Původním povoláním instalatér se před víc jak třiceti lety postavil do čela zanedbané obce, která byla na černém seznamu vesnic určených k zániku. Hned za domy obyvatel trčely ještě ostnaté dráty ostře střeženého hraničního pásma. „Začátky byly krušné, neměli jsme rozpočet, úřadovna byla bez topení, sociálního zařízení a hlavními obyvateli v ní byly myši. Natahali jsme sem jen nějaký starý nábytek a začalo dobrodružství,“ vzpomíná Kincl.

Cesty v obci byly prašné, lidé neměli vodovod, kanalizaci, čistírnu odpadních vod. „Na noc jsme vypínali i veřejné osvětlení, protože jsme byli bez peněz. Lidé nemohli stavět, protože tu byla nařízená stavební uzávěra,“ dodává starosta.

ANKETA: Jak se žije ve Vratěníně?

Podívejte se na odpovědi ve videu:

Předvolební reportáž z Vratěnína. | Video: Deník/Dagmar Sedláčková

Navzdory tomu ale podle něj obyvatelé obec udržovali a pořádali také kulturní akce. „Mělo smysl se pokusit o záchranu obce. Vratěnín se osamostatnil a jako první obec na Znojemsku měl i hotový Plán obnovy venkova. Získali jsme první dotaci a začali s kanalizací a čistírnou odpadních vod. Dodnes si je provozujeme sami,“ říká Kincl.

Oživení vesnice ocenila i komise soutěže Vesnice roku, od té doby několikanásobně. Dnes mají obyvatelé vše, co k životu potřebují a nejen to. Návštěvníka uchvátí vzorně upravená obec, se zelení a opečovávanými památkami. Úřad sídlí v citlivě zrekonstruované poštovní stanici ze sedmnáctého století, která kdysi sloužila také jako hostinec s ubytováním i stájí pro koně na kupecké cestě z Prahy do Vídně. Na exkurze tam jezdí lidé v autobusech.

Martin Kincl ale neustále zdůrazňuje, že to není jen jeho zásluha. „Nemám to rád, bez spolupráce zastupitelů a lidí v obci bych sám nic nedokázal. Je to práce nás všech,“ připomíná opakovaně.

Podívejte se, kdo chce být starostou ve Vratěníně. Klikněte ZDE.

K zatím dvaadvaceti bytům včetně tří bezbariérových pro důchodce chce nyní vybudovat další. Vzniknout mají nově v někdejší budově školy, kterou obec před nedávnem koupila. Na nových parcelách, které obec zasíťovala, už lidé staví domy. „Je pro nás důležité udržet mladé rodiny v obci, proto jsme stavební pozemky vlastně dotovali částkou kolem šesti milionů korun. Dřív jsme je prodávali za padesát korun za metr čtvereční, teď za sto šedesát pět korun,“ sděluje překvapivě nízkou cenu starosta.

Při rozhovorech s obyvateli je znát spokojenost a soudržnost. „Líbí se mi ve Vratěníně úplně všechno, jsem maximálně spokojená. Prostředí, vztahy mezi obyvateli, všechno. Co se mi nelíbí nebo chybí? Vůbec nic mě nenapadá,“ nepochybovala například Lenka Nováková.

Podle některých, chybí v obci už jen koupaliště, zásadní nedostatky prý nepociťují. „Moc co zlepšovat už tady asi není, jen ty přerostlé kaštany by chtělo prořezat,“ přidává se s úsměvem čtyřiasedmdesátiletý Karel Kružík.

Společně se obyvatelé schází na akcích jako je například Vánoční průvod a vyhánění oveček na Štědrý den, novoroční ohňostroj, obecní ples, velikonoční řehtání, pálení čarodějnic, oslavy MDŽ a také unikátní retro oslavy Prvního máje. „Nechybí dobové oblečení, průvod s mávátky, alegorickými vozy a transparenty,“ popisuje Kincl. Do organizace se zapojují všichni včetně dobrovolných hasičů.

Kompletní informace o volbách na Znojemsku najdete ZDE.

Nástupce si zatím žádného Martin Kincl nevychoval. „Možná vzejde už z těchto voleb, vše je ale připravené tak, aby navázal na rozdělanou práci. K malým obměnám v zastupitelstvu vždy po volbách docházelo, ale vždycky jsme se dokázali na projektech dohodnout,“ oceňuje.

Za svého působení si v kanceláři starosty povídal s prezidentem Václavem Havlem, který obec navštívil, Josefem Luxem i Petrem Pithartem. „Bylo to inspirující a obohatilo mě to. Stejně jako když jsem díky starostování pronikl hlouběji do historie, nejen Vratěnína ale i okolních vesnic. Dluh cítím jen vůči vlastní rodině, na kterou už moc času nezbývalo. Vyrostly mě dvě dcery ani nevím jak,“ bilancuje Kincl.

Městys Vratěnín leží v západní části znojemského okresu, v blízkosti hranice s Rakouskem, na rozhraní Čech a Moravy. Z původně slovanské osady se během staletí stala převážně německá obec. Po obsazení Sudet německou armádou museli z Vratěnína odejít čeští obyvatelé, po válce došlo k odsunu Němců. Do Vratěnína přišli noví osídlenci, převážně z nedalekého vnitrozemí. Vratěnín byl typickou pohraniční obcí, která zažila kolektivizaci a byla odsouzena k zániku.

Po roce 1989 se do Vratěnína vrátila samospráva a Vratěnín se přihlásil do nově se rozvíjejícího Programu obnovy vesnice. Obec byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou a v seznamu památek má 21 chráněných objektů. V roce 1996 byl Vratěnín vyhlášen Vesnicí roku ČR.

V roce 2014 ve stejné soutěži získala obec Zlatou cihlu za obnovu objektu bývalé Poštovní stanice, Diplom za péči o historickou zástavbu obce, Mimořádné ocenění za práci při obnově venkova.

Nedávno byl obci navrácen status městyse, žije v něm necelých 300 obyvatel.

Občas prý i ve Vratěníně, který získal nedávno zpět i statut městyse, zazní kritika. Na moc posečené nebo naopak neposečené trávníky či peníze investované do obnovy památek. „Nejde se zavěčit všem a je to jedině dobře, že jsou kritici, člověka to udržuje v kondici,“ bere připomínky Kincl s nadhledem.

Mezi nejdéle sloužící starosty na Znojemsku patří kromě Martina Kincla také kandidující Petr Cejpek ze Šumné, osmapadesátiletý Petr Zálešák z Jaroslavic či šestačtyřicetiletý Libor Oujezdský z Onšova.

Předvolební reportáž Deníku: Proč právě Vratěnín?
close Dagmar Sedláčková info Zdroj: Deník zoom_in Dagmar Sedláčková
Z obce určené k zániku vybudoval malebnou vesnici plnou zeleně a opravených historických domů. Je jedním z mála nejdéle sloužících starostů na Znojemsku. Martin Kincl nemůže přestat ani ve svých pětašedesáti letech. Plný elánu a nových plánů kandiduje letos znovu. V pořadí už po osmé v řadě. I když obyvatelé většinou říkají, že v obci, která se nedávno stala městysem, se už nedá nic zlepšovat, on má jiný názor. Podařilo se mu koupit do vlastnictví obce budovu někdejší školy a chce ji přestavět na byty, o které mají mladí velký zájem. Cesta do obce na hranici s Rakouskem je klikatá a zdlouhavá. Vede jakoby na konec světa. „Nebo na jeho začátek,“ oponuje poznámkám Martin Kincl. Na tom začátku či konci světa ale uvítá návštěvníky nečekaná oáza opravdové historie, zeleně a dýchne na něj pohoda a také nehraná člověčina.

Dagmar Sedláčková, redaktorka Znojemského Deníku