Příští rok to bude třicet let, kdy se ve Znojmě jel poslední silniční závod motorek. Ten se od války konal téměř každý rok.  Pamětníkem a pořadatelem některých závodů je osmašedesátiletý František Buchal. Plánoval dokonce vydat knihu o motocyklových závodech ve Znojmě, ale nenašel vydavatele.

Kdy se vůbec jel první motocyklový závod ve Znojmě?

Bylo to v roce 1946, kdy se jela na stadionu na Čafce plochá dráha. Bylo to tam jen jednou, pak už se od roku 1947 jezdily městské okruhy. V některých letech se závod nekonal. Delší přestávka byla od roku 1966 do roku 1971. Pánové, kteří to dělali, už byli starší a nechtěli závody pořádat. My jsme byli ještě moc mladí. Nakonec jsme se rozhodli s Petrem Mezníkem a ostatními kamarády, že závody zase začneme organizovat.

Proč se ve Znojmě přestaly jezdit závody motorek?

Nebyly malé balíky slámy, kterými jsme zabezpečovali trať. Potřebovali jsme jich kolem čtyř tisíc. Poslední závod se jel v roce 1983. Byl to třicátý ročník. Už jsme měli připravený termín a dokonce i nachystané programy na rok 1984, ale jednatřicátý ročník už se nekonal.

Staly se během závodů nějaké smrtelné nehody?

Když se jezdil okruh směrem na Dobšice, tak v místech, kde je dnes Interspar, se zabil reprezentant Jirka Koštíř. Tehdy se spustila velká průtrž mračen, on nezastavil a při velkých přívalech deště nezvládl  motorku. Pak se stala v roce 1982 smrtelná nehoda na okruhu v Příměticích. Zde zahynul Olda Kába kvůli technické závadě na motocyklu.

Kdo jsou znojemské legendy motocyklových závodů?

V těch počátcích to byl Bohumír Lengál, Oldřich Klaudinger, František Vlček, Mirek Čada. Pak nastoupili František Chlada. Toho znalo celé Znojmo. Dále Jaromír Brtník, Božek Špičák a kluci Vlčkovi, Milan a Franta.
Potom přišla generace mých vrstevníků. Tehdy se stal ikonou znojemských závodníků Bedřich Fendrich. Kromě toho, že byl závodník, tak byl i konstruktér. Vyrobil si vlastní motorku, která měla značku Juventa. Osmkrát byl mistrem Československa a šestkrát českým šampionem. S ním to byli Mirek Kavan, František Zohn a Zdeněk Šťáva.
Nedá se určit, kdo ze znojemských závodníků byl největší hvězda, protože třeba ve čtyřicátých letech nejezdili mistrovství republiky, ale přesto byli znojemskými ikonami. Po nich pak přišel v osmdesátých letech Petr Vašat. Jako závodník neměl excelentní úspěchy, ale byl velice dobrý a zkušený mechanik. V této roli se dostal až na mistrovství světa.

Konají se ještě takové závody, jaké bývaly ve Znojmě?

Jezdí se, ale bývají to závody veteránů. Účastním se jich jako sportovní komisař. Známý je třeba závod v Hořicích v Podkrkonoší nebo v Uherském Hradišti a Kyjově.

Jak vy jste se dostal k motorkám?

V roce 1956 mě táta poprvé vzal na závody motorek do Brna. Tam mě to úplně pohltilo a už jsem věděl, že chci být u motorek. Navíc ve stejném domě jako já bydlel závodník Miloslav Pojer a přes něho už jsem k motorkám přičichl dříve. Chodil jsem se na motorky dívat, byl jsem jen pasivním účastníkem. V sedmdesátém roce jsem si udělal zkoušky na sportovního komisaře a od té doby až dosud se kolem motorek motám. Spolupracuji se závodníkem Radkem Rousem a ve Znojmě jsme založili motorkářský Klub Racing Team Znojmo.

KUDY SE JEZDILO

Až do roku 1962 závodily motorky v centru města Znojma. V pozdějších dobách vedla trať mimo centrum.

1947 – start i cíl nám. Svobody (zhruba uprostřed lázní)
Po 100 m doleva na ulici Velká Michalská – Horní nám. – Obroková – Masarykovo nám. – Kollárova – nám. Republiky – Čermákova – Mariánské nám. (objíždělo se po levé straně) do ulice Havlíčkova – Sokolská a do cíle. Délka jednoho okruhu 2 280 m

1948 – start i cíl nám. Svobody
Nám. Svobody – Velká Michalská – Horní nám. – Obroková – Masarykovo nám. – Kollárova – nám. Republiky – Vídeňská – Dr. M. Horákové – Rudoleckého – Čermákova – Mariánské nám. – Havlíčkova – Sokolská – nám. Svobody. Délka jednoho okruhu 2 880 m

1951 – start i cíl nám. Svobody
Jede se opačným směrem než v předchozích letech, to znamená, že trasa vede na ulici Sokolská – Havlíčkova – Mariánské nám. – Čermákova – Rudoleckého –  Dr. M. Horákové – Vídeňská – nám. Republiky – Kollárova – Dolní a Horní Česká – Velká Michalská – nám. Svobody. Délka jednoho okruhu 2 870 m

1953 – start i cíl nám. Svobody
Nám. Svobody – Sokolská – Havlíčkova – Mariánské nám. – Rooseveltova – Lužická – nám. Kpt. Otm. Chlupa – Bezručova – Lidická – nám. Republiky – Kollárova – Masarykovo nám. – Obroková – Horní nám. – Velká Michalská – nám. Svobody. Délka jednoho okruhu 2 900 m

1956 – start i cíl před keramikou na ulici Průmyslová
Průmyslová – Vídeňská – Brněnská – Dobšice – vlevo na ulici Znojemská v Dobšicích – Znojmo, ulice Dobšická – Průmyslová – přejezd přes železniční vlečku z Fruty – cíl u keramiky. Délka jednoho okruhu 5 200 m

1962 – start a cíl na odbočce k Nové nemocnici
Trať se odstěhovala mimo město. Od odbočky na Novou nemocnici se jelo na únanovskou křižovatku, kde motorkáři odbočili doleva na Přímětice. V Příměticích jeli směrem na Znojmo a na křižovatce k nové nemocnici odbočili do cíle. Délka jednoho okruhu 5 508 m

1979 – start i cíl se přesunul na přímětické náměstí, dnes u hotelu N. Trať zůstala stejná. Délka jednoho okruhu 5 532 m

Zdroj: Archiv Františka Buchala