„Tu desku jsem měl za dvě a půl hodiny nahranou. Je na ní sedmnáct písniček. Šest z nich jsem vytáhl ze šuplíku a ostatní jsou čerstvě napsané,“ přibližuje vznik desky Záviš. Zajímavostí nové desky bude pro posluchače určitě spolupráce dvojice profesionálních muzikantů.

„Nahrával se mnou jeden kontrabasista a také houslista. Oba velcí profíci, filharmonici,“ říká Záviš. Desku ve Vagonu pokřtili herec Radomil Uhlíř a frontman kapely Visací zámek Jan Hubert.

V posledních letech hraje a zpívá Záviš na koncertech po celé republice. „Víc hraji v Čechách, než na Moravě. Třeba v Praze mám dvě domovské scény. Jednu na Viktorce a druhou je právě klub Vagon na Národní. V posledních pěti letech tam hraji každý měsíc,“ vysvětluje Záviš.

Na jeho koncertech se schází velmi mladí lidé, kteří ještě nedávno chodili na základní školu, najdete tam však i důchodce. „Moje hudba je opravdu pro široké masy. Na nedávném koncertě v Českých Budějovicích jsem měl třeba jak šestnáctiletého kluka, tak i šedesátiletého pána. Svoji hudbu nikomu nevnucuji, nikoho tím neotravuji. Kdo chce, tak si mě někde vždycky najde,“ vyznává se muzikant.

Záviš je již léta žánrově zaškatulkovaný jako takzvaný pornofolkař. Svým věkem už však překročil padesátku. Soudě podle jeho textů, vůbec nestárne. „Myslím si, že jsem pořád stejný. Sice jsem starší, ale valím furt dál. Podobně jak píšeš, tak musíš i žít. Lidi by ti nevěřili,“ tvrdí Záviš.

Za samostatnou kapitolu považuje svoji práci spisovatele. Vydal celkem pět knížek, z nichž nejznámější je asi Oběšený Petr. „Když vím, že text není na písničku, že bych to zbytečně rozpitvával, tak to nechám tak, v podobě říkanky nebo minipovídky,“ dodává.

Ročně se lidem představí asi na sto padesáti koncertech po celé republice. Jak to zvládá? „To víš, že nemůžeš furt chlastat, to bys nevydržel,“ usmívá se vlasatý muž.

Závišovi znojemští příznivci se mohou na domácí křest nové desky těšit před vánočními svátky. „Desku společně s rabijáky pokřtíme tradičně v Gogu, kde jinde?“ uzavírá Záviš.