Nejnavštěvovanější kino jihu Moravy slaví šedesát: odstartovalo novou éru

Lepší dárek k šedesátinám nemohl areál, který Boskovicím může závidět nejen sousední Blansko ale i ostatní města v kraji, dostat. Účinkující i publikum mají důstojnější zázemí včetně šaten a toalet. Město investovalo i do digitální promítací techniky. „Přitom zhruba od druhé poloviny devadesátých let vypadal zchátralý amfiteátr na zavření. Bylo to temné období. Částečně ho později nastartovalo půjčení digitální techniky. Zlom však přišel až s kompletní rekonstrukcí. Doufám, že letní kino neřeklo poslední slovo. Diváci i promotéři o něj velmi stojí a má dobře našlápnuto,“ řekl Deníku bývalý ředitel Kina Boskovice Radek Pernica.

Komedie Vlastníci slavnostně znovuotevřela Letní kino Boskovice

První snímek v letním kině promítali Boskovičtí druhého září 1961. Na plátně tehdy běžel film Posvícení. Se samotnou stavbou začali dělníci o pět let dřív. Původně se však mělo jednat jen o stálé pódium s hledištěm pro pořádání různých slavností. O letním kině rozhodli úředníci až později. „Původní návrh jsme dvakrát přepracovávali, nakonec na promítání filmů sedmdesátimilimetrového formátu. Takže jsme měnili půdorys pódia a hlediště a rozšířili už hotovou část pódia. Tak vzniklo kino s největší promítací plochou ve střední Evropě,“ popsal v roce 1968 pro Vlastivědné listy Boskovicka tehdejší předseda komise pro výstavbu Karel Kovařík.

Největší ve střední Evropě

Stavební úpravy venkovního amfiteátru dokončili dělníci až v roce 1968. Pohodlně se do něj usadilo kolem tří tisíc lidí. Při promítání západních filmů, ale byly běžné návštěvy atakující pět tisíc diváků. Ti promítání sledovali i z okolních stromů. Boskovické letní kino mělo unikátní promítací plochu dvaatřicet krát čtrnáct metrů, největší ve střední Evropě. Ta se zachovala dodnes. Původní promítací plátno však kvůli vlivům počasí nevydrželo a v osmdesátých letech ho nahradila zděná promítací plocha.

Zlatou érou pro boskovické letní kino byla šedesátá až osmdesátá léta. Od roku 1964 až do konce osmdesátých let tam totiž na filmové festivaly pracujících mířily tisíce lidí a různé filmové delegace. Včetně tehdejší umělecké elity. „Pamatuji si, jak jsme areál připravovali pro celostátní ukončení festivalu, které bylo v roce 1977 právě v Boskovicích. Stavěla se opěrná zeď v zámeckém parku, posouvalo schodiště, opravoval Zámecký skleník. Přijela tehdejší herecká špička. František Filipovský nebo Helena Růžičková. Dopoledne se zkolaudoval nově postavený hotel Velen a večer v něm už herci spali,“ vrátil se ve vzpomínkách tehdejší šéf boskovických technických služeb Josef Vybíhal.

Jako pták: viděl úžasný východ slunce nad Blanenskem. Nad fotkami se tají dech

Věhlas boskovického kina ve zmíněných letech podle něj daleko přesáhl hranice okresu. Na promítání jezdily plné autobusy například ze sousedního Svitavska. „Při filmových festivalech jsme rozmisťovali reflektory s barevnými světly do trávy, nasvěcovali jsme kopec ke kinu a cesty. Vypadalo to impozantně,“ zavzpomínal také Miroslav Novotný, který v kině dlouhá léta promítal.