Němcová: Připadám si jako Ferda Mravenec

Pět dětí, dvě vnoučata, úřad a mnoho dalších činností zvládá první žena Dyjákovic Jaroslava Němcová. Stále usměvavá a nabitá energií se snaží, aby v obci vše fungovalo. Funkci starostky zastává již druhé volební období a všechny své plány chce dotáhnout do konce. Původem Slovenka vystudovala dřevařskou školu a vystřídala několik povolání.

Jak vás napadlo, že se pustíte do role první ženy obce?
Napadlo to lidi kolem mě. Jelikož nejsem místní, tak jsem byla velice překvapená, když mě oslovili lidé ze vsi, abych kandidovala. Chtěli, abych to zkusila. Já jsem na jejich návrh přistoupila a snažím se dělat všechno proto, aby vesnice fungovala a lidé se měli dobře.

Vaše pozice je uvolněná, či neuvolněná starostka?
Starostuji druhé volební období a jsem uvolněná.

Říkáte, že nejste místní. Odkud pocházíte a co vás přimělo odstěhovat se do Dyjákovic?
Narodila jsem se ve slovenském městě Modra. Bydlela jsem v Pezinku. V České republice žiji od osmasedmdesátého roku. Do Dyjákovic mě přivedl můj druhý manžel před sedmnácti lety.

Jak se vám funkce starostky líbí? Nemáte někdy pocit, že jste ze všeho unavená?
Je to všestranná funkce, různorodá a hlavně nikdy nezůstáváte stát na stejném místě. Pořád vás něco překvapuje. Být starostkou mě baví, ale samozřejmě se někdy dostaví únava, když se vám něco nepodaří, nebo když podpora od lidí není taková, jakou jste očekávala.

Jaké byly na úřadu začátky a jak jste se zde po svém předchůdci zabydlela? V čem jste navázala na předešlé vedení?
Začátky byly docela krušné. Celá obec byla zastavěna v duplicitním vlastnictví se sousední obcí Velký Karlov, se kterou jsme vedli dlouholetý soudní spor o majetek. Takže v první řadě jsem se snažila dostat obec z této zástavy. To byly moje první kroky. Jediné, na co jsem navázala po svém předchůdci, bylo předávání bunkrů. Snažila jsem se zastavit soudní spory. Potřebovali jsme se dostat do situace, při které bychom mohli udělat jednoduché pozemkové úpravy.

Jaký projekt máte momentálně rozpracovaný?
Hlavní věc, kterou se teď snažíme dokončit, je přestavba obecního úřadu. Je to krok vpřed a myslím si, že i kvůli starším lidem je to lepší řešení. Přesuneme úřad z patra dolů do přízemí a vybudujeme i bezbariérový přístup.

Co jste na Slovensku vystudovala a jaká povolání jste za svůj život vyzkoušela?
Vystudovala jsem dřevařskou školu, kde nás učili, jak se vyrábí veškerý sortiment ze dřeva. Prošla jsem několika zaměstnáními a každé mi určitě hodně dalo. Po mateřské dovolené jsem šla do Brna, kde jsem pracovala jako sekretářka ekonomického náměstka. Po další mateřské jsem byla opět sekretářkou. Tentokrát na obchodním oddělení elektromontážní firmy v Brně. Po revoluci jsem dostala nabídku dělat vedoucí sekretariátu ředitele a někdy v devadesátých letech jsem byla manažerkou u jedné firmy.

Svěřila jste se, že máte pět dětí. Jak jsou staré?
Nejstarší je dcera, které je čtyřiatřicet let. Následují čtyři kluci. Nejstaršímu je dvaatřicet, dalšímu je šestadvacet, předposlednímu sedmnáct a nejmladšímu patnáct roků. Dcera už má dvě děti, takže jsem pyšná babička. Bydlí také v Dyjákovicích, takže jsem ráda, že je mám blízko sebe.

Co děláte ráda a jak trávíte svůj volný čas?
Velice ráda čtu, občas něco ušiji. Když jsem donucená, tak zvládnu i sako či večerní róbu. V našem mládí byla doba taková, že co jsi si neušil, tak to jsi neměl. Jinak určitě ráda peču nebo vařím. Rodina má ode mne nejraději španělské ptáčky.

Jak jste na tom se sportem?
Nejraději mám kuželky. Zrovna nedávno jsme měli olympiádu mezi čtyřmi regiony, kde jsme skončili na prvním místě. Jsem v týmu s dalšími starosty. Pokud mě někdo chce někam vytáhnout, tak jdu nejraději na kuželky nebo bowling. Jsem ale schopná s manželem ujet třeba i šedesát kilometů na kole. Aktivit máme spousty, takže nikdo v naší rodině se nenudí.

Co na vaši kandidaturu říkala rodina?
Když jsem se rozhodla, že do toho půjdu, samozřejmě jsem se doma nejdříve se všemi radila. Ale jelikož manžel je také ve vedoucí pozici a jsme dost akční rodina, tak mě podpořili a souhlasili.

Kam jezdíte s rodinou na dovolenou? Kde se vám i dětem nejvíce líbí?
Zpravidla jezdíme nejčastěji do Chorvatska. Kluci milují šnorchlování, takže se snažíme minimálně jednou za rok jet k moři. Letos jsme byli také.