Další díly seriálu 20 let národního parku Podyjí najdete

ZDE

Rodák z Popic, více známý pod svým pseudonymem Charles Sealsfield, prožil část svého života v rodících se Spojených státech. Svým sarkastickým popisem politické situace v tehdejší habsburské monarchii si vykoledoval pozornost rakouských úřadů.

Američanům zase předložil syrový obraz života místních indiánů, které z jejich území nemilosrdně vytlačovali evropští přistěhovalci. Ve čtvrtek od jeho narození uplyne 218 let. V Podyjí je po něm pojmenovaná jedna z nejkrásnějších vyhlídek.

Kdyby žil Sealsfield dnes, pravděpodobně by za sebou měl život disidenta v komunistickém Československu, který po své emigraci jako uznávaný novinář prestižních amerických novin podává světu trefný obraz paradoxů života ve své bývalé domovině. Ale zároveň se nebojí otevřít palčivá témata své nové vlasti.

Ve svém devatenáctém století se stal uznávaným spisovatelem v Evropě i v Americe. Zastáncem republikánských myšlenek i poradcem neapolského a španělského krále v exilu. Svoji pravou identitu ale odkryl v závěti až těsně po svojí smrti.

Na prvního syna významného vinaře a sedláka z Popic čekala původně kariéra vinařského odborníka. Mladý Postl ale vynikal svým intelektem a jako poddaný hradišťského kláštera řádu křížovníků s červenou hvězdou dostal příležitost studovat filozofii a teologii v Praze.

Slibná kariéra

Na začátku 19. století na tamní univerzitě přednášel pokrokový katolický filozof a matematik Bernard Bolzano. Své žáky si získal svým humanistickým přístupem k náboženství. Jeho nový způsob myšlení pravděpodobně ovlivnil i Karla Postla, před kterým se otevřela kariéra vysokého hodnostáře křížovnického řádu. Metternichovský policejní režim ale nepřál osvíceneckým myšlenkám ani rodící se občanské společnosti.

Na jaře roku 1823 proto třicetiletý kněz a sekretář křížovníků utíká před vlnou represí z Čech a na podzim už přistává v americkém New Orleans. Okamžitě ho začínají fascinovat možnosti Nového světa i zdejší ani ne půlstoletí staré demokracie.

Během pár let se nadchl pro americký způsob života i zdejší republikánský systém. Procestoval zemi a pohltil ho i tamní podnikatelský duch. Z ušetřených peněz si v Louisianě koupil bavlníkovou plantáž, na které pro něj pracovalo i několik otroků. V Americe se také zrodil jeho pseudonym Charles Sealsfield.

Po návratu do Evropy ale v jedné ze svých nejpopulárnějších knih ostře a sarkasticky kritizuje poměry ve své bývalé vlasti. V politickém cestopise nazvaném „Rakousko, jaké je“ líčí nemohoucnost českého zemského sněmu nebo ohromný rozdíl mezi postoji Čechů a Němců. Několik stran věnuje i Znojemsku.

Vykresluje v nich kolorit bohatých vinařských vesnic i národnostně rozdělené město Znojmo. „V obyvatelích města je cosi úporného. Severní předměstí Znojma stále ještě lpí na češtině, zatímco v jeho jižní části lze stěží najít člověka, který by česky rozuměl. A úměrně tomu se mění charakter obyvatel. Nenalezneme ani stopu temně zasmušilého charakteru Čechů, blížícího se misantropii.“

Bezvýsledné pátrání

„Hanebný pamflet“ vydaný v Británii vyvolal na vídeňském dvoře velké rozhořčení. Rakouský policejní a diplomatický aparát okamžitě zahájil pátrání po autorovi. Nepřineslo však žádné výsledky.

Formu jakéhosi politického cestopisu zvolil Sealsfield i v podobné knize o své cestě po Spojených státech. Ve spisku „Američané, jací jsou“ oceňuje především podporu svobodného ducha, rovnosti a soběstačnosti. To mu ale nezabránilo v tom, aby sám na své farmě využíval práce otroků.

Do evropské literatury přinesl také nový žánr indiánských příběhů. Na rozdíl od známějšího a o dvě generace mladšího Karla Maye předkládá realistický popis prostředí, které opravdu zažil na vlastní kůži. Ve svém románu „Tokeah aneb Bílá růže“ barvitě popisuje život indiánů v údolí řeky Mississippi i jejich tvrdý souboj s bělochy, kteří postupně obsazovali jejich území. Americká kritika ho za tuto novelu vychvalovala a někteří uznávaní recenzenti o něm mluvili jako o nejlepším tehdejším americkém spisovateli.

To ale vzbudilo nevoli rodících se amerických literátů, kterými byl například i slavný autor básně Havran Edgar Allan Poe. Možná z části štvavá kampaň, možná také jeho neúspěch v plantážnickém podnikání, ho přiměly k návratu do Evropy.

Usadil se ve švýcarském Solothurnu, kde pokračoval v psaní svých románů o životě v Americe a dobývání území amerického západu.
To, že je syn popického rychtáře, se svět dozvěděl až ze závěti po jeho smrti v roce 1864.