Starosta Vémyslic Doubek: Prvním úkolem bylo uklidnit rozhádané lidi

Ve Vémyslicích zná každý kámen. Je současně starostou, velitelem zásahové jednotky místního sboru dobrovolných hasičů a hospodářem mysliveckého sdružení. Baví ho práce ve vinohradu a nemá rád novináře. Přesto devetačtyřicetiletý Milan Doubek poskytl Znojemskému deníku rozhovor.

Vy jste bývalý elektromontér. Nyní děláte zcela odlišnou práci. Nechybí vám vaše bývalá profese?

Chybí a moc. Jednou bych se k ní chtěl vrátit. Abych byl stále v obraze, každé tři roky si obnovuji vyhlášku číslo padesát. S elektrikou navíc dělám stále. Například dceři nebo kamarádům pomáhám s elektrikou při opravách nebo výstavbě jejich domů. Před vstupem do komunální politiky jsem pracoval jako elektromechanik v zemědělském družstvu. Musím říci, že moje bývalá profese má se starostováním společného opravdu pramálo.

Starostou jste byl zvolen poprvé v roce 2002 a od té doby vedete radnici stále. Jak vzpomínáte na začátky v pozici starosty?

Začátky jednoduché rozhodně nebyly. Musel jsem se učit naprosto všechno od samého začátku. Když jsem začínal, bylo zapotřebí dát do pořádku hlavně rozhádané lidi ve vesnici. Zpočátku mi všichni slibovali pomoc, ale postupně se to vytříbilo. Zůstali jen ti, kteří pomáhat chtěli.

Říkáte rozhádané lidi. To bylo opravdu tak vážné?

Když si vzpomenu na moje první a druhé zasedání zastupitelstva, to bylo asi nejhorší období. Bývalí zastupitelé už měli určité zkušenosti a rutinu, takže měli navrch a měli chuť podrážet nohy a vrtat. Ale to už je minulost. První volební období bylo hlavně o komunikaci s lidmi, musel jsem spoustu věcí vysvětlovat a lidi pro věci přesvědčovat.

Proč jste vůbec do politiky šel?

Já se vlastně už od mládí aktivně zajímal o veškeré dění v naší vesnici. Jsem rodák, žiji tady celý život, mám Vémyslice rád a nikam bych odsud nešel. S místními jsem byl v Sokolu, jsem členem sboru dobrovolných hasičů i členem mysliveckého sdružení.

Pomáhali vám vaši předchůdci?

Hodně mi pomohl bývalý starosta Jozef Sýkora a také bývalá starostka. Byla tady doba, kdy s během jednoho volebního období vyměnili tři starostové. Bylo to jednak kvůli neshodám v zastupitelstvu a jednak kvůli nemoci bývalých starostů. Pan Sýkora se později uzdravil a působil jako místostarosta.

Jste nestraník. Politické strany vás nelákají?

Nikdy jsem v žádné straně nebyl a nechci být. Lákali mne například sociální demokraté, ale řekl jsem jim, že jsem kandidoval za nezávislé a proto do žádné strany nepůjdu. A už to tak i zůstane.

Jak po práci odpočíváte? Máte nějakého koníčka?

Relaxuji doma, na zahrádce a ve vinohradu. Máme rodinný dům a na něm je stále co opravovat. Pořídil jsem si menší vinohrad a dělám si vlastní víno. Kdysi jsem aktivně hrával i národní házenou. Ta už se tady nehraje, přesto ještě dnes jako staří veteráni jednou ročně na nějaký ten turnaj vyjíždíme.

Jste také dobrovolný hasič a myslivec…

Členem místního mysliveckého sdružení jsem už od mládí. Myslivci byli i můj otec a děda a syn je také myslivcem. Není to ale o lovu či trofejích, na ty jsem nikdy nebyl. A myslivost vlastně nedělám ani pro zábavu. Spíš jde o to, že regulujeme počty zvěře v přírodě. Zvěř totiž nemá přirozeného predátora, takže lovíme pro omezování počtu, lovíme nemocnou či přestárlou zvěř. Takhle vidím myslivost já.

V SDH jsem velitelem zásahové jednotky. Máme na starosti prakticky jen naši vesnici. Takže nás zaměstnávají jen požáry nebo živelní pohromy. Naposledy jsme zasahovali u požáru rodinného domu. Byly tam tři jednotky, ale my jsme byli první na místě a požár se nám podařilo zlikvidovat.