Starostka neveliké vesnice Uherčice, zaměstnankyně Městského úřadu v Moravských Budějovicích i matka dvou dcer. To vše se skrývá za jménem Vladimíra Pešková. Ke starostenské funkci se znovu vrátila po osmileté přestávce. Obec, která leží na západním okraji Znojemska, se starostka snaží stále zvelebovat.

Jak vás před osmi lety napadlo vstoupit do politiky?
S několika místními lidmi jsme dali dohromady sdružení a šli jsme do voleb. Nelíbilo se nám několik věcí v obci. Nakonec jsem byla zvolena starostkou.

Další volební období jste kandidovala znovu. Co vás nakonec přimělo z úřadu odejít?
Měli jsme tehdy s kolegy hodně rozdílné názory. Proto jsem se rozhodla, že odstoupím. Dalších osm let jsem se od politiky v obci distancovala.

Jaká povolání jste za toto období vyzkoušela?
Nějakou dobu jsem dělala provozní u soukromé firmy a posledních pět let jsem zaměstnaná jako vedoucí odboru na Městském úřadě v Moravských Budějovicích.

Co vás po tolika letech přimělo znovu se angažovat v místní politice?
Současná mladá generace. Oslovili mě s tím, že chtějí, aby bylo více kulturních akcí a aby se některé věci změnily. To byl signál, který ve mně opět vzbudil touhu něco pro lidi a pro obec udělat. Znovu jsem kandidovala a byla jsem zvolena. Tentokrát už jako neuvolněná starostka.

Jaké pro vás bylo nastupovat na úřad tenkrát a jaké to bylo teď? Vyskytly se problémy?
Vždycky, když po někom něco přebíráte, tak se nějaký problém objeví. Když srovnám začátky tenkrát a dnes, tak je to určitě jiné. Zaprvé jsem tenkrát nastoupila do funkce jako uvolněná starostka a na všechno bylo více času. Mohla jsem se všemu daleko více věnovat. Moje dnešní pracovní vytížení je větší a času je méně. Určitě nemohu říct, že bych úřad přebírala v katastrofálním stavu. Nastupovalo se mi relativně dobře. Lépe než poprvé. Hlavně díky tomu, že už jsem věděla, do čeho jdu.

Čeho jste se po tolika letech při nástupu do funkce obávala?
Z práce jsem strach neměla. Spíše jsem se bála nevraživosti lidí. To je asi nejhorší věc, která na vás negativně působí.

Co vám práce pro obec přináší? Naplňuje vás?
Kdyby mě nenaplňovala, tak bych do toho nikdy nešla. Tahle práce mě vždycky bavila. Věděla jsem, že jednoduché to mít nebudu a že bude těžké skloubit dvě povolání dohromady, ale vše zatím funguje. Práce je to někdy velice nevděčná, protože nikdy nejde dělat vše tak, aby byli spokojení všichni. Vždycky to jednoduché není, ale práce mě velice baví. Mohu s klidem konstatovat, že tohle je moje vysněná práce.

Když se vyskytne problém, za kým chodíte nejčastěji pro radu?
Nejvíce věcí, které musím vyřešit hned, probírám hlavně s místostarostou.

Narodila jste se v Dačicích. Co vás do Uherčic přivedlo?
Provdala jsem se sem a žiji tady již devatenáct let. Vychovala jsem tady také své dvě dcery.

Jaké se vám po škole naskytly pracovní příležitosti?
To je právě ten problém. Žádné. První dceru jsem měla již při vysoké škole. Následovala druhá a hned po mateřské dovolené jsem rovnou nastoupila do úřadu starostky.

Co říká rodina na vaši pracovní vytíženost? Nezlobí se na vás?
Mladší dceři je patnáct a starší osmnáct. Musím říct, že rodina mě vždycky podporovala. Moje zaměstnání se jich hodně dotýká. Ale podpora z jejich strany byla vždycky veliká.

Jste v Uherčicích spokojená?
Mně se tady líbí. Vyrostly mi zde děti, takže mám k tomuto místu vztah. Prožila jsem tady podstatnou část života. Ale určitě nejsem ten typ člověka, který někde zapustí kořeny a už by se odtud nikdy nehnul. Určitě ale nepociťuji, že bych tu nebyla spokojená.

Co se vám podařilo během tohoto roku v obci uskutečnit? Jaké vize máte v plánu do budoucna?
Určitě nás čekají úpravy komunikací či vybudování kanalizace. Myslím si, že letos se nám velice dařily kulturní akce. Další větší akcí, která se nám během roku podařila, bylo získání peněz na opravu kostela svatého Bartoloměje v Mešovicích. Nemohu opomenout ani rekonstrukci naší hasičské zbrojnice.

Co děláte nejraději ve svém volném čase?
Celá rodina rádi cestujeme, hlavně po krásách naší země. Teď je času méně, ale když mi zbývá chvilka, tak ráda šiji nebo čtu, ale nejraději jsem se svojí rodinou.