Vinař Čep: Vína nefiltruji, jenom je čířím

Je krásný letní den a vinař Antonín Čep odpočívá se skleničkou v ruce ve stínu pergoly před svým sklepem v Dobšicích. Dělá to každý den, protože je to jeho nejoblíbenější činnost. Pochází z Hané a k vinaření čichnul již při studiu na vysoké škole.

Vinaření se už věnuje padesát let. „Už pět let po sobě mám při Putování po dobšických sklípcích nejlepší vzorky. Dříve jsme nabízeli šest vín, dnes už návštěvníci u mě ochutnají jenom tři druhy,“ popisuje vinař.

Z Hané se přestěhoval do Znojma. „Hned jsem si vyhlídl, na kterém místě si vysadím vinohrádek a který sklípek si koupím. Nic z toho ale nevyšlo,“ vzpomíná na své začátky vinař. Později získal sedm arů pole. „Postupně jsem vysázel třináct odrůd vín, například Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Rulandské bílé i šedé. Je to malý vinohrádek, od každé odrůdy mám asi třicet hlav,“ říká Čep. Víno nevyrábí jenom ze svých vinic. „Každý rok ještě dokupujeme nějaké hrozny, abychom mohli nabízet více druhů,“ dodává manželka Zdeňka Čepová.

Než si pořídil sklep, vyráběl víno u švagra. Dnes už je ve svém více než třicet let. „Jsem hrdý na moderní sklep, který jsem vybudoval vlastníma rukama. Sám jsem dláždil, před stavbou klenby stropu jsem si nastudoval období gotiky, abych zjistil, jak to například dělali Lucemburkové,“ popisuje.
Každý demižon má ve sklepě své místo. „Popiskami na nich si označuji, co je uvnitř za odrůdu, kdy se sklidilo, kdy jsme lisovali, co se s vínem děje a třeba kdy dokvasilo a jaká byla cukernatost,“ přiblíží Čep.

Jako řada jiných, také Čep je členem sdružení dobšických vinařů. „Pomáhal jsem i při pořádání větších znojemských výstav vín. Vždycky jsem na ně dával tak dvě až tři odrůdy a většinou jsem získal nějaké ocenění,“ říká.

Největšími odběrateli vín je rodina a přátelé. „Letos však ze svého vinohradu neuděláme žádné víno, protože nám zmrzlo. Vloni byl nádherný ročník. To co bylo, to už dlouho nepamatuji,“ doplňuje jeho manželka. Dnes je Antonín Čep vážně nemocný a všechno za něj obstarává právě žena. „Je to pro ni velká dřina. Musí například každý demižon třikrát vymýt, okopat vinohrad a postarat se o sklep,“ dodává vinař.

Nejvíce si Čep pochutná na Rýnském ryzlinku. Jak tvrdí, je to specialita z jeho vinohradu. „Před deseti lety se mi povedl rýňák zlatavé barvy, který voněl po propolisu a měl nádhernou chuť,“ svěřuje se.

Nemá rád archivní vína a Sauvignon. „Myslím si, že s archivním vínem je zbytečná práce,“ podotýká. Čep oceňuje systém označování VOC. „Je to obrovský úspěch a ohodnocení práce znojemských vinařů, kteří si to zaslouží,“ říká.

Vína dělá čistě odrůdová. „Jsou to čisté šťávy. Moje technologie je podle starých vinařů. Nejdříve víno posbírám, odstopkuji a pomačkám, z něj dostanu rmut. Ten do druhého dne leží v nádobách. Potom teprve lisuji. Čistý mošt naliji do padesátilitrových demižonů. To, co je čisté, se přetáhne, pokud je potřeba, dosladím a naočkuji. Vína zásadně nefiltruji, jenom je čířím,“ popisuje Čep výrobu svého vína.