Pohybovat se ve výšce dvaadvaceti metrů, přitom motorovou pilou odřezávat nezdravé větve a ještě k tomu na stromě, který je starý několik staletí, to je práce pro arboristu. Dvaačtyřicetiletý Antonín Uher ze Znojma je v tomto oboru profesionálem.

Jak jste se vlastně k arboristice dostal?

Má cesta k arboristice měla důležitý mezičlánek. Jeden můj kamarád se zabýval sběrem jmelí a nabídl mi, zda bych to nechtěl zkusit. Tak začala moje životní etapa v lezení po stromech. Díky ní jsem se o nich mnoho dozvěděl. Mimo jiné i to, že na stromech se dá dělat spousta jiných věcí, než je jen kácet.

Říkáte spousta jiných věcí, co si pod tím člověk může představit?

Jde o komplexní péči o stromy, kterou provádí vysoce kvalifikovaný pracovník, což je arborista nebo se nám také říká stromolezci. Veškeré práce na stromě pak probíhají na základě dendrologického posudku. Ten určí daný zásah, například zda udělat bezpečnostní řez, zdravotní řez či redukční vazby v korunách stromů.

Není takové zaměstnání dost riskantní?

To ano. Představte si práci na laně ve výšce třeba sedmatřiceti metrů. Vám se to riskantní nezdá? Proto je také důležité mít kvalitní výbavu.

Jaká je investice do zmiňované výbavy?

Bohužel, levná záležitost to není. Uvědomte si, že potřebujete kvalitní oblečení, stromolezecký úvaz, různé druhy lan, pil, kladky, karabiny, spojky a takto bych mohl jmenovat další a další nezbytné věci. Každopádně v rámci prvotní investice počítejte s částkou sto až dvě stě tisíc. A to je jen začátek. Když totiž pominu provozní náklady především na cestování, tak musíte brát v úvahu fakt, že například lana je potřeba kvůli bezpečnosti vyměňovat každé dva roky.

Jakou dobu potřebujete pak na to, aby se vám tyto náklady vrátily?

To je různé. Zakázky si musím shánět sám. Někdy se vám dostane pod ruku zakázka za osmdesát tisíc, jindy zase za dvacet.

Která z vašich zakázek pro vás byla nějakým způsobem významná?

Pokud nebudu vnímat zakázky z hlediska finančního, tak rozhodně to byly jedle a kaštany na Korsice, staré šest set až osm set let. Jejich kmeny měly obvody kolem dvaadvaceti metrů. A potom dub v Mikulově, který byl vyobrazen už na rytině z první poloviny sedmnáctého století.

Nedávno se vám podařilo získat zakázku v zámeckém parku ve Slavkově. Dokonce to natáčela i Česká televize. O co v ní šlo?

Prováděli jsme tam bezpečnostní ořez stromů, odstraňovali jsme větve bezprostředně mrtvé, prasklé nebo suché. Teprve potom se mohly některé stromy pokácet.

A závěrem, můžete mi říci, co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?

Tak jednak je to, že člověk dělá něco pro přírodu. Ale hlavně jde o to kouzlo, když si člověk uvědomí, že je v koruně stromu, který je tu už pět století a má tu čest na něm něco udělat, pomoci mu.

ROMANA HAHNOVÁ