu faktem je, že jsme si například výběrové řízení na komunitní kompostárnu za milion a sto tisíc nechali udělat odbornou firmou. Při současných změnách legislativy bychom vše sami nemohli stihnout. Navíc se zde jedná o evropské peníze. Ale jinak jsme pro otevřené výběrové řízení.

Máte při práci čas i na rodinu?
Mám jednu dospělou dceru a druhé je patnáct let. Takže je to už slečna. Klasické starosti při péči o menší děti tedy už nemám. V rodině mám silné zázemí. Všichni mi pomáhají a snaží se mi vyjít vstříc. Manžel mi při vstupu do politiky jasně řekl, když ses na to dala, tak tedy bojuj.

Máte čas i na nějaké koníčky?
Moc času na koníčky mi nezbývá. Přesto se občas věnuji lovu. Jsem totiž myslivec. Stalo se to vlastně náhodou. Před lety si šel manžel dělat myslivecké zkoušky a měl dvě přihlášky. Ten druhý muž tenkrát kvůli úrazu na zkoušky nemohl. Tak vzal manžel mě. No a dopadlo to tak, že jsem zkoušky udělala. Dnes jsem kromě běžného myslivce navíc předsedkyní ekonomické komise v okresním mysliveckém spolku.

Máte ve sbírce i nějaké zajímavé trofeje?
To bohužel ne. Mně o tohle ani tak nejde. Jsem ráda, že se můžu projít s kamarády v přírodě. Ulovila jsem nějaké bažanty, zajíce, nějakého srnce. Rozhodně nejsem ten typ, který by vysedával před východem slunce na posedu. Tohle baví spíš manžela.

Vy jste při zaměstnání vystudovala vysokou školu. Jakou?
Studovala jsem Soukromou vysokou školu ekonomickou ve Znojmě. Zakončila jsem ji ještě před volbami v roce 2010. Byla jsem ráda, že je ve Znojmě. Je to škola na velmi dobré úrovni. Myslím si, že přístup pedagogů v menší škole jako ve Znojmě, je lepší než na velkých školách. Kantoři ve Znojmě přistupují ke studentům víc osobně. Rozhodně to není tak, jak si někteří lidé myslí, tedy že bychom měli studium zaplacené, a tím pádem v kapse. Protože nás bylo ve třídě méně, kantoři měli více času po nás jít.