Nezadržitelně se blíží zimní období, které nám skýtá větší možnosti pozorování zvířat ve volné přírodě. Přímé pozorování většiny volně žijících živočichů je pochopitelně obtížné a vyžaduje dobré znalosti životních potřeb, chování a zvyklostí jednotlivých zvířat a také „cvičené oko“.

Zima však pozorování výrazně zjednodušuje. Napadaný sníh umožňuje sledování stop zvěře, čímž se také zvětšuje šance vidět zvěř přímo.

V Podyjí můžeme nejčastěji narazit na stopy některých sudokopytníků, zejména srnčí zvěře a divokých prasat. Pro přímé pozorování jsou vhodné podvečerní hodiny. Navíc nyní v zimním období se zvířata více zdržují v blízkosti krmelců. Abychom je opravdu mohli zahlédnout, musíme se ale pohybovat tiše a obezřetně.

Srnec obecný obývá prakticky celou Evropu a v České republice je to nejhojněji zastoupený sudokopytník. Tato původně lesní zvěř se přizpůsobila životu ve volné krajině a často ji můžeme spatřit na zemědělských plochách. Dospělý srnec dosahuje hmotnosti patnáct až dvacet kilogramů. Živí se převážně bylinami, letorosty dřevin a různými plody. Pase se poměrně často, zhruba každé dvě hodiny, což je důvod, proč srnčí zvěř můžeme pozorovat mnohem častěji než jiná zvířata.
Ve volné přírodě se dožívá srnec maximálně deseti let.

Stopa srnce obecného je čtyři až pět centimetrů dlouhá a 2,5-3,5 centimetry široká. Populace srnčí zvěře v Podyjí se pohybuje zhruba mezi dvě stě padesáti až čtyřmi sty kusy a v současné době má klesající trend.

Divoké prase patří mezi nejrozšířenější suchozemské savce. Areál rozšíření se v průběhu staletí vlivem člověka výrazně měnil a v současné době obývá divoké prase všechny světové kontinenty kromě Antarktidy. Je typickým obyvatelem zejména listnatých lesů s bohatým keřovým patrem a bylinným podrostem.

Proto je Podyjí pro tento druh zvěře ideálním domovem.

Dospělá zvířata mohou vážit i více než dvě stě kilogramů. Divočáci jsou aktivní zejména v noci, den tráví většinou odpočinkem. Žijí obvykle ve skupinách, které mohou čítat dvacet, ale i více jedinců.

Výjimkou jsou pouze staří samci (kňouři), kteří žijí samotářským životem. Prase divoké je typický všežravec. Požírá hlízy, bobule, různé plody, mršiny, hmyz, malé hlodavce a samozřejmě polní plodiny, zejména kukuřici.

V letošním roce příroda nadělila divočákům velkou úrodu žaludů a bukvic. Prase divoké se dožívá jedenácti až dvanácti let.
Stopa divokého prasete je 4,5-8,5 centimetru dlouhá a čtyři až šest centimetrů široká. Charakteristickým znakem je otisk takzvaných paspárků.

Stavy černé zvěře se v Podyjí pohybují mezi dvě stě padesáti až čtyřmi sty kusy. Po výrazném poklesu v letech 2005 a 2006 má populace divočáků v současné době v národním parku vzestupný trend.

Dalším domácím druhem je jelen evropský. Je naší největší spárkatou zvěří a obývá území celé Evropy a části Asie. Najdeme ho ale i na dalších světadílech, kam ho přivezl člověk.

Jeleni obývají rozlehlé listnaté i jehličnaté lesy. Dospělá zvířata mohou vážit i okolo sto padesáti kilogramů. Samci většinou žijí samotářsky, samice s mláďaty naopak ve skupinách, které mohou čítat až několik desítek jedinců.

Jelen je především býložravec. Živí se travinami, výhonky, kůrou, houbami nebo lesními plody. Ve volné přírodě se jelen dožívá průměrně deseti až třinácti let.

Stopa jelena evropského je pět až devět centimetrů dlouhá a 3,5-7 cm široká. Populace jelení zvěře v Podyjí čítá mezi čtyřiceti a sedmdesáti kusy a v současné době má mírně vzrůstající trend.

Muflon pochází z přední Asie, kde ještě dnes žijí jeho blízcí příbuzní - isfahánský muflon a laristanský muflon. Odsud se prostřednictvím člověka dostal do Afriky a následně na Sardinii a Korsiku. Z těchto středomořských ostrovů byl pak převezen do Evropy.

Muflon vyhledává jižní svahy v listnatých a smíšených lesích s kamenitým podkladem, kde si při chůzi může obrušovat spárky. Dospělý muflon váží až čtyřicet kilogramů.

Muflonky, muflončata a mladí berani žijí v tlupách, které vede dospělá muflonka. Staří berani žijí buď samotářsky, nebo se sdružují v několikačlenné tlupy.

Muflon se dožívá patnácti, výjimečně až dvaceti let. Stopa muflona je 4,5-6 centimetrů dlouhá a 3-4,5 cm široká. Populace mufloní zvěře v Podyjí čítá mezi třiceti a padesáti kusy a v posledních letech má setrvalý stav.

Daněk pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie. V českých zemích byl v šestnáctém až devatenáctém století chován pouze v oborách, pak byl vypuštěn do volných honiteb. Obývá listnaté a smíšené lesy. Během dne vychází na otevřená světlá místa v lese, kde spásá byliny a trávu. Důležitou součástí jeho potravy jsou také semena, plody a výhonky lesních dřevin. Hmotnost dospělého daňka je až pětadevadesát kilogramů.

Daňci se často sdružují v různě velkých tlupách. Stopa daňka je pět až osm centimetrů dlouhá a 3-5 centimetrů široká. V Podyjí se v současné době daněk vyskytuje pouze v jednotlivých kusech migrujících mezi českou a rakouskou stranou Podyjí.
Při sledování stop se nezabýváme pouze tvarem a velikostí stopy. Cenné informace nám může poskytnout i způsob kladení předních a zadních končetin, délka kroku, úhel vybočení stop nebo tvar dráhy. O výskytu zvířat v krajině nás informují i další pobytové znaky. Trus, zbytky potravy, zálehy v trávě či ve sněhu nebo různé způsoby značení teritorií.

PETR VANČURA (autor je vedoucím odboru péče o les Správy NP Podyjí)