Režisér Mostu Jan Prušinovský: Mám oblíbené herce a nebojím se je neobsadit

Kde jsou kořeny vašeho zájmu o film?
Kamarád mého otce byl nadšený filmový fanoušek. Začal mi nosit časopisy nebo knížky a vodil mě do kina Ponrepo. Ve čtrnácti jsem tedy nadšeně hltal knihy o Bergmanovi a italském neorealismu, aniž bych tomu pořádně rozuměl.

Na FAMU jste prý býval exot. Jak se to projevovalo?
Výběrem témat. Na FAMU všichni píšou o svém nitru, a to převážně vážně. Já psal o fotbale, převážně nevážně.

Kdysi jste při rozhovoru Stephenu Frearsovi vyčetl, že točí romantické ptákoviny. Nevyčetl vám někdo, že točíte ptákoviny?
Ano, vyčetl. Snažím se reagovat stejně, jako tehdy reagoval Stephen Frears.

Iva Janžurová: Chtěla bych se dožít stovky, ale musím o tom vědět

A to bylo jak?
Jeho odpověď byla velice velkorysá. Bylo mi okolo dvaceti, snažil jsem se být drzý a dotěrný. On mě stejně neposlal pryč. Místo toho mi vysvětlil, že snažit se natáčet poctivě i takzvané podřadné žánry má svůj smysl. Frears i přes neuvěřitelné úspěchy dokázal zůstat skromný a trpělivý, až jsem se vedle něj styděl.

Vadilo by vám, kdybyste se po úspěchu seriálu Most! stal jednou provždy „režisérem Mostu“?
Po Okresním přeboru jsem se jednou provždy stal „režisérem Okresního přeboru“. Tehdy jsem se s tím smířil.

Budí ve vás úspěch pýchu?
Budí ve mně pýchu, ale ještě víc nejistotu a strach.

Při přípravě seriálu Most! jste se zajímal i o historii tohoto města. Jste vždy tak důsledný, než něco začnete točit?
Myslím, že být důsledný je docela dobrá vlastnost. Myslím, že člověk by měl vyprávět o věcech, o kterých ví co nejvíc. Když člověk vypráví o věcech, o kterých moc neví, nebudí důvěru.

Co vás nutí do další práce?
Zkusit to trochu jinak, zkusit to líp a složenky.

Než se do něčeho pustíte, musíte si být jistý, že výsledek bude stát za to?
Než se do toho pustím, musím si být jistý, že mě to baví.

Herečka Erika Stárková: Lidé moc neznají moji druhou, odvrácenou stranu

Je nějaké téma, žánr, něco, co by vás určitě nebavilo?
Zcela určitě bych nedokázal táhnout takové ty dekádu trvající projekty typu Big Bang Theory nebo Přátelé. Mám pocit, že tvůrci, kteří se takto obětují, se dostanou do nějaké pasti, ze které není cesta ven. Mají můj obdiv, ale zároveň mě titulek s jejich jménem pod stejnou znělkou každý rok prostě nějak děsí.

Když se v něčem neshodnete se scenáristou, jste schopný ustoupit, nebo musí být nakonec po vašem?
Naučil jsem se, že ten nejlepší nápad nemusí být ten můj. Ale také jsem se naučil obhájit si svůj nápad, pokud ho považuji v danou chvíli za nejlepší.

Nejste náhodou režisérem i proto, abyste si mohl své scénáře natočit po svém a nikdo vám je nepředělával?
Jsem režisérem asi především proto, že mé scénáře nikdo nechtěl vůbec natáčet.

Režírujete i doma? Organizujete, říkáte, jak co bude?
Asi jen týden po natáčení, dokud mě rodina neupozorní, že už nejsem v práci.

Co vlastně děláte rád, kromě režírování a psaní?
Rád hraju hokej, počítačový hry se synem, zastřihávám stromky a keře, rád míchám beton a strašně rád tapetuji.

Koukáte se na televizi?
Často si ji pouštím, abych usnul. A většinou opravdu usnu.

Marek Lambora: Seriál Slunečná má stanovený počet dílů. Nekonečný asi nebude

Máte své oblíbené filmy a seriály?
Je několik filmů, které si pouštím každý rok, abych si připomněl, proč se mi tak líbí.

Můžete nějaké jmenovat?
Intimní osvětlení, Taxikář, Byt, Připoutejte se, prosím… Je jich víc.

Teď se chystáte režírovat v Divadle Na zábradlí. Už jste někdy pracoval s takovým divadelním souborem?
Ne, s takovým souborem, jako je Divadlo Na zábradlí, jsem ještě nikdy nepracoval. To je vám ale soubor!

Jak to myslíte?
Nemám s divadlem zase tolik zkušeností, ale co mě na něm zaujalo, je právě práce se souborem. Jako filmař si na každý film soubor vlastně skládám sám. V divadle je to jinak, tam přicházíte do nějaké party lidí, která spolu nějak žije a funguje bez vás. Jste tam trochu host. Zažil jsem skvělou partu v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Byl to takový stmelený, hladový a soustředěný kolektiv. Na zábradlí cítím zase něco jiného. Cítím potřebu se bavit, uvolnit se a trochu blbnout. Takže zase trochu jiný zážitek.

Hra Zlatá pláž má být crazy komedie. Jak podle vás taková crazy komedie má vypadat? Co v ní nesmí chybět?
Jak má taková crazy komedie vypadat, to nevím. Trochu to hledám. Ale asi by to mělo být legrační. A určitě by to měla být pravda!

Spolu s Jaroslavem Žváčkem jste napsal i scénář. Co vás k němu inspirovalo?
Mě asi vůbec nic. Napsal to vlastně celý Jarda. Já jsem mu jenom říkal, co si myslím, že je dobrý, a co blbý. Takže jsem mu to víceméně už předem celé zkazil.

Herečka Petra Hřebíčková: Ke čtyřicítce jsem si nadělila rovnátka

Může ošklivý člověk beze škol dosáhnout životního štěstí, jak stojí v anotaci k inscenaci?
Vědomí toho, že životního štěstí nelze dosáhnout, mě činí šťastným.

Jednu z rolí ve Zlaté pláži bude mít i Petr Čtvrtníček, s nímž jste natočil seriál Autobazar Monte Karlo. Patří k vašim oblíbeným hercům?
Petra Čtvrtníčka často strašně rád hladím po hlavě. Takže zřejmě bude patřit k mým oblíbeným hercům.

Režiséři své oblíbené herce prostě mívají. Také některé z nich rád obsazujete opakovaně?
Mám některé velmi oblíbené herce, ale nebojím se je neobsadit!

Loni v létě jste natáčel vztahovou romanci s příznačným názvem Chyby. Jak to s ní vypadá a kdy ji uvidíme?
Ten film je v tuhle chvíli dokončený a čeká se, až nám zase povolí kina.

Když uděláte chybu v práci nebo v osobním životě, jak s ní dál pracujete?
Nejdřív si ji samozřejmě strašně dlouho odmítám přiznat. Když si ji konečně přiznám, bývá už pozdě. Navíc většinou si v tu dobu už zase odmítám přiznat další chybu.

Iveta Toušlová: Chcete-li rozesmát Boha, vyprávějte mu o svých plánech

Jak se změnily vaše plány a váš život kvůli pandemii koronaviru?
Scenáristika je hodně samotářská práce. V tomto smyslu se toho zase tolik nezměnilo. Takže dál sedím doma a píšu. Jen teď to tak trochu nemá výstup. Není to zrovna motivující. Vlastně je to docela dost demotivující!

Máte teď víc času na manželku, na děti, na koníčky?
Na manželku, na děti a na koníčky jsem měl čas vždycky. Kdybych na ně nikdy neměl čas, tak bych se asi už dávno zbláznil.