VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bojové umění Číňanům otevírá lepší život, říká Michal Stejskal z Blanska

Blansko /ROZHOVOR/ – Je krásné, když si lidé mohou plnit svoje sny, a Michal Stejskal z Blanska k těmto šťastlivcům patří. Loni žil půl roku v Číně a zdokonaloval se ve svém dlouholetém koníčku bojovém umění kung fu.

31.1.2013
SDÍLEJ:

Michal Stejskal v Číně.Foto: archiv Michala Stejskala

Kung fu není v Česku přeci jen tak známé jako v Číně. Můžete ho, prosím, blíže představit?

Výraz kung fu znamená dovednost nebo dokonalé zvládnutí jakékoliv činnosti, všeobecně je však nejčastěji označením pro čínské bojové umění. Dá se rozdělit podle řady kritérií. To nejzákladnější je zaměření na vnější a vnitřní tělo. Já nejprve začínal s vnějším Kung fu. Zlákalo mě to zhruba ve čtrnácti, když jsem viděl nějaké čínské filmy. Líbilo se mi, že se tam hodně skákalo, taková ta pestrost akrobacie a výbušnosti. Postupně jsem se ale začal orientovat na sebepoznání a práci s energií a dostával jsem se k vnitřním stylům kung fu. Těmi nejzákladnějšími jsou Tai Chi (taj či), Xing yi (sin i), Ba gua (pa kua) a Qi gong (čchi kung). Kolébkou těchto stylů jsou čínské hory Wudangshan.

Právě sem do Wudangských hor jste vloni na půl roku odjel, abyste tam studoval na WuDang Taoist Traditional Kung Fu Academy. Jaké byly vaše první čínské dny?

I když jsem o Číně už něco věděl, realita mě nakonec hodně překvapila. První seznámení proběhlo už v letadle, kdy většina cestujících byli Číňané a oni mají takovou povahu, že stoprocentně poslouchají svoje tělo. Ozývalo se tedy pořád nějaké pochrchlávání a i další zvuky, pak si jeden zul boty a letušky nestačily běhat s voňavkami. Po příletu na letiště v Pekingu jsem si zase uvědomil jejich megalomanství. Obrovská letištní hala, kdy jsme pak s kamarádem asi deset minut museli jet k východu vlakem. Velmi silným zážitkem byla jízda vlakem. Město Wudangshan, ve kterém sídlila má škola, totiž leží ve střední Číně v provincii Hubei a je od Pekingu vzdáleno třiadvacet hodin jízdy.

To musela být docela dobrodružná cesta…

Leželi jsme s Číňany ve spacím kupé a opět jsem bohužel poznal, jak dávají zcela průchod přáním svého těla. (smích) Navíc jsou strašně nepořádní, ale vždy je tam někdo, kdo to uklidí. Na druhou stranu musím říct, že jsou Číňané usměvavější a otevřenější než Češi. I když jazyk je velkou bariérou, anglicky uměl ve Wudangshan málokdo, vždycky se chovali velmi vstřícně a přátelsky. Přestože je to zhruba dvouset tisícové město, měl jsem pocit, jako by se tam všichni znali. Posedávali na ulicích, vykládali si a hráli hry. Jsou hrozní gambleři.

Vaším hlavním cílem v Číně bylo zdokonalit se v bojovém umění. Jak probíhala výuka?

Studenti byli rozděleni do několika tříd, z nichž většina z nich byla tvořena jen čínskými studenty ve věkovém rozmezí od pěti do dvaceti let. Pak byla jedna třída Nečíňanů, většinou lidí ze západu, kteří zde studovali pět let. A poslední skupinou, kde jsem byl i já, byla free class, tedy volná třída, kde byli cizinci, kteří na škole studovali kratší dobu.

Normální denní program začínal o půl šesté hodinovým cvičením, které bylo zaměřeno na dech, meditaci a protažení. V sedm hodin byla snídaně a od půl deváté do jedenácti hodin býval trénink v chrámu, který se nacházel vedle školy. V tomto tréninku bylo hodinové základní cvičení pro všechny a zbytek času každý cvičil podle svých individuálních potřeb. Měl k dispozici svého kouče a navíc po trénincích chodil Mistr Yuan Xiu Gang. Výuka byla převážně praktická, ale samozřejmě každý se mohl ptát i na teoretické věci. Číňané ale nejsou zvyklí se ptát, oni prostě jen následují, plní příkazy a výsledky se pak dostaví. Časem zjistí, k čemu jim například je, že v určité pozici stojí deset minut.

Vraťme se k dennímu režimu …

Ve dvanáct hodin býval oběd a do tří hodin odpolední klid. Pak následoval odpolední dvouhodinový trénink, který se ale někdy přes léto, kdy byla čtyřicetistupňová vedra, rušil. O půl šesté byla večeře a od sedmi do půl deváté večerní trénink.

Bylo to hodně náročné?

Byl velký rozdíl mezi třídami Číňanů a cizinců. Číňané mají tréninky velmi fyzicky náročné, zažil jsem, jak mladí kluci po tréninku padali do bezvědomí. Cizinci, kteří tam studují pět let, to mají lehčí a my ostatní ve free class jsme si to hodně dělali podle sebe, tam pak šlo spíš o pevnou vůli a překonávání se.

Samozřejmě nejenom pohybem je člověk živ, takže jak vám v Číně chutnalo?

Jídlo bylo dobré, ale bohužel se velmi často opakovalo. Na oběd a večeři se vždycky do společné jídelny donesl velký kotel s rýží, ze kterého si každý nabral, a pak jsme ještě dostali na stůl nějaké přílohy, například míchaná vajíčka s rajčaty, brambory, vařenou zeleninu a občas maso, toho ale bývalo dost málo. Na snídani bývaly kynuté knedlíky se zelím nebo luskami a druhou variantou byla nudlová polévka, ta mi chutnala nejvíce. Ke každému jídlu navíc byla rýžová voda. Bylo to něco podobného, jako když máte vodu po uvaření varného sáčku rýže, ale ještě o něco hustší. Ptal jsem se, k čemu je to dobré, a můj kamarád mi říkal, že to předchází žaludečním problémům. Později jsem se dozvěděl, že se to používalo jako zpevňovač do cihel při stavbě čínské zdi. (úsměv)

Zašli jste i do města na jídlo?

Samozřejmě že jsme do města občas na něco dobrého zašli. Například na ulici prodávali takové zhruba dvaceticentimetrové válce, říkali jsme jim smaženky, které když jsme je dochutili solí a česnekem, chutnaly úplně jako langoše. Přiznávám ale, že domů jsem se na jídlo hodně těšil, hlavně na smažený sýr nebo respektive na sýr v jakékoliv podobě. Sehnat v Číně tvrdý sýr je velmi těžké.

Už jste zmínil, že většina tříd ve škole byla čínských. Je to běžné i v jiných částech Číny, že se lidé věnují bojovému umění?

Ano, a jak by si někdo mohl mylně myslet, bojovému umění se věnují nejen muži, ale i ženy. V Číně funguje velké množství škol, a přesto každá z nich nemá o studenty nouzi. Je to způsobeno tím, že hodně lidí je chudých a pro mladé lidi může být studium na nějaké takové škole branou pro lepší život. Například, že se mohou dostat do armády nebo k policii.

Od letošního ledna začínáte vnitřní wudangská cvičení vyučovat v Blansku. Čím byste na svou výuku nalákal? Proč by lidé měli s bojovým uměním začít?

Důvodů je několik sebeobrana, postupné zlepšování fyzické kondice, zpevňování celého těla, zvláště dolních partií, a také duševní hygiena. Velkou výhodou je, že si cvičení může každý přizpůsobovat podle svých možností, takže je vhodné i pro starší lidi. Při cvičení jde o vědomý pohyb, to znamená, že tělo vykonává přesně to, co chceme, získává v sobě větší vnitřní sílu. Ve zkratce by se dalo říct: Od cvičení k životní filozofii.

Na co nejvíce z toho půlroku vzpomínáte?

Na přátele z celého světa, ale bohužel také na tvrdý návrat do reality. Letadlem jsem si totiž nemohl převézt meč, který jsem si tam koupil, s nímž jsem celou dobu cvičil a na který mi navíc můj nejlepší kamarád udělal tradiční omotávky. Měl jsem k němu tedy hodně vzpomínek, ale pracovníci na letišti byli neústupní. Měl jsem nárok jen na jedno zavazadlo a meč byl brán jako druhé. Musel bych za něj zaplatit sto dvacet eur, které jsem v tu chvíli neměl. Nemohl jsem ho ani poslat poštou, takže nakonec jsem ho věnoval jedné slečně na informacích, která se mi snažila pomoci. Smutné na tom navíc je, že šlo o specifický typ meče, který jde těžko sehnat, nikde na internetu jsem ho zatím nenašel.

Autor: Dagmar Kulaviaková

31.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté Znojma prohráli na tripu oba zápasy. V Salzburgu i Dornbirnu.

Orlí mantra pro postup do play-off: tři výhry v řadě

V Popicích u Znojma vzniká muzeum Charlese Sealsfielda
7

Znojmo dostalo darem dům Charlese Sealsfielda

Videosouhrn SPECIÁL: Česko zpívalo koledy. Podívejte se

Ve stejnou chvíli zpívalo neuvěřitelných 125 tisíc lidí po celé zemi stejné vánoční koledy. Přinášíme vám speciální vydání videosouhrnu, díky kterému budete moci nasát vánoční atmosféru z mnoha míst najednou.

Bezpečně i v noci. V Brně vznikla první učebnice jízdy autem za tmy

Brno /ANKETA/ – Unikátní učebnici zaměřenou na jízdu v noci vytvořili experti z Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Příručka teď míří do českých autoškol. Poradí řidičům například v tom, jak ve tmě zabránit srážkám s chodci.

Placené parkoviště? Místní budou mít v Mikulově přednost na úkor turistů

Jižní Morava – Největší problém je, že nikdo neví, jak se má systém parkování změnit. Tak reagoval na plánované dopravní změny v Mikulově na Břeclavsku tamní obyvatel Michal Solařík. A není jediný. „Na městském facebooku lidé v diskuzi marně hledají odpovědi,“ prohlásil. Mikulov hodlá pomoci místním. Ty upřednostnili i při parkování v centru Znojma.

Lucrezia se Zonygou oživí pověst O obří hlavě

Znojmo - Kouzlu rytířské doby propadl Antonín Maceček před sedmnácti lety. Založil kapelu Lucrezia Borgia, pořídil dobové kostýmy a společně se svými muzikanty je vítaným zpestřením historických akcí či hudebních slavností. Jejich muziku lze přirovnat k historizujícímu folku. Nyní se Maceček rozhodl zhudebnit znojemskou pověst O obří hlavě. „Těsně před Vánocemi vyjde dlouho slibované nové dvojcédéčko se zhudebněnou pověstí,“ prozrazuje Maceček.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT