Už více než čtvrt století baví milovníky tvrdého big beatu rocková kapela Kraken. Na klasických zábavách umí stále pořádně rozparádit příznivce tradičních českých rockových skladeb. Zpěvák Robin Trilec si nedávno dokonce splnil svůj muzikantský sen a zazpíval si v mašůveckém klubu Boomerang s Láďou Křížkem. Na své hudební začátky v dobách totality vzpomínají s úsměvem a nostalgií.

Kapela vznikla v červenci 1987 v Hlubokých Mašůvkách a jejími členy byli kytarista Jarda Sklenář, basák a zpěvák Honza Krejčí a bubeník Robin Trilec, který také zpíval.

„Kapela měla od počátku rockového a metalového ducha. Po návratu z vojny brzy vystřídal Robina na postu bubeníka Petr Salát. Robin začal sólově zpívat. Byl to skutečně dobrý tah a zpěvákem kapely je dodnes," vzpomíná frontman Jaroslav Sklenář.

Následovalo období velkých změn, příchodů a odchodů. Snad každý si na čas odběhl do jiné kapely, aby se zase po čase vrátil. Krakenem prošla snad třicítka muzikantů. V současné sestavě se na pódiu představuje kromě zpěváka Robina Trilce, frontmana Jardy Sklenáře a bubeníka Petra Saláta i basák Čestmír Brázda. Posledně jmenovaný byl členem kapely již roku 1988, od tvrdého big beatu ho odvedly na close Kraken: rocková zábavová kapela, která vznikla před více než pětadvaceti lety. zoom_in čas vojenské povinnosti. Ke Krakenům se vrátil znovu roku 2010. „Česťa je z nás jediný, koho muzika živí. Hraje ještě v Sabrin bandu, což je více méně plesová záležitost. Ale rock má v krvi a muzicírování s námi si užívá," usmívá se kapelník.

Svým příznivcům servírují s gustem a energií sobě vlastní převzaté věci známých rockových kapel. „Lidé chtějí slyšet to, co dobře znají. Teprve až zahrajeme Kabáty, nahrnou se nadšeně na plac. Pořád je zájem o Kerny, Titanic nebo Citrony. Je skvělé vědět, že máme více než dvacet let své skalní fanoušky, kteří už na naše akce vodí i své potomky. Vidíme stejné obličeje, stejné džísky i nášivky. Jen někde občas ubylo vlasů a přibylo vrásek," popisuje Trilec.

Domovská zkušebna a základna kapely je stále v Hlubokých Mašůvkách. „Zkušebnu máme v bývalém mrazáku pro Lacrum. Je tam pořádně chladno po celý rok, ale v zimě je tam tepleji než venku. Naše útočiště je hned za klubem Boomerang, kde také poslední dobou nejčastěji hrajeme. Je to praktické, klub totiž provozuje náš bubeník Petr Salát. Bedny a veškerou aparaturu tak přeneseme jen o pár metrů dál a odpadají tak nepříjemné náklady na dopravu," vysvětluje s úsměvem Sklenář.

Hudební a životní sen si splnil nedávno zpěvák Robin Trilec. V Boomerangu si totiž s chutí zazpíval duet s Láďou Křížkem. „Klukům z Vitacitu se v Mašůvkách moc líbilo. Příště vezmou sebou i manželky. Křížek je skvělý muzikant a úplně obyčejný chlap. Nijak se nad nás nepovyšoval, i když je slavný," pochvaluje si Trilec.

Začátky kapely za totality nebyly pochopitelně vůbec snadné. Ke koloritu té doby patřilo skládání kapelnických zkoušek a přehrávky, na kterých odborná komise povolila, či nepovolila fungování hudebního souboru.

„Patřili jsme pod osvětovou besedu v Hlubokých Mašůvkách. Musel jsem složit kapelnické zkoušky. To se mi podařilo hlavně díky Petru Nešetřilovi, který hraje dnes ve Freebandu. Poradil mi, co budou chtít členové komise slyšet. Součástí složitého schvalovacího procesu byly i přehrávky. Měli jsme na sobě dederonové košile a tesilové kalhoty. Na rockovou image jsme museli pochopitelně zapomenout. Zahráli jsme soudruhům Dajánu a předstírali slušné hochy. Problém byl i s názvem kapely. Kraken jim nezněl moc libě. Namluvili jsme jim, že jde o holandskou pohádkovou postavu, něco jako u nás kašpárek," vzpomíná frontman.

Název skupiny je inspirovaný filmem Souboj titánů. „Snímek jsem viděl roku 1984 a mořskou příšeru jsem si už tenkrát vybral jako jakéhosi maskota své budoucí kapely. Všechny tehdejší metalové světové skupiny to tak měly," vysvětluje Sklenář.

Přehrávky dopadly naštěstí díky dederonu a Dajáně dobře, kapela mohla hrát a kladně ovlivňovat mládež, jak přislíbil kapelník při skládání zkoušek. „Pochopitelně chodily po zábavách neohlášené kontroly. A nestačily se divit. Úzké Robinovy kalhoty, okovaná bunda a celé jeho démonické vzezření nijak nekorespondovaly s představou zástupců tehdejšího režimu o fungování hudebního souboru. Naštěstí brzy přišla sametová revoluce a Kraken mohl jet dál," libuje si Sklenář.

Ke skalním a letitým fanouškům patří i jeho bratr Marcel. „Kluky poslouchám od svých třinácti let. Nechybím snad na žádné zábavě. Manželka nedávno spočítala, že pokud bychom nechodili na Krakeny, mohli bychom jet na dovolenou k moři," žertuje Marcel Sklenář.