Rada: Agro Jevišovice? Majoritní podíl vlastním já

Největší zaměstnavatel na Znojemsku se základním kapitálem skoro čtvrt miliardy korun, pro kterého pracuje ve více než dvaceti střediscích tři sta padesát pracovníků, chová tři tisíce kusů hovězího dobytka, kolem čtyřiceti tisíc prasat a obhospodařuje přes devět tisíc hektarů půdy nejen na Znojemsku, ale i v sousedním Třebíčsku a Břeclavsku. Kromě toho má své filiálky i na Slovensku a v Rumunsku.

Jedna z největších tuzemských zemědělských firem se přesto neustále pere se špatnou pověstí, ať již kvůli bioplynové stanici ve Velkém Karlově, nebo nedávno vyhlášené exekuci. Podle bývalého předsedy družstva a dnešního člena představenstva akciové společnosti Bohumíra Rady stojí za negativním mediálním obrazem úředníci, ekologičtí aktivisté i samotní novináři.

Proč Agrodružstvo změnilo po dlouhých letech právní formu na akciovou společnost?
Členové družstva do něj před lety vložili majetek. Šlo tehdy o maličkou firmu jen v Jevišovicích a okolí. Pak jsme postupně nabalovali další zemědělské podniky v regionu, které krachovaly. V minulosti jsme bývalým družstevníkům nebo dalším spoluvlastníkům vyplatili okolo dvou set čtyřiceti milionů korun za majetkové podíly.
Těch původních družstevníků zbyla dodnes jen malá část, často jde o lidi v důchodovém věku. A valná hromada, jako nejvyšší orgán družstva, byla vždycky hlavně o tom, že si tu družstevníci dali zadarmo řízek, ale nikdy o ničem nerozhodli. Nikdy nepadl žádný protinávrh, třeba jestli budeme dělat kuřata, prasata, rostlinnou, nebo cokoliv jiného.
Hodně lidí navíc chtělo svůj podíl vypořádat. Takže po dvaceti letech, kdy tu bylo Agrodružstvo Jevišovice, jsem chtěl nastavit nová pravidla. Členská schůze letos v březnu rozhodla o transformaci na akciovou společnost.
Akcionářům bude záležet na dividendě, tedy na tom, aby se efektivně podíleli na spravování podniku. A s těmi, kteří do toho nechtěli jít, se finančně postupně vypořádáváme.
Je tu nový mezník. Kdo chtěl do akciovky, tak je dnes akcionářem. Ostatním jsme jejich podíly vyplatili, nebo jsme se dohodli na splátkovém kalendáři. Agro Jevišovice, akciová společnost, je nástupnickou firmou po Agrodružstvu. Znamená to, že jsme převzali i všechny dluhy z minulosti. Po Agrodružstvu nic nezůstalo.

Jaké procento družstevníků se transformovalo na akcionáře?
Asi šedesát procent bývalých družstevníků má dnes akciový podíl ve firmě. Podnikání v akciové společnosti je transparentnější, akcionářům jde o zisk, všem dohromady o byznys.
Dnes už principem podnikání v zemědělství není to, aby družstevníci měli za pětadvacet korun oběd v závodní jídelně a jednou za rok dostali prase a řepu, jak to bylo dřív. Jde o byznys, jako všude jinde.

Jaká je tedy dnešní majetková struktura vlastníků firmy Agro Jevišovice?
Majoritu, tedy více než padesát procent, mám já. Ne o všem ale mohu rozhodovat sám, k některým věcem je potřeba šedesáti procent. Nechci nikoho poškodit. Chci pracovat a navrhovat věci tak, aby většinu věcí odsouhlasila valná hromada devadesáti procenty.

Z notářského zápisu z březnové členské schůze vyplývá, že jste se rovněž zbavili vašich drůbežářských provozů, abyste umořili některé dluhy…
Při transformaci družstva na akciovou společnost jsme se domluvili, že snížíme úvěrovou angažovanost o zhruba dvě stě milionů korun. Zaplatili jsme dvě stě milionů bankám a třicet milionů Agrofertu. Drůbežářské provozy dnes nevlastníme, ale dál je provozujeme. Máme je od Agrofertu pronajaté na pět let, za to platíme nájem. Smluvně pak máme ošetřeno, že za těch pět let koupíme tyto provozy zpět.

Jaké závazky vám tedy zůstaly?
Pro firmu s ročním obratem přes jednu miliardu korun je dvě stě třicet milionů korun úvěrových zdrojů, které nám zůstaly, pohodová částka.
Třeba letošní zisk se bude pohybovat kolem sto padesáti milionů korun.

V elektronickém výpisu z obchodního rejstříku se u firmy Agro Jevišovice objevil v říjnu příkaz na provedení exekuce prodejem podniku. Jak k tomu došlo a jak se tato věc vyvíjí?
S jedním dodavatelem, který nám dodával hodně nekvalitní zboží, jsme se rozešli a on se s námi nechtěl domluvit. A řešili to tímto způsobem, tedy exekucí. Částka je už ale v tuto chvíli zaplacená a exekuce stažená. Chybí už jen vymazání záznamu z rejstříku. Dneska je bohužel úplně běžné, že vás někdo chce tímto způsobem poškodit. My nyní naopak připravujeme na stejnou firmu žalobu k soudu.

V médiích se často v nelichotivých souvislostech objevuje vaše bioplynová stanice ve Velkém Karlově. Jak dlouho vůbec funguje?
My jsme bioplynovou stanici ve Velkém Karlově postavili před zhruba pěti lety v souladu se všemi tehdejšími předpisy. Bez toho bych nemohl dostat žádné povolení, žádnou evropskou dotaci. Na likvidaci i živočišného odpadu máme dokonce evropské povolení, což je podstatně složitější získat, než nějaké svolení od české inspekce.

Proč vás tedy pořád dokola z něčeho obviňuje jak inspekce životního prostředí, tak naposledy kancelář ombudsmana?
To je kampaň novinářů a takzvaných ekologických iniciativ a zelených. Přímo ve Velkém Karlově tahle strana už potřetí za sebou vyhořela.
Nový ministr životního prostředí Pavel Drobil odvolal v srpnu ředitelku České inspekce životního prostředí Evu Tylovou. Inspekce se teď bude bioplynkou znovu zabývat tím způsobem, jak je to všude jinde ve světě běžné. Třeba jednotlivé dokumenty inspekce vůči nám si odporují. Vše bylo motivováno jen tím, aby si na této věci někdo dělal svou politiku a aby někteří úředníci mohli vykazovat nějakou činnost. Úředníci jinak státu nic nepřináší, nemají žádnou smysluplnou náplň. Musí si ji hledat. Jde o úřednickou zvůli.
My se proti krokům inspekce a jejím pokutám soudně bráníme a věřím, že budeme úspěšní.
Pokud se ale nějaký zahraniční investor dočte, jak se v českém tisku píše o podnikatelích, třeba v souvislosti s naší bioplynovou stanicí, tak sem pak logicky nejde.

Co můžete říct na obhajobu bioplynové stanice?
Ve Velkém Karlově zaměstnáváme šestnáct pracovníků a spoustu externích firem. Uznávám, provoz občas zasmrdí. To je ale na vesnici realita. Stejně smrdí drůbežárna, vepřín, kravín…
Oproti negativním článkům o naší bioplynové stanici jsem se nikdy nedočetl o tom, že jsme tam vyrobili za sto devadesát milionů korun čisté elektřiny, nebo že se tam zpracovalo devadesát tisíc tun odpadu, který by jinak skončil někde na skládce.

Jaká je situace kolem vaší krokodýlí farmy?
Za poslední rok se nám na všech možných evropských úrovních podařilo vylobovat to, že krokodýl bude uznán jako hospodářské zvíře. A jediná farma z celé Evropy, ve Velkém Karlově, bude uznaná pro chov krokodýlů. Legislativa je už připravena, chybí jen podpisy.
Jakmile tohle bude, požádáme o stavební povolení, protože posuzování EIA už máme. Věřím, že na jaře příštího roku začne celý projekt vyrůstat. Krokodýli dorůstají, jsou jim už čtyři roky.

Zkuste se teď podívat na podnikání obecněji…
Velkým zlem je Evropská unie a její často nesmyslné regulativy. Teď se to projevuje na hospodaření Řecka, Irska, Portugalska… Evropská unie jde kvůli svému přístupu k podnikání do kytek. A to kvůli úředníkům samotným, ne kvůli nám, podnikatelům. Podle mě celá slavná Evropa do roka skončí.
Naopak Amerika, Čína, Rusko či Indie jdou obrovsky dopředu, ti všichni nás předběhnou. Tam nevyžadují po podnikatelích nesmysly, ale naopak jim pomáhají. U nás se z podnikatelů dělají zločinci a média to podporují a likvidují tak byznys.

Proč myslíte, že to novináři dělají?
Nemají jinak o čem psát, nemají ani odbornou erudici. Já jsem vystudoval dvě vysoké školy, byl jsem na stáži v Americe… A když pak i ve vašich novinách vidím ty jalové články, tak to je o tom…

Jaká je obecně nyní situace v zemědělství?
Snad až na výkupní ceny prasat je situace v současné době dobrá. Pokud by ceny třeba za obiloviny pokračovaly dál tak, jako letos, tak je to luxus. Mléko už není skoro nikde v Evropě, my jsme zůstali jako jedni z vůbec posledních producentů na Znojemsku a prakticky si můžeme diktovat ceny.

Jak se daří vašim zahraničním podnikům?
Provozy na Ukrajině jsme prodali Francouzům a peníze přesunuli do Rumunska. Tam máme devět tisíc hektarů pozemků a v příštím roce se rozšíříme asi až na dvacet tisíc hektarů. V Rumunsku pěstujeme především kukuřici a sóju, abychom je nemuseli vozit z Ameriky. Šest drůbežích farem máme i na Slovensku.