VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Podyjí zůstala železná opona

Podyjí /20 LET NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ/ - „Napříč kontinentem se od Štětína po Terst spustila „železná opona“. Za touto linií leží všechna hlavní města starobylých států střední a východní Evropy,“ popsal vizionářsky v roce 1946 Winston Churchill na jedné z amerických univerzit stoupající vliv Sovětského svazu v Evropě a sílící rozkol mezi spojenci a Stalinem v bývalé protihitlerovské koalici.

17.8.2011
SDÍLEJ:

Zhruba sto metrů jednoho z plotů „železné opony“ a strážní věž zachovala Správa Národního parku Podyjí nedaleko svého informačního centra v Čížově. Místo se stalo vyhledávaným cílem pro turisty z bývalého „Západu“. Foto: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí

O pět let později se její fyzická podoba začala budovat na jižních hranicích celého Znojemska. Dnes jsou její poslední zbytky u Čížova vyhledávanou turistickou lokalitou. Do roku 1989 ale v Československu „železná opona“ stála život tisícovku lidí.

Po II. světové válce začalo postupné dělení Evropy na dva soupeřící bloky. Politický a ideologický vývoj izoloval takzvaně lidově-demokratické státy východní a střední Evropy od demokratických států západu. V roce 1951 vstoupil v Československu v platnost zákon o ochraně státních hranic. Vzápětí na to totalitní stát začal v hloubce do dvou kilometrů od hranic s Rakouskem a Německou spolkovou republikou budovat tehdejším slovníkem nazvané ženijně – technické zátarasy, kterým celý svět podle slavného Churchillova projevu přezdívá „železná opona“.

V tehdejším Československu byl hlavním strůjcem „železné opony“ Ludvík Hlavačka. Jeho kariéra byla pro komunistický režim ukázková. Bývalý konfident gestapa se po roce 1948 stal velitelem vyšetřovatelů StB v Uherském Hradišti. Již zde získal pověst mimořádně brutálního a sadistického člověka. Po studiích v Sovětském svazu působil jako velitel Pohraniční stráže v hodnosti generálmajora a dotáhl to až na náměstka ministra vnitra.

Koncentrační tábor

Hlavačka nebyl nikdy souzen ani potrestán.
První verze železné opony připomínala koncentrační tábor. Podél hranice pohraničníci rozmístili vysoké strážní věže. Mezi nimi byly nataženy tři vysoké drátěné ploty na vrcholu s dráty pod vysokým napětím šest až deset tisíc voltů. Izolátory byly posazeny na kůlech.

První stěna byla asi metr vysoká z drátěné síťoviny a nahoře měla dva nebo tři tenké černé dráty na izolátorech sloužící jako poplašné zařízení. Střední stěna byla asi dva metry vysoká a byla pod vysokým napětím. Třetí stěna železné opony byla nízká a z drátěné síťoviny. Sloužila k tomu, aby bránila zvěři proniknout k elektrické stěně.

Podél železné opony byly herbicidy udržované pásy půdy, které měly prozradit stopy narušitelů. Na některých místech armáda vybudovala bunkry, minová pole a další nástražná zařízení. K zneškodnění prchajících lidí byli do prostoru „železné opony“ vypuštěni speciálně vycvičení psi. Vojenská terminologie pro ně užívala cynickou zkratku SUP – samostatně útočící pes.

Hloubka navazujícího, pro veřejnost nepřístupného, hraničního pásma byla dva až šest km. Vstup byl povolen jen prověřeným lidem vlastnícím speciální propustku. Ze „země nikoho“ byli vystěhováni všichni obyvatelé, jejich obce a samoty byly srovnány se zemí.
Slova Gustáva Husáka „Hranice niesú korzo, aby sa tu volakdo prechádzal!“ se stala absurdní skutečností.

Zadrženi či zastřeleni

Během čtyřicetileté komunistické vlády se desetitisíce lidí pokusily překročit státní hranici nejrůznějšími způsoby. Většina z nich byla zadržena nebo dokonce zastřelena Pohraniční stráží.

V období 1948–1989 zahynulo na státní hranici ČSSR při pokusu o útěk 390 běženců – byli zastřeleni, zabiti proudem či utonuli. Ještě častěji však umírali pohraničníci. Celkem jich bylo zabito 654. Z toho jich 22 zemřelo na elektrických zátarasech, 165 při dopravních nehodách, 60 se jich utopilo, 236 spáchalo sebevraždu. Další podlehli zraněním vzniklým v důsledku manipulace se zbraněmi nebo na následky různých smrtelných úrazů.

Při střetech s takzvanými narušiteli zemřelo paradoxně jen deset pohraničníků. Při nehodách pohraničníků zemřelo také asi 100 nevinných civilistů.
Je smutné, že pouhých 11 pohraničníků stanulo po roce 1989 před soudy. Tři z nich byli odsouzeni a jen dva skončili ve vězení.

Prchající lidé často využívali služeb převaděčů. Jednu skupinu tvořili ti, kteří považovali pomoc pronásledovaným za svoji vlasteneckou povinnost. Šlo často o příslušníky tajného protikomunistického odboje. Druhou skupinou pak byli řemeslní převaděči, kteří na uprchlících vydělávali.

Falešní převaděči

Do zcela jiné kategorie patřili falešní převaděči – agenti Státní bezpečnosti. Dovedli se mistrně přetvařovat, projevovali značnou starostlivost o prchajícího a jeho rodinu. Za převedení nepožadovali příliš vysoké částky. Prchajícího pak přivedli až k hranicím, kde ho předali Státní bezpečnosti.

Železná opona začala být odstraňována na československo-rakouských hranicích 11. prosince 1989. V následujícím roce byla zcela zlikvidována. Její stopy jsou však v krajině stále patrné. Letecké snímky prozradí v lesních porostech linie bývalých „drátů“. Každým rokem odstraňuje Správa Národního parku Podyjí z území velké množství drátěného pletiva, kůlů, ostnatých drátů, kabelů, izolátorů, starého železa a betonových dílů.

po stopách železné opony…

…se můžete vydat s autorem článku už tuto sobotu. Sraz je v devět hodin ráno v Lukově u penzionu U Hrádku. Zájemce čeká šestikilometrová trasa do Čížova s výkladem o historii opony.

Smrt číhala v hraničních drátech

Hrabětice – Ten srpnový večer Tadeuszi Bernardovi bilo srdce rychleji než kdy předtím a adrenalin rychle stoupal do hlavy. Už druhou noc trávil spolu se svým kamarádem Janem Woisem ve stohu slámy nedaleko Hrabětic, jen zhruba čtyři sta metrů od vytouženého cíle své cesty. Po více než třistakilometrové pěší túře ze svého polského domova mu zbývalo překročit poslední překážku na cestě do svobodného světa – ostnaté dráty „železné opony“.

Právě uběhlých čtyřiadvacet hodin pozorovali chování hlídek na hranici a hledáním té nejlepší cesty skrz tři linie drátů. Kolem deváté večer je nemělo už nic zastavit. Vplížili se k hranici a nepozorovaně přelezli přes sloupek první signální stěny. Měli štěstí. Zátaras byl zbrusu nový, signál stráži ale nevydal. Plazili se dál k druhému plotu. Tady se ale plán zadrhl.

Tadeusz dostal při jeho přelézání silnou dávku proudu a zhroutil se na zem. Jan se mu snažil zoufale pomoci a odtáhnout ho od drátů. Zkrat tentokrát už hlídku pohraničníků upozornil na to, že se něco nezvyklého děje právě v jejich sektoru. Cvičený vlčák Alf zavětřil Tadeusze s Janem na sto padesát metrů a pohraničníky spolehlivě vedl k oběma mladým Polákům. Jan se na místě vzdal a prosil o pomoc pro Tadeusze.

Tomu však již nebylo pomoci. Byl zabit elektrickým proudem. Nedaleko Znojma zemřel 13. srpna 1962 ve svých devětadvaceti letech. Tadeusz s Janem měli ve chvíli zadržení u sebe jen buzolu, doklady a starý nůž. Po důkladných výsleších a téměř měsíční vazbě byl Jan v září z Československa vyhoštěn a předán polské policii.

Příběh Tadeusze Bernarda vznikl za použití dokumentů z webu www.ustrcr.cz.
Příběh převaděčky z Vranovska

Vranovsko – Bylo ji jednadvacet a byla těhotná. Přesto se v roce 1949 vrátila dcera vranovského hajného Julie Hrušková z Rakouska přes Braitavu do Československa, aby pomohla přes hranice třem lidem z rodícího se protikomunistického odboje. Za sebou měla už jeden úspěšný přechod hranice. Současně prožívala lásku s americkým důstojníkem ve Vídni, se kterým čekala dítě.

V hlavě plány na vstup do armády a kariéru vojenské pilotky. Druhý přechod hranice s dalšími lidmi a tajnými dokumenty v zamčeném kufru ale nevyšel podle jejích představ. V ruské zóně Rakouska ji zatkla policie a snažila se ji přimět ke spolupráci s tajnou službou. To ale odmítla a po týdnech výslechů byla deportována zpátky do Československa. Kvůli bití a krutým praktikám českých vyšetřovatelů přišla o dítě.

Soud ji poslal do vězení na patnáct let. Zůstala v něm do roku 1960, kdy byla propuštěna na amnestii. Se svým americkým snoubencem se už nikdy neviděla. Od roku 2010 je nositelkou Řádu Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Příběh Julie Hruškové naleznete na webu www.pametnaroda.cz.

PETR LAZÁREK (Autor je vedoucím oddělení terénní služby Správy národního parku Podyjí. S použitím informací z Ústavu pro studium totalitních režimů a dalších zdrojů)

17.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Volby 2017: ANO na jižní Moravě ovládlo všechna okresní města

Adriana Herényiová, 52 cm, 3590 g, 16. 10. 2017, Znojmo
6

Novorozená miminka Znojemska 42. týdne 2017

Kominíci na roztrhání. Lidé čekají i měsíce na kontrolu

Jižní Morava – Topná sezona začala letos už v půlce září. Lidé řeší kontroly a čištění komínů na poslední chvíli. Kominíci mají plné kalendáře dlouho dopředu.

Fulghum představí ve Znojmě svou novou knihu. Diváky čeká i vystoupení

Znojmo – Po půldruhém roce zavítá v sobotu večer do Znojma populární americký spisovatel Robert Fulghum. V projektu scénických čtení Listování představí svou novou knihu Opravář osudů. Návštěvníci uvidí také představení podle jeho knihy s názvem Co jsem to proboha udělal.

AKTUALIZOVÁNO

Volební místnosti se opět plní voliči. Do desáté hodiny odvolila téměř polovina

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ - Od sobotní osmé hodiny ranní lidé opět odevzdávají hlasy v letošních sněmovních volbách. Do sobotní desáté hodiny dopoledne využila podle údajů jihomoravského krajského úřadu možnost volit téměř polovina oprávněných voličů. K urnám jich přišlo 48,2 procenta. Odvoleno už mají i jihomoravští lídři kandidátek. Volby na jižní Moravě se zatím obešly bez excesů, ve volebních místnostech je klid. V sobotu mohou lidé volit do druhé hodiny odpoledne, poté se volební místnosti uzavřou a začne sčítání hlasů.

Orli dvakrát vedli, přesto s Fehérvárem v prodloužení padli

Znojmo – I dva góly do šatny zapříčinily, že znojemští hokejisté si ze zápasu s Fehérvárem odnášejí pouze jeden bod. Ve třináctém kole mezinárodní soutěže EBEL prohráli 2:3 v prodloužení, přestože v zápase dvakrát vedli.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení