„Jsem po noční směně, spal jsem dvě a půl hodiny, to bude dneska vypadat," je slyšet zpoza opony. Kostýmy kontroluje, zpocená herecká čela přepudrovává a na vše dohlíží Irena Závišková.„Jsem manželkou jednoho z herců, Jiřího Závišky, který hraje sexuologa Turnovského. Pomáhám jim jako nápověda, maskérka a hlídám i rekvizity. Jsem mimo jiné i starostkou obce," usmívá se Závišková.

Zvedá se opona a pětice ochotníků zahajuje herecký koncert. První část představení je obvyklá přednáška v cimrmanovském duchu. Nabitý sál zvedl ze židlí opakovaný zvukový snímek slavného liptákovského výbuchu.

„Má ho na svědomí pyrotechnik Šťáhlavský. Nálož byla silně předimenzována," konstatuje Jiří Záviška.

Cimrmana přirovnává k renesanční osobnosti Leonarda da Vinciho. „Fotit se nechával výhradně zdálky či ve skupinách," dodává.

Naivní horor

Představení naivního hororu, kde hlavní roli hraje elektrická židle, má na starosti krejčí Vlasta Solař. „Vezmu šíři, vezmu délku, moc-li chcete přes prdelku. Popijeme, posedíme, co že se z té židle dýme," veršuje Solař a sklízí nekončící chichotání z hlediště.

O přestávce herce čeká převlečení kostýmů a příprava scény a rekvizit. „Doufám, že letos už tyhle boty nebudu muset obout," stěžuje si Solař převlečený za Žílovou.

Triumfální vstup na jeviště si po právu vychutnává. Dmoucí se poprsí, obtažená barevná zástěra, silonové podkolenky a boty na vysokém podpatku ho pasují na nekorunovanou královnu večera.

Rozehrává se konverzační koncert mezi Vlastou Solařem a Janem Schovancem jako manželi Žílovými. Uspořádali po letech setkání se svými syny, kterých se v dětském věku zřekli, aby umělecky založený Žíla měl klid na malířskou tvorbu. Děti rozeslali vlakem náhradním rodičům do různých míst vlasti. Představuje se tak Jiří Prustoměrský jako učitel Láďa Pýcha, Pavel Hladík coby podvodný obchodník Bedřich Síra a Jiří Záviška jako sexuolog Turnovský.

Žílovi, ve vzpomínkách na mladá léta a okolnosti předcházející početí svých dětí, ve vášnivém tanci roztleskají sál. O hlavu větší Žílová v podání Solaře ladně podtančí nabízené rámě svého manžela. Hlediště řve smíchy a bičuje tanečníky k čím dál obtížnějším pohybovým kreacím.

Šokující přiznání manželů Žílových, že všichni pozvaní chlapci, nebo spíš muži, jsou jejich synové, vyvolává nevěřícné reakce a porovnávání mateřských znamének. Nejmladší dvojčata se stala artisty, ve hře však nevystupují.

Zasloužený závěrečný aplaus nebere konce a nadšení diváci už se těší na další ochotnické představení.

„Dnes je tady asi dvě stě lidí, na premiéru jich přišlo asi jen sto třicet. Ve stejný termín totiž hráli premiéru ochotníci v Moravském Krumlově. Představení domlouváme asi půl roku dopředu, takže nebylo možné termíny sladit či přizpůsobit. Hru jsme zkoušeli od listopadu asi dva až třikrát do týdne. Vůbec se nebereme vážně, je to taková zábava přes zimu, když není co dělat," vysvětluje Záviška.

Divadelníci se představují na jevišti výhradně ve hrách Divadla Járy Cimrmana, všichni členové souboru jsou obdivovateli pánů Svěráka a Smoljaka.

Úspěch aktu

„Naše minulé hry Záskok a Švestka se také lidem líbily. Repríza aktu měla nebývalý úspěch. K pobavení diváků přispěly určitě odvážné pohybové kreace a popěvky," hodnotí Záviška.

Herci uvažují, kterou hru začnou na podzim studovat. „Už pomalu nemáme co lidem nabídnout. Snad jen pohádky. Uměl bych si představit Vlastu Solaře jako nádhernou Zlatovlásku," těší se Hladík.

Solař, stále ještě v kostýmu Žílové, oponuje: „To nejde, musel bych si nechat narůst dlouhé vlasy."

Druhá repríza Aktu byla také pro letošní rok jejich posledním představením. „Hrají pouze na domácí scéně, pokaždé premiéru a dvě reprízy. Je to škoda, zvali je i na festival do Moravského Krumlova," uzavírá Závišková.