Z domku na návsi vybíhá usměvavá žena. Kůže na prodej nemá. S manželem zato provozuje v Želeticích ruční papírnu. „Bydlíme tady sedmadvacet let a jsme tady spokojeni. Když jsme se rozhodli odejít z města na venkov, o volbě místa rozhodla náhoda,“ říká Marcela Davidová.

Její manžel je totiž učitel a při hledání nového místa prostě odešli tam, kde nabízeli i učitelský byt. „Nelitujeme, že jsme zakotvili právě tady. Nyní již máme vlastní dům, ve kterém podnikáme. Vyrábět papír byl můj nápad, miluju knihy a vystudovala jsem obor restaurování papíru. Manžel mě v mém snažení podpořil a pomáhá mi. V tomto netradičním oboru podnikáme od roku 1999. Chodí k nám i školní exkurze. Děti tak mají možnost vyzkoušet si samy, jak se vlastně papír vyrábí. Všichni, kdo k nám přijíždí, chválí, jak jsou Želetice hezká vesnice. Je upravená a máme tu téměř vše, co potřebujeme. Trápí mě ale, že zavřeli zdejší poštu a musíme dojíždět do sousedních Horních Dunajovic,“ povzdechla si Davidová.

To je asi jediná vada na jinak spokojeném životě v Želeticích. „Je zde škola, kam chodily naše děti od první do deváté třídy. Naše vesnice nestárne, mladí odsud neodchází, jak tomu bývá v některých okolních obcích. Nechybí tady koupaliště, tenisové kurty a funguje zde divadelní spolek Želetín,“ doplňuje Davidová.

Místní ochotnický soubor vystupuje na prknech, která znamenají svět již téměř sto let. V režisérské židli sedí od padesátých let minulého století dnes již osmaosmdesátiletý Jaroslav Seidl.

„Další představení sehrajeme místním milovníkům divadla jednadvacátého dubna právě u nás v Želeticích, v sále staré školy. Půjde o Moliérův kus s názvem Chudák manžel. Scházíme se ke zkouškám dvakrát týdně,“ přibližuje jeden z herců spolku a zřejmě i budoucí režisér, padesátiletý ochotník Karel Karpíšek.

Cestou ze Znojma nelze projet bez povšimnutí kolem místního kostela. V těsné blízkosti je totiž malá prosklená budova sloužící jako hasičské mini muzeum.

„Starou stříkačku jsme našli při úklidu požární zbrojnice. Natřeli jsme ji a všem bylo líto ji neukázat lidem. Přidali jsme i staré uniformy a přílby. Takhle si naši expozici může prohlédnout každý projíždějící díky tomu, že je blízko hlavní silnice,“ vysvětluje záměr hasičů starosta Želetic Miroslav Bazal.

Bez povšimnutí nezůstane ani bývalý zámecký park. Dnes již v ničem nepřipomíná původní zarostlou džungli, lemující levou stranu silnice do Horních Dunajovic. „Park jsme začali obnovovat roku 1999. Dnes je to příjemné odpočinkové místo s lavičkami a trávníkem. Tento prostor byl původně zámeckým parkem, dochovaná brána byla vjezdem do zámku, kde sídlili Walldorfové,“ popisuje starosta.

Šťastný konec měl spor týkající se Harantova domu. Dnes zde spokojeně žije pět důchodců. „Majitel nemovitosti zemřel bez dědiců a dům měl připadnout státu. O jeho získání se zasloužil bývalý senátor Vladimír Železný. Dnes je zde Dům s pečovatelskou službou a svůj nový domov zde našli také důchodci z okolních vesnic,“ chlubí se starosta.

Želetice získaly před devíti lety dokonce titul Vesnice roku Jihomoravského kraje. „Náš starosta se snaží vesnici zkrášlovat a stará se o to, aby se zde místním dobře žilo,“ zakončuje Marcela Davidová.